Náhoda, ironie osudu, štěstí… Novinka Woodyho Allena je lehkou komedií s důrazem na zákruty partnerského života, pomalu odhalovanou kriminální zápletku a extra dávku francouzského šarmu. Hlavní zpráva ale je, že nový Allenův film není tak špatný jako několik předcházejících.

Premiéry Pavla Sladkého Paříž 15:21 5. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Osmaosmdesátiletý Allen se svými pozdními filmy hodně cestuje, především po Evropě. Souvisí to i s tím, že ve Spojených státech je v problémech poté, co ho jeho nevlastní dcera Dylan Farrowová obvinila ze sexuálního obtěžování. Skandál zastínil jeho tvorbu a patrně mu ubral i mnoho tvůrčích sil.

Allen se uchýlil k variování vztahových zápletek a využívá genius loci měst od Říma a domovského New Yorku přes San Sebastian a Barcelonu až po San Francisco, kde se odehrával jeho jediný vynikající snímek posledních dvou dekád – Jasmíniny slzy s Cate Blanchettovou v hlavní roli.

Zásah štěstím se odehrává v Paříži a hrají v něm kromě jiných francouzské hvězdy Lou de Laâge a Melvile Poupaud, představující manžele Fanny a Jeana.

Nejlepší filmy roku 2023, co jsme v kinech (ne)viděli: duchové, pády z okna a mikrodávka Andersona

Číst článek

Fanny pracuje pro jednu z pařížských galerií a musí se vyrovnávat s nikoli neopodstatněným podezřením, že je „trofejní manželkou“, tedy ozdobou společenského života bohatého Jeana. Ten svoji mladší ženu zahrnuje šperky a nutí ji jezdit na víkendová lovecká setkání na venkov. Zároveň se živí nespecifikovaným „finančním poradenstvím bohatým“, které zjevně zahrnuje i nelegální praktiky.

Fanny na ulici potká někdejšího spolužáka Alaina (Niels Schneider) a závan inspirativního mládí a zájmů, na které není ve snobské společnosti plné vyprázdněných konverzací čas, ji uvrhne do milostného románku. Jean to ovšem nenechá jen tak. Kdo bude „zasažen štěstím“? A jakou roli sehraje tchýně (Valérie Lemercierová), milující svého zazobaného zetě Jeana, ale taky detektivky?

Woody Allen kombinuje lehkou rukou napsanou konverzační komedii o náhodě a nevěře s parodickými tóny a nostalgií. Ta vyniká díky tomu, že mladí spisovatelé, duší romantikové, ve filmu píšou rukou. Obědvají bagety v pařížském parku a bydlí v (rádoby) skromných pařížských podkrovích zalitých zlatavým sluncem, které ovšem mají zaplacené na půl roku dopředu. A vše doprovází hladivý, melodický jazzový soundtrack.

Režisér se v posledních letech plně spolehl na spolupráci s kameramanem Vittoriem Storarem, který patří k legendám v oboru. Snímal například filmy Bernarda Bertolucciho jako Konformista, Poslední císař nebo Poslední tango v Paříži, s Francisem Fordem Coppolou zase natočil Apokalypsu.

Storaro rozvinul vlastní koncepci symboliky barev, na kterou klade velký důraz a které v jeho spolupráci s Allenem zbytněly až do manýry. V Zásahu štěstím jde především o kontrast žluté a modré.

První z nich dominuje spolu s dalšími teplými barvami tónování podzimních exteriérů anebo hřejivého Alainova podkroví. Výrazně modrý, tedy chladný, je zbohatlický byt Fanny a jejího manžela.

Obtěžkat komedii o nevěře větší barevnou symbolikou nedává větší smysl a opakované zdůraznění barev je spíše otravné. Také zopakovaný, nepříliš obratný záběr na luxusní šedé auto přijíždějící na venkovské sídlo vzbuzuje mírné podezření buď z product placementu nebo z rutinérství v tom, jak řešit přesun děje tam a zpět.

Předcházející Allenovy filmy byly dnem jeho dosavadní tvorby. Například Festival pana Rifkina z roku 2020 byl vysloveně unaveným, bezkrevným režijním počinem.

Vyprávěl o titulním americkém rádoby spisovateli, který kdysi vyučoval film a teď se marně snaží napsat román. Přijíždí jako doprovod své manželky, pracující ve filmovém marketingu, na festival v San Sebastianu. Allen ve filmu citoval své oblíbené režiséry-klasiky jako Fellini a Bergman a věnoval se režijní turistice po omletých námětech a svých filmových inspiracích.

Zásah štěstím má oproti tomu přece jen esprit a žánrovou smysluplnost. I když je šarm odvozený do určité míry z řady stereotypů o Francii, případně jiných zemích – ve filmu se objeví i zabijáci z východu, holohlavé „gumy“ v kožených bundách Dragoš a Miloš. Nic, co by se podobalo břitkému skeptickému humoru, intelektuálské sebeironii nebo dramatizaci neuróz doby, jak je známe z vrcholných Allenových děl, ve filmu nenajdeme.

Allen v Zásahu štěstím nezaujímá žádné stanovisko k symptomům doby, ale hraje si se scenáristickými nápady. Ty naštěstí aspoň nějaké má. Baví se zápletkou, kterou vytvořil, ale zůstává na velmi bezpečné rovině.

Na satiru na bohaté je film příliš krotký, k podpoře mladých postav, které nejeví žádné znaky rebelie, generační odlišnosti nebo angažovanosti, má ale taky daleko. Jejich idealismus je výhradně „múzický“. Na Zásah štěstím je tedy nejlepší se dívat jako na hru s tématem náhody, ve filmu tolikrát zmiňovanou. Má smysl se pokoušet vlastní život ovládat a organizovat, nebo je lepší se poddat náhodě, která nevyhnutelně přijde?

„Nejlepší je se tím nezabývat,“ zní poslední věta filmu. Shrnuje vlastně klady i zápory Allenova posledního kousku. Je to konverzační komedie, která si zcela upřímně nehraje na žádné filozofování o ústředním tématu náhody. To už spíš se svérázným vtipem sobě vlastním provozuje jiný Newyorčan John Wilson.

Zároveň ale nový snímek nepřináší nic, co by si zasloužilo opravdovou diváckou pozornost hodnou někoho, kdo je díky filmům jako Annie Hallová, Manželé a manželky, Zelig anebo Stíny a mlha považován za klasika. Po šesti slabých filmech z let 2014 až 2020 se Zásah štěstím bude jevit jako velmi solidní počin, ale je potřeba vzít v potaz, že laťka se v poslední fázi Allenovy tvorby ocitla až příliš nízko.

Snímek Zásah štěstím měl v českých kinech premiéru 4. ledna 2024. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít