Praha je město mé dětské revoluce i neviditelných mužů z Ukrajiny, vzpomíná ukrajinský spisovatel
Jeden z nejslavnějších současných ukrajinských autorů Jurij Andruchovyč se po letech vrátil do České republiky. Pražské Divadlo X10 od prosince 2022 totiž hraje v režii Dušana D. Pařízka dramatizaci jeho románu Moskoviáda. Při rozhovoru vzpomínal na svou návštěvu Prahy během Pražského jara roku 1968 a ptal se, zda ještě někde prodávají kofolu – protože na tu nemůže zapomenout. Rád ji spolu s rodiči popíjel během svých výletů po Praze.
Venku je dost zima, takže je to spíš na svařák nebo čaj, ale stihl jste si už někde dát kofolu?
Ne, ještě jsem se nestihl podívat se po tomto nápoji, nestihl jsem se k němu ještě vrátit.
Czech Press Photo vyhrál snímek masakru v Buče. Téma války na Ukrajině letošní soutěži dominovalo
Číst článek
Na tento nápoj jste vzpomínal v několika dřívějších rozhovorech jako na nápoj, který vás vrací do dětství, kdy jste se pro pražských zákoutích procházel spolu s rodiči, proto se na to ptáme.
Poprvé jste tu byl coby osmiletý těsně před srpnovými událostmi v roce 1968 a potom v období normalizace coby desetiletý…
Ano, v každém případě pro mne návštěvy Prahy byly takovou osobní dětskou revolucí, měl jsem takový velmi přetrvávající pocit, že v mém životě se odehrálo něco neopakovatelného, že jsem získal takovou zkušenost, jakou v mém okolí nemá nikdo.
Nikdo z mých vrstevníků tehdy nepil třeba kofolu, že? Neviděl na vlastní oči Laternu Magiku, neprošel se po Karlově mostě, anebo nenavštívil úžasnou pražskou zoologickou zahradu.
Potom ale nastal takový dlouhý čas, kdy jsme k vám přestali jezdit, myslím, že to mělo přímý vztah k politické situaci ve vaší zemi, která nastala po roce 1968. Takže moje další návštěva se odehrála v úplně jiných podmínkách, nenavštívil jsem už hlavní město Československa, ale hlavní město České republiky – bylo to někdy v roce 1993 až v roce 1994. Před očima tu tehdy rostl kapitalismus, byla to postkomunistická Česká republika.
V tomto světě jsem si všiml i svých spoluobčanů. Bylo jich tu hodně, ale nebyli vidět. Byli to nelegální pracovníci na stavbách, kteří opravovali či restaurovali domy, a vzhledem k tomu, že tu byly nelegálně, tak je nebylo možné spatřit přes den, ale v noci.
V té době jsem ještě psal poezii, patřil jsem do skupiny básníků Bu- Ba- Bu, a pozval nás sem Polský kulturní institut spolu s mými přáteli Viktorem Neborakem a Oleksandrem Irvancem, kteří v té skupině byli se mnou.
A vzniklo tady v Praze takové zajímavé spojení, kdy ukrajinští básníci tady v Česku vystupují na pozvání Polska a čtou poezii. Ostatně – přišli i lidé, kteří mi naslouchali, to byl příjemný pocit. To že jsem mohl přijet na místo, o kterém jsem tak dlouho snil a číst básně.
25:27
Sociální geograf: Ukrajinci se chtějí vrátit domů. Ale když tu zakoření jejich děti, možná zůstanou
Číst článek
Jisté vítězství
Mluvil jste o mužích z Ukrajiny, kteří tady v Česku pracovali nelegálně na stavbách většinou jako pomocná síla a které jste potkával hlavně v noci, mnozí Češi se na tyto muže před 24. únorem roku 2022 také dívali tak trochu skrze prsty.
Po zmíněném datu je tomu dost jinak – možná je teď vnímají jako hrdiny, také oběti ruské agrese, a možná jim také drží palce…
Rozumím, kam tím míříte…
Co bude tedy dál?
Myslím, že nestojí za to vyslovovat nějaká proroctví, nechtěl bych se míchat do toho scénáře, který píše autor mnohem vlivnější než kdokoliv z nás já – mohli bychom mu třeba říkat Bůh. Nechci ho znervózňovat svou předpovědí.
Jisté je podle mého názoru jedno: že Ukrajina zvítězí. Nevím, jak dlouho to bude trvat, jaké obětí si vítězství ještě vyžádá, co všechno bude během této války zničeno, ale porážka agresora – tedy Ruska – je jistá. A jisté je i vítězství Ukrajiny a demokratického svobodného světa.
Jurij Andruchovyč
Některé momenty z procházek Prahou jsou zachyceny také v dalších knihách Jurije Andruchovyče jako například Tajemství nebo Lexikon intimních měst.
Název literární skupiny Bu – Ba – Bu byla zkratka pro burlesku – bordel – bufonádu. Její členové se proslavili básnickými vystoupeními, při kterém používali různé divadelní a hudební prvky.
Začátkem roku 2014 se na internetu začalo šířit Prohlášení Jurije Andruchovyče k evropským občanům, které popisuje vývoj situace v Kyjevě a Ukrajině při protivládních protestech.
O rok později přijel Andruchovyč do Česka znovu, a to na pozvání brněnského vydavatelství Větrné mlýny, které spoluorganizovalo Měsíc autorského čtení.
A v roce 2015 se českého překladu / Miroslav Tomek, Alexej Sevruk/ dočkala už zmiňovaná Moskoviáda.
Kniha má podtitul Strašidelný román a její děj se odehrává během jednoho dne, kdy ukrajinský básník navštíví Moskvu. Jurij Andruchovyč psal Moskoviádu pod dojmem vlastního moskevského pobytu, a psal ji v době, kdy se Ukrajina odtrhla od Sovětského svazu, i proto jde knihu číst i jako popis rozpadu a rozkladu ve své době už nemohoucího těžkopádného impéria.
