Vzpomínky na slavného umělce. V Paříži křtili knihu sochaře Mařatky, píše v ní o přátelství s Rodinem
V Paříži se o víkendu znovu prolnula česká a francouzská historie. Skladatel Kryštof Mařatka pokřtil novou knihu vzpomínek svého dědy, Josefa, který začátkem 20. století pracoval v ateliéru proslulého francouzského sochaře Augusta Rodina.
„Můj dědeček, sochař Josef Mařatka odjel v roku 1900 do Paříže. Slavný francouzský sochař Auguste Rodin ho přijal do svého ateliéru. Stali se přáteli. Zároveň mu Rodin nabídl, aby s ním bydlel, protože dědečkovi došly peníze. Dědeček s ním žil čtyři roky,“ vypráví Kryštof Mařatka.
Skladatel svého dědu Josefa nikdy nepoznal. Narodil se 35 let po jeho smrti. Vyrůstal ale obklopený jeho prací – sochami, bustami a náčrtky.
Dodnes žasne nad tím, co se dědovi podařilo. Josef Mařatka v Rodinově ateliéru pracoval jako kamenosochař.
„Opracovával mramor, což Rodin sám nedělal. Mařatka byl velmi šikovný a zručný, měl na starosti i každodenní chod dílny, jako třeba úklid. Postupně se stal klíčovým Rodinovým prostředníkem. Velmi rychle se totiž ukázalo, že si Mařatka dokáže poradit v každé situaci a že se domluví i s lidmi, jejichž jazyk neumí,“ upřesňuje Aude Chevalierová z pařížského Rodinova muzea.
„Jednou seděli s nějakým malířem v baru naproti ateliéru. Vrazili tam dva sochaři, že Rodin okamžitě potřebuje Mařatku, ať přijde. Vysvětlovali, že tam přijeli Japonci a že s nimi Rodin potřebuje promluvit. Dědeček se objevil, Rodin se rozzářil, že konečně někdo umí japonsky. Dědeček pomocí pár slov rusky, německy a anglicky a nějakých posunků dokázal prodat sochu za 20 tisíc franků. Rodin z toho byl úplně nadšený a říkal: ‚A pak že prý neumíte japonsky‘,“ vypraví Kryštof Mařatka.
Výjimečné svědectví
Podobné příběhy se dodnes tradují v jeho rodině a jsou i v nové knize, která vyšla ve francouzštině. Opírá se o dva svazky, které byly vydané v Česku koncem 80. let a v roce 2003.
Pro Francouze je nová kniha velmi cenná, protože dokresluje obraz slavného francouzského sochaře.
„Je to pro nás velmi důležitá kniha, protože nabízí výjimečné svědectví. Dozvídáme se díky ní víc o tom, jak Josef Mařatka vnímal Paříž, která v té době měla opravdu neobyčejně bohatou uměleckou scénu. Kniha nás ale zároveň vtahuje do osobního života Augusta Rodina, zjišťujeme víc o spolupráci s Mařatkou i o jejich přátelství,“ potvrzuje Véronique Matiussiová z pařížského Rodinova muzea.
Knihu do francouzštiny přeložil česko-francouzský básník a překladatel Jean-Gaspard Páleníček.
„Zajímavé bylo, že ten text je psaný, jako kdyby byl diktovaný, jako by se Mařatka svěřoval ústním jazykem. Z části byl skutečně diktovaný. Pokud tam při práci byl nějaký oříšek, tak zrovna tento. Jak přenést do francouzštiny, která hůře snáší mluvenou řeč v tištěném textu, tu důvěrnost, ten lehce ironický humor přitom spojený s obrovskou úctou Mařatky, který vnímal Rodina a jeho spolupracovníky takřka jako řecké bohy na Olympu,“ uvádí Páleníček.
Kontakty s Dvořákem
Díky vzájemné blízkosti se Mařatkovi v roce 1902 v Praze podařilo uspořádat první Rodinovu výstavu mimo Francii. Expozici, po které toužily západní mocnosti a která ovlivnila generace československých umělců.
„To byly skutečně špalíry lidí, které Rodina vítaly na nádraží i na radnici. Bylo to, jako kdyby přijel Napoleon. Pak jeli ještě na Moravu, kde navštívili ateliér Josefa Uprky. Přijel i Alfons Mucha. Rodin tam poznal i folklorní svět. Když viděl, jak zachováváme naše tradice, což Francie nemá, tak řekl, že je to pravé antické Řecko,“ dodává Kryštof Mařatka.
Při křtu nové knihy v Rodinově pařížském muzeu zazněla folklorní hudba, ale i Dvořákovy skladby. Josef Mařatka vyrůstal ve stejném domě v pražské Žitné ulici, kde žil a pracoval i Antonín Dvořák.
Český skladatel dokonce Mařatku doporučil ke studiu na konzervatoři. Po Dvořákově smrti Mařatka vytvořil bustu slavného skladatele, která je dodnes v Rudolfinu.
