Hana (Zuzana Kronerová) přežívá v muzeu vlastního neštěstí. Striktně dodržuje pravidla zavedená svým nebožtíkem manželem („Polévka nikdy z hrnce, vždy z porcelánu.“), důchodový věk zasvěcuje vyváření rodině mladšího syna („Neplatíme ti snad dost?“) a o sebe se příliš nestará. Mlčky, i když s ublíženeckým výrazem snáší rodinná dramata a pomalý rozpad manželství obou svých synů Petra (Marek Daniel) a Ivana (Václav Neužil). Denně se jimi přitom nechá zneužívat a ponižovat, aniž by si jedinkrát postěžovala.

To vše se změní, když z mrazivé Vltavy vytáhne otužileckého plavce Broňu (Pavel Nový). Ten ji totiž přizve do kamarádské skupinky postarších otužileckých nadšenců, kteří v oprýskané karose chovají slepice a přes víkend obrážejí otužilecká klání napříč republikou. V průběhu jedné nekončící zimy se tak postupně změní život nejen Haně, ale i celé její rodině.

Je zcela namístě přistupovat k Bábě z ledu skepticky. Film s takovým názvem dokáže leda utvrdit ve své nepatřičnosti, nebo na všech frontách ohromit. Ke štěstí diváků se však Slámův nový snímek až skoro nenuceně zapisuje mezi to nejlepší ze současné české tvorby.

Kde Teorie tygra Radka Bajgara loni s dobrosrdečným humorem vykreslila svět utlačovaných manželů, nahlíží Bába z ledu s cynickou upřímností do prostředí zlomených žen a nevděčných mužů. Oba filmy přitom svým způsobem řeší otázku stárnutí a uvědomování si, že cílová rovinka ještě zdaleka není v dohlednu. Zatímco Bartoška a spol. si v prvním jmenovaném neodpustili život bez dávky dětinskosti, u Báby z ledu jde spíše o vystřízlivění.

Jako český film by se Slámova koprodukční dramedie dala cupovat už jen z principu, ve skutečnosti ale k tomu nedává příležitost. Ze scénáristického hlediska nešlape vedle. Se stejnou jistotou servíruje hloubku i sladkobolné vtípky („Já chápu, že ti babička smrdí. Starý lidi páchnou. Udělala ti ale babička něco zlého?“), nekompromisně zobrazuje dynamiku jedné snadno identifikovatelné disfunkční rodiny a váhá pouze v závěru, kdy před posledním smočením v ledové řece až příliš dlouho zvažuje, zda konečně skončí. Uspívá nicméně už díky tomu, že si je vědom, o čem vypovídá.

Herci to měli tím pádem podstatně ulehčené. I tak nakonec Taťána Vilhelmová skončila ve své tradiční roli protivné ženské, zatímco Václav Neužil potvrdil, že teď hraje ve všem, co za něco stojí. Navíc je příjemné čas od času si připomenout, že Marek Daniel ve skutečnosti není ironickým lobbistou se zálibou v přehnaně špičatých lakovkách.

Ačkoli Pavel Nový hraje zase v určitém smyslu sebe samotného, spolu s postavou Zuzany Kronerové patří k nejzajímavěji se rozvíjejícím charakterům snímku, které je stejně uspokojivé sledovat, jak se sobě navzájem otvírají i rostou.

Ve finále si i přesto divácké sympatie získá především dětský talent Daniel Vízek a slepice Adéla. Ti sice na rozdíl od Nového s Kronerovou nemuseli procházet podobným martyriem jako DiCaprio v Revenantu (minus to přespávání v koňské mršině), dokázali ale, že když funguje bezchybně spolupráce s dětskými a zvířecími herci, funguje pak už úplně všechno.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít