Severský filmový podzim
Severský filmový klub je občanské sdružení lidí, které spojuje zájem o severské filmy. Jejich snaha o popularizaci tamní kinematografie je pak obvykle korunována festivalem s lakonickým názvem Severský filmový podzim. Ten letos proběhne v pražském kině Atlas a brněnském kině Art od neděle 14. do středy 17. listopadu.
Přehlídka, v níž jsou jednotlivé severské země zpravidla rovnoměrně zastoupeny, tentokrát pomíjí Finsko a nabídne devět filmů z Dánska, Švédska a Norska. Festival otevírá v neděli 14. 11. rodinný film Jen mraky hýbou hvězdami vyprávěný z pohledu jedenáctileté Marie a snímek Nepřítel lidu, jenž je dobově aktualizovanou adaptací stejnojmenné hry Henrika Ibsena. Norskou sestavu pak doplňuje ještě psychiatrické drama Dům bláznů a snímek Pět lží: černá komedie, jež se zaměřuje na osudy tří outsiderů žijících ve stínu tradičního norského komfortu a blahobytu.
Dánsko bude reprezentovat ironicky nazvané drama Síla Severu, které se soustředí na tři mladé lidi v zajetí současných nebo minulých drogových závislostí. Atraktivní položkou bude nepochybně režijní debut Thomase Vinterberga, někdejšího dánského zázračného dítěte, které proslavil Manifest Dogma 95 a snímek Rodinná oslava. Jeho prvotina Největší hrdinové (1996) je klasickou road-movie v severském stylu: zběsilý mix dramatu, napětí a schizoidního humoru.
Na švédský venkov nás zavede snímek Lidé z Dalarny, jenž podobně jako Vinterbergovo slavné dílo využívá k rozehrání konfliktních situací oslavu narozenin hlavy rodiny. Dva z promítaných filmů spadají do ranku dánsko-švédských koprodukcí: v neděli poběží snímek Originál, v němž se hrdina Henry - lidský chameleón, rozhodne přestat chovat výhradně podle představ ostatních. Poslední akvizicí Severského filmového podzimu pak bude dva roky starý thriller Co nikdo neví bývalého muzikanta a dalšího významného člena hnutí Dogma Sørena Kragha-Jacobsena.
Festival jistě nemá ambici poukazovat na aktuální situaci severské kinematografie, na to jsou filmy vybrány snad až příliš náhodně a pokrývají příliš velké časové rozmezí. Nicméně ačkoli jde často o díla poněkud schematická, mnohá z nich nabízejí poutavý vhled do mentality a důležitých témat, jimiž žije tamní společnost.
Projekce jsou navíc v HD kvalitě a organizátoři - zcela v duchu skandinávského sociálně solidárního modelu - pamatují i na diváky se sluchovým postižením: čtyři z filmů budou uvedeny s rozšířenými titulky pro neslyšící. Škoda, že se dramaturgům nepodařilo sehnat jeden z nejprobíranějších severských filmů posledních dvou let spadající do kategorie guilty pleasure: manýristický skvost Valhalla Rising Nicolase Windinga Refna, který (před)loni uspěl na mezinárodním poli hyperstylizovaným opusem Bronson. I tak se ale vyplatí na podzim na severské filmy vyrazit: Valhalla nám přeci zatím nikdy nelhala.
