Knižní thriller o gangsterech Made in Sweden vychází ze zkušeností autora
V Česku vychází knižní bestseller Made in Sweden. Thriller vypráví o jednom z nejdrsnějších a nejvynalézavějších gangů švédské historie. Jeho členy byly také bratři a otec jednoho z autorů knihy Stefana Thunberga. Druhým autorem je spisovatel Anders Roslund.
Čím si vysvětlujete, Stefane, že jste se jako jediný ze čtyř bratrů vyhnul dráze kriminálníka?
Myslím, že je to proto, že jsem takový, jaký jsem. Nikdy jsem nepochopil, co bratry vedlo k tomu, že vykrádali banky. Tvrdili, že vydělají spoustu peněz a už nikdy nebudou muset pracovat. Ale stejně jsem to nechápal.
Bylo to pro mě hrozně těžké. Na jedné straně jste loajální vůči rodině, jste její součástí. Na straně druhé máte vlastní zájmy. Já chtěl být umělcem, malířem, a nedokázal jsem ty dva světy spojit dohromady.
V Česku se začíná prodávat kniha Made in Sweden. Vypráví o jednom z nejdrsnějších gangů švédské historie. S autory mluvila Marina Feltlová
Neměl jsem problém říct nejstaršímu bratrovi, že se na loupežích nechci podílet. Jednoduše to přijal jako fakt. Jsme sice vůči sobě loajální, ale také navzájem respektujeme svá přání a rozhodnutí. Nemohl jsem mu vyčítat, že loupí. Musel jsem respektovat jeho rozhodnutí a on zase to moje.
Váš otec měl sklony k násilí a vztahy v rodině byly velmi pošramocené. Čím to, že nakonec otec s bratry založili gang?
O tom se také v příběhu píše. V té době můj mladší bratr nechtěl mít s otcem nic společného. Můj starší bratr měl s otcem velice komplikovaný vztah. Byly to vazby, které se zrodily z násilí, ale také z lásky. Protože každý otec miluje své děti.
To, co se mezi nimi odehrálo, jsme se snažili během práce na knize pochopit. To je ta nejdůležitější linie celého příběhu, proč se můj otec s bratrem po mnoha letech konfliktů nakonec rozhodli společně vykrást banku. To je hrozně složité a důležité pro celý příběh. Je v tom obrovské napětí. Ale stejně nechápu, proč se stali tím, čím se stali.
Když jste knihu dopisoval, měl jste obavy z reakcí veřejnosti, nebo jste měl větší strach z toho, co na to řeknou vaši bratři?
Ne, nebál jsem se reakcí veřejnosti ani bratrů. Jména byla změněna. Jeden z nich mi na to řekl: „Devadesát procent toho, co je v knize, se skutečně stalo, ale ne tak, jak to popisuješ.“ Moc mě to potěšilo, protože jsme nepsali kroniku, je to fikce. Jádro tvoří emoce.
Reakce byly různé. Jeden z bratrů mi zavolal a řekl, že mě nenávidí, ale kniha že je skvělá. Pak zavěsil a osm měsíců se mnou nepromluvil. Můj nejmladší bratr si pořád pouštěl knihu v audioverzi a dvakrát ji sám četl. Po třech měsících mi řekl: „Jsem to já, když mi bylo sedmnáct, teď už jsem někdo jiný.“
Můj nejstarší bratr dlouho nedokázal přečíst posledních 80 stran, protože to pro něho bylo příliš těžké. Popisuje se tam poslední loupež, kdy je policie chytila. Pak nám napsal nádherný dopis o svých pocitech, které při čtení prožíval. Otec si knihu nikdy nepřečetl. Pokusil se, ale nelíbila se mu.
Jak na psaní vzpomínáte vy, Andersi?
Asi po třech nebo čtyřech měsících, kdy jsme na knize pracovali, Stefan psaní přerušil. Nebylo to na den nebo týden, ta pauza trvala hodně dlouho. Musel jsem ho násilím donutit, aby se vrátil ke mně do studia. Znovu jsme museli tu realitu rozcupovat na kusy. Stalo se to ve chvíli, kdy si Stefan uvědomil, že porušuje rodinná pravidla. Do té doby svoji rodinu nikdy nezradil. Psal o příběhu své rodiny a přitom ho vychovali tak, že tohle se nedělá.
Stefane, myslíte si, že vás vydání této knihy nějak změnilo?
Myslím, že všechno, co děláte, vás nějakým způsobem změní. Změní i nezmění. Jsem to, co jsem, a byl jsem takový i před 20 lety. Ale myslím, že některým věcem více rozumím. Dokážu pochopit svoji historii, a to mě určitě změnilo.
Když máte nějakou ošklivou vzpomínku, nějaké trauma, a pak se to rozhodnete dát na papír, popsat, co se vám stalo, udělat z toho filmový scénář nebo drama, musíte se od toho odpoutat. Musíte to vnímat na jiné úrovni. Musíte se k tomu donutit. A to mě určitě změnilo.
