Koruna z plechovek pro krále Himálaje. Snad mě neviděli štkát, doufá Jaroš

Horolezec Radek Jaroš je prvním Čechem, který vylezl na všech 14 osmitisícovek bez kyslíkového přístroje. Už několik hodin odpočívá v základním táboře. Je vyčerpaný, možná trochu i po oslavě, kde ho tým korunoval králem Himálaje, ale v pořádku. Po návratu spolulezců Jana Trávníčka a Petra Maška se celá výprava vydá na cestu domů.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Radek Jaroš pár minut po návratu do základního tábora s „Korunou Himaláje“ vyrobenou ze 3 plechovek od piva

Radek Jaroš pár minut po návratu do základního tábora s „Korunou Himaláje“ vyrobenou ze 3 plechovek od piva | Foto: web Radek Jaroš na K2

„Nejsem úplně ve stoprocentní kondici. Výškové horolezectví není sport, kdy člověk po dosažení vrcholu vypne a dostane se do péče masérů a zdravotníků,“ říká Jaroš skřípějícím hlasem.

Výstup ovšem samozřejmě hodně prožíval, vždyť tak zkompletoval „Korunu Himálaje“ a to je už důvod k pořádné oslavě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor Jana Pokorného s horolezcem Radkem Jarošem

„Dostal jsem i korunu krále Himálaje, kterou mi vyrobili narychlo z plechovek od piva,“ svěřuje se s tím, že celý tým včetně pákistánských kuchařů výpravě hodně fandil.

„Kluci jsou ještě na cestě dolů, měli by se tu objevit asi za tři hodiny. Mluvili jsme s nimi ráno přes vysílačku, jsou v pořádku,“ doplňuje Jaroš informace o poloze spolulezců Jana Trávníčka a Petra Maška.

Až se vrátí, tak se všichni vydají na 120kilometrový pochod a 160kilometrovou cestu džípem směrem k pákistánskému hlavnímu městu.

„Za tři dny by tu měly být nosiči, 4. srpna bychom měli letět do Islámábádu a 7. bychom měli být už v České republice,“ informuje o dalších plánech Jaroš.

Euforie z výstupu se podle něj ale zatím ještě nedostavila. Věří, že to na něj všechno přijde teprve doma:

„Zatím je to jen vyčerpání. Několikrát jsem se už otáčel 100 metrů od vrcholu, takže myšlenku, že bych tam mohl skutečně vystoupit, jsem zatlačoval. Ale draly se mi slzy do očí, štkal jsem, když mně přišla na mysl. Snad si toho nikdo nevšiml.“


Zvětšit mapu

Jan Pokorný, Matěj Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme