Lucie Charvátová si toho o sobě vyslechla a přečetla opravdu dost. Především na sociálních sítích byla takovým biatlonovým otloukánkem, do kterého bylo jednoduché se strefovat. Zisk bronzové medaile ze sprintu na mistrovství světa je ale nejlepší odpovědí.

Zda je bronzový cenný kov pravý ale rodačka z Hradce Králové neplánuje zkoušet. „Je to medaile, není to nic neskutečného. Kousat do ní nebudu,“ popisuje Radiožurnálu po večerním medailovém ceremoniálu.

Upřímně ale, pro mnohé to naopak je něco neuvěřitelného. Jestliže se o čtvrtečním úspěchu smíšené štafety mluvilo jako o překvapení, tenhle bronz je senzací, nebo snad dokonce zázrakem.

Vždyť se dřív po několika závodech k Charvátové donesly místo gratulací nehezké zprávy od neznámých lidí, které může sotva nazvat svými fanoušky. Teď se ukázalo, že byla doporučení skoncovat s biatlonem a začít s prací v supermarketu trefou vedle.

„Nechci vyznít hnusně nebo zle, ale za celý svůj život jsem dostala hodně pozitivních, ale také spoustu negativních zpráv. Lidé si dokážou vybít zlost doopravdy nepříjemným způsobem. Ať si říká kdo chce co chce, já jsem ráda, že jsem tady, a že jsem to ještě nevzdala,“ říká Lucie Charvátová. Na stole před sebou má svůj mobilní telefon, který ale v posledních hodinách možná paradoxně nezavibroval tolikrát jako jindy.

„Nevím, teď už mi asi nepíší všichni ti, kteří mě nemají rádi, takže těch zpráv bude určitě méně,“ dodává se smíchem sedmadvacetiletá medailistka.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít