Dnes před 80 lety: domácí odboj žádá zabití Moravce místo Heydricha, gestapo zatýká spisovatele Vančuru
Místo Heydricha atentát na Moravce – to žádal domácí odboj prostřednictvím vysílačky Libuše od českoslovenké exilové vlády v Londýně. V dalším díle deníku z protektorátu přinášíme události 11. až 15. května 1942. Od začátku dubna mapujeme prostřednictvím historických rekonstrukcí, co předcházelo útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Od hrdinského činu Gabčíka s Kubišem letos uplyne 80 let.
11. května 1942
„Úvod vytušil úkol Strnada a Vyskočila a žádá o předání této depeše: Z příprav, které konají S. a V., usuzujeme přes jejich trvalé mlčení, že chystají atentát na H. Tento atentát by asi v ničem neprospěl spojencům a pro náš národ by měl nedozírné následky…“
V noci z 11. na 12. května 1942 odvysílá radista Jiří Potůček z výsadku Silver A do Londýna depeši, kterou sestavili Vladimír Krajina, Arnošt Heidrich a Ladislav Vaněk. Odbojáři v ní požadují, aby československá exilová vláda odvolala rozkaz k zabití zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
35:41
Gestapák nám řekl, že jestli nás tu ještě potká, půjdeme do plynu, vzpomíná Alena Popperová
Číst článek
„Nejen že by ohrozil naše rukojmí a politické vězně, ale vyžádal by si tisíce dalších životů a uvrhl národ do neslýchaného útlaku. Zároveň by smetl poslední zbytky jakékoli organizace, a tím znemožnil, aby zde ještě něco užitečného bylo vykonáno pro spojence. Prosíme proto, abyste přes Silver dali příkaz, aby atentát nebyl podniknut.“
Zástupci domácího odboje navrhují místo Heydricha zabít někoho z českých kolaborantů. Padne také jméno ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce. Za první světové války bojoval Moravec v řadách československých legií a ještě v době mnichovské krize patřil k nejodhodlanějším odpůrcům přijetí mnichovského diktátu. Po březnové okupaci v roce 1939 ale pro mnohé překvapivě obrátil, a stal se naopak horlivým spolupracovníkem nacistů.
12. května 1942
„Ale je v tom ztajen nějaký smysl? Proč se mluví o andělech? Proč se mluví o Cařihradu? Proč? Zbůhdarma. Namátkou. Z potřeby básně. Z rozkazu bloudící ozvěny a proto, že i věci nejstarší leží v síti přítomného času 327 a protože touha je jako člunek v rukou tkalcových a jako meč, který i ve snách dobývá ztracenou zemi.“
12. května 1942 vtrhlo do zbraslavské vily Vančurových gestapo. Svoje poslední dílo Obrazy z dějin národa českého tak spisovatel Vladislava Vančura nikdy nedokončí. Třetí díl obsáhlého projektu zůstane rozepsaný v polovině věty.
„Ach, ta rána padá vteřinu po vteřině, vrací se, zasahuje duši toho člověka. A jest pravda, že po zápase měl Alonzzo ránu na hlavě, ale jeho duch a jeho spokojenost nebyla tou ránou rozjitřena. Naproti tomu nešťastný šlechtic, jakkoliv zvítězil, viděl se po…“
Budou očištěna jména generála Syrového a premiéra Berana? Vrchní soud znovu otevřel jejich případ
Číst článek
Vančura se do odbojové činnosti zapojil hned po začátku německé okupace Československa. Stejně jako herečka Národního divadla Božena Půlpánová. I pro ni si gestapo přijde 12. května. Zatčena je na základě výpovědi odbojáře Jaroslava Klecana, kterého nacisté zatkli už 24. dubna a okamžitě podrobili brutálnímu výslechu.
13. května 1942
Parašutistovi Liboru Zapletalovi se podaří husarský kousek. Po svém zatčení 2. května přesvědčí gestapo, že je ochotný spolupracovat. O jedenáct dní později za pomoci rodičů a dalších příbuzných uteče a připojí se k partyzánům ze skupiny Zelený kádr. Její členové pocházejí z Kroměřížska, Prostějovska a Ostravska a základnu si vybudovali v hostýnských lesích u obce Chomýže u Holešova. Jde o první organizovanou partyzánskou skupinu v českých zemích.
Utéct se naopak nepodaří Františku Mikšovi – bratrovi parašutisty Arnošta Mikše z výsadku Zinc. Gestapo ho dopade v Táboře poté, co ho na jeho stopu přivede parašutista Viliam Gerik. Ten se na začátku dubna – pár dní po seskoku do protektorátu – přihlásil na pražském policejním ředitelství, kde jako rodilý Slovák žádal o repatriaci na Slovensko. Místo toho si ho okamžitě převzalo gestapo.
15. května 1942
„Co to chřestí po holinách?
Kdo to pláče po dolinách?
V sadě tmí se tichý tis,
Tišší sotva našel bys.
To je řeholní ta země,
Která zajíká se ve mně,
Samomluvná šedozem.“
Zatímco nakladatelství Borový vydává 15. května 1942 básnickou sbírku Josefa Palivce Naslouchání, gestapo po celé republice má žně. V Ivančicích u Brna se pokusí zatknout odbojáře z odbojové organizace Hnutí slovanské domoviny Jana Fibicha. Gestapo ho zastřelí, když se pokusí uprchnout.
Hrdina protinacistického odboje se vrací domů. Ostatky generála Moravce byly naloženy do vládního speciálu
Číst článek
Zatýkání v Ivančicích ale smrtí Jana Fibicha nekončí. Díky udání konfidenta Miloše Krejčího dopadne gestapo dva členy komunistického odboje Jana Haraše a Václava Procházku.
Smyčka se utahuje i v Praze, kde gestapo zatýká jednoho z nejbližších spolupracovníků Tří králů – vydavatele vojenské varianty ilegálního časopisu V boj Josefa Líkaře. Spolu s ním i jeho manželku a syna.
Ve stejný den dopadnou nacisté dalšího podporovatele Balabána, Mašína a Morávka a také výsadku Anthropoid a Silver A Miloslava Vojtěchovského. Jeho ženu Marianu posílají nacisté kvůli jejímu židovskému původu do koncentračního tábora Osvětim.
