Z původně gigantického programu oslav 100. narozeniny Jana Pavla II. toho mnoho nezůstalo. V neděli se konala mše v bazilice, kde Karola Wojtylu pokřtili, hned vedle domu, kde bydleli jeho rodiče. Všechny ostatní akce měly uzavřený charakter a mnoho lidí do Wadowic nepřijelo.

Někteří přesto přijeli. Pan Stanislav přijel z městečka vzdáleného 13 kilometrů. „Byl to jeden z největších Poláků,“ popisuje pro Radiožurnál. Oceňuje hlavně jeho zásluhy v boji proti komunismu.

Manželé Stolarczikovi přijeli z nedalekého Bílska. Podle Marie ve Wadowicích každý věřící cítí, že Jan Pavel II. vlastně neodešel a je tam stále s nimi.

Její manžel Slawomir poznal papeže osobně. Do Vatikánu kdysi vozil poutníky na soukromé audience. Při první návštěvě se ho Jan Pavel II. zeptal, odkud přijel. „Z Bílska,“ odpověděl řidič Slawomir. O rok později k němu na audienci papež opět přistoupil a povídá: „Vy jste z Bílska, že? Mám pro vás jeden úkol.“ Odvedl ho stranou, kde ukázal mu knížky, které potom Slawomir pašoval do komunistického Polska a doručoval přátelům Jana Pavla II.

Tato prostá historka svědčí o tom, že polský papež měl nejen vynikající paměť na lidi, ale také čich na ty správné. A obrovskou důvěru.

Mladý Wojtyla

Možná ji získal už tady, v malebných a bohabojných Wadowicích. Narodil se do rodiny vojáka, který sloužil ve zdejších kasárnách. V osmi letech ale přišel o matku Emílii a později o staršího bratra Edwarda. Lolek, jak Karolovi říkali, se upnul k přírodě, poezii, sportu a ke škole - na gymnáziu už byl premiantem, uvádí Pawel Woźniak z Muzea rodného domu Jana Pavla II.

„Učení bylo hlavní náplní života mladého Karola Wojtyly. Byl velmi pilným studentem. Nikdy neopisoval, ale ani nedával opisovat jiným. Na druhou stranu se vyznačoval velkou kolegialitou. Zval své spolužáky domů a tam se učili společně. Když skončili domácí úkoly z jednoho předmětu, Karol se odešel pomodlit, vrátil se a pak zase dali do práce,“ vypráví.

Mladý Wojtyla ale nebyl takovým sucharem a knihomolem, jak by se mohlo zdát, dodává Woźniak. „Karol se už od útlého věku zajímal o divadlo. Hrál ve školním souboru a psal verše. Hodně času věnoval sportu, zvláště turistice. Po horách chodili s bratrem i otcem, hráli fotbal a splavovali řeky. Takže to byly takové běžné koníčky mladého chlapce,“ přibližuje.

Poetická příroda podhůří Tater a Beskyd ale nebyla tím jediným, co budoucího papeže ovlivnilo na celý život.

„Je potřeba zdůraznit, že pětina obyvatel Wadowic byla židovského původu. Atmosféra dvou národů – Poláků a Židů – i soužití dvou náboženství – katolického a Mojžíšova – formovaly Wojtylovu úctu k židovskému společenství. To se také projevilo v době jeho pontifikátu, kdy navštívil římskou synagogu. V roce 2000 při návštěvě Svaté země vložil do Zdi nářků v Jeruzalémě lístek s krátkou modlitbou, v níž prosil o odpuštění viny a hříchů, kterých se křesťané dopustili na svých starších bratřích ve víře – židech,“ popisuje Woźniak.

Jan Pavel II. později na mladá léta vzpomínal takto: „V tomto městě, ve Wadowicích, všechno začalo: i život začal, i studia, i divadlo i služba Bohu.“

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít