Prvorepubliková smetánka, gestapo i soudruzi. Plzeňský Continental paní Eugenie přitahoval všechny
Prvorepublikový luxus i tančírna v době socialismu. To vše je spojené s plzeňským hotelem Continental. Zajít na víno nebo kávu do Contíku, jak hotelu v Plzni říkají, patřilo k dobrému tónu napříč dobou i režimy. Při jeho vzestupu hrála významnou roli hoteliérka Eugenie Ledecká. Právě o této ženě a jednom z nejstarších hotelů ve městě vypráví román Eugenie spisovatelky Jany Poncarové, a také další díl seriálu Radiožurnálu Česko mezi řádky.
„Chodím sem už takových 74 let. Už jako dítě jsem sem chodila na obědy nebo za dědečkem, který tady hrával karty nebo šachy,“ vzpomíná pamětnice starých časů paní Zíbarová.
Prvorepubliková smetánka, gestapo i soudruzi. Plzeňský Continental paní Eugenie lákal bez rozdílu
„Moje maminka se znala dokonce s paní Ledeckou. Popisovala ji jako prvorepublikovou dámu, ozdobenou krásnými šperky, která měla úroveň.“
Příjezd Eugenie
Budova hotelu Continental pochází z konce 19. století. Největší rozmach ale zažila ve třicátých letech, kdy se sem přivdala paní Eugenie Ledecká. Tato dáma dodnes shlíží na hosty restaurace z velkého portrétu.
„Tady v rohu u okna jsem psala několikrát. Dýchala jsem tu inspiraci,“ směje se Jana Poncarová, autorka úspěšného románu Eugenie, který popisuje dění v plzeňském hotelu v hektické a převratné době.
„Eugenii bylo pouhých devatenáct let, když přišla do hotelu Continental. S sebou ale přinesla velké věno, takže s manželem Emanuelem mohli budovu zrekonstruovat po vzoru evropských a amerických hotelů,“ přibližuje spisovatelka.
„Byla tady moderní vzduchotechnika, velmi dobře vybavená kuchyně. Dováželo se sem víno z Francie, prodávaly se tu lahůdky. Díky tomu hotel patřil ve třicátých letech k vyhlášeným místům jak z hlediska ubytování, tak i večírků,“ říká autorka románu.
Povstal z popela
Zlom nastal na konci třicátých let, kdy do hotelu začalo docházet gestapo. Tragickým milníkem v historii Continentalu byl ale 20. prosinec 1944. Při náletu na Škodovku jedna z pum zasáhla i hotel, v jehož krytu tehdy zemřely desítky lidí.
„Na první pohled vůbec nebylo vidět, že byl hotel Continental zasažený,“ ukazuje na černobílých fotografiích kurátor muzea Patton Memorial Pilsen Ivan Rollinger.
„Tady je přístavek, kudy puma do krytu vlétla. A pak vybuchla v nadzemním podlaží. Bohužel při tom zahynul personál hotelu a údajně také i lidé z tramvaje, kteří spěchali do nejbližšího krytu. O hotelu Continental se totiž tvrdilo, že má jeden z nejlepších krytů.“
Eugenie v době náletu se svými dětmi v hotelu nebyla, nicméně přišla o celou rodinu. Ještě než válka skončila, ale stihla část hotelu otevřít. Sídlilo v něm i velitelství americké druhé pěší divize.
„Všichni říkali, že pak už svítilo jenom sluníčko. Muselo to být krásné období,“ připouští kurátor. Euforické období ale netrvalo dlouho.
Lepší podnik i za komunistů
Přišli komunisté, kteří hotel znárodnili a provedli řadu necitlivých stavebních úprav. Přesto měl Continental stále punc lepšího plzeňského podniku.
„Každou neděli tady bývaly od čtyř hodin čaje. Silvestry. Bylo to tady všechno červeně nazdobené. Samet. Zlato. Mělo to úroveň,“ vzpomíná paní Zíbarová. „Dokonce se tu po revoluci pořádal i první striptýz. To tu byl nával,“ směje se pamětnice.
V devadesátých letech hotel získala paní Eugenie v restituci a před osmi lety ho rodina prodala současným majitelům, kteří mu vracejí prvorepublikový styl. Dnes má téměř padesát pokojů a mimo jiné i apartmá Eugenie Ledecké.
