Na hranici Polska a Běloruska se zastavuje migrace velkých zvířat. Může to zasáhnout evropskou přírodu
Polsko-běloruská hranice je stále hůř prostupná pro zvířata. Bariéry, které mají zastavit nelegální pohyb lidí, podle přírodovědců zastavují migraci velkých zvířat a promíchávání jejich genů. Kvůli napětí na hranici je navíc těžké situaci dobře zkoumat. „Nesmíme tam fotografovat a provádět normální výzkum. Policie tam má kamery, ale nechtějí nám dát ani záběry zvířat,“ popisuje Nuria Selvová z Ústavu ochrany přírody Polské akademie věd.
„Úplně se zastavila migrace velkých zvířat a tím pádem i promíchávání genů. Problematické to bude hlavně pro rysy a pro losy, jejich populace jsou hodně izolované,“ upozorňuje Nuria Selvová z krakovského ústavu ochrany přírody Polské akademie věd. „Následky toho rozdělení pocítíme až po delším čase, postupně se to kumuluje.“
„Nesmíme tam fotografovat a provádět normální výzkum. Pohraniční policie tam má kamery, ale nechtějí nám dát ani záběry zvířat,” popisuje výzkum přírody na hranici Polska a Běloruska Nuria Selvová z Polské akademie věd
Šelmy, jako jsou rysi, sice žijí samotářsky a každý jedinec si hlídá svoje teritorium, ale potíže přijdou, když se potřebují pářit nebo když se osamostatňují mláďata, vysvětluje Jaroslav Červený z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity.
„Pokud je populace rozdělená a zmenší se území, hrozí příbuzenské páření – pak už může docházet ke genetickým poruchám. Potíže nejsou poznat hned, jako příklad lze uvést rysy ze Slovinska. Populace se rozjela senzačně, ale po 30 až 40 letech tam začal být genetický problém.
Současná bariéra v Polsku by se podle něj dala přirovnat k opevněné hranici, která byla v minulosti na Šumavě. „My to známe od nás od rysů, a hlavně losů z doby železné opony. To byla další překážka v pronikání na nová území – ne tak pro rysy, ale pro losy ano.“
Rysi totiž podle Jaroslava Červeného dokázali tehdejší železnou oponu překonat, přestože to byl dvojitý plot pod elektrickým napětím.
Současná zvířata v Polsku a Bělorusku jsou ale v horší situaci, popisuje Nuria Selvová. „Nejde jen o tu bariéru, ale o celou infrastrukturu. Jsou tam nové silnice, chodí tam vojáci a spousta dalších lidí. Házejí si přes plot jídlo a podobně. V území, které bylo dříve úplná divočina.“
Nové opevnění Polska rozděluje nejenom Bělověžský národní park, ale vede po celé hranici s Běloruskem. Je pravděpodobné, že to poznamená i přírodu hlouběji uvnitř Evropské unie.
„Nevíme to sice přesně, ale domníváme se už delší dobu, že k nám zvířata přicházejí z východu, a že se díky tomu zotavují a rostou populace velkých šelem v Evropě.“
Zaznamenat konkrétní dopady bariéry na zvířata je pro vědce ale obtížné.
„Máme výzkumný projekt, který vede moje kolegyně Katerzyna Nowaková, jenže nemáme přístup až k hranici. Jsou to jen nahodilé informace. Nesmíme tam fotografovat a provádět normální výzkum. Pohraniční policie tam má kamery, ale nechtějí nám dát ani záběry zvířat,“ popisuje Selvová.
V Krkonoších po několika desetiletích spatřili losa evropského, zřejmě přišel z Polska
Číst článek
Podle odborníků by zvířatům pomohlo, kdyby zůstala alespoň nějaká cesta průchozí. Když už ne přes hranici, tak alespoň k jinému podobně izolovanému území v rámci Polska.
„Upřímně řečeno, postavili tam nějaká vrata. Ale nikdo je nevyzkoušel a většinou zůstávají zavřená. Z toho, co víme, je používají jenom k tomu, aby pouštěli lidi sem anebo tam.“
Čím déle bude hranice uzavřená, tím více si na ni zvířata zvyknou a tím rozdělenější pak budou jednotlivé populace, připomíná Jaroslav Červený. „Jeleni z Bavorského lesa byli zvyklí chodit v říji na českou stranu, kde byl klid, ale jen k plotu. Plot už není, ale dodneška dál nejdou.“
Polští akademici se snaží upozornit na problém i UNESCO, protože Bělověž patří ke světovému dědictví.
