Divocí pakoně v Africe jsou méně odolní a plodní. Mohou za to farmy, silnice a ploty
Migrace pakoňů je velká podívaná, která láká každý rok do Afriky stovky tisíc turistů. Vědci zjistili, že různé překážky na migrační trase způsobují, že pakoně jsou jako druh ohroženější.
Pakoně umějí cválat jako koně, ale nejvíce příbuzní jsou kravám. Dánští badatelé si kvůli jejich výzkumu do genobanky došli pro vzorky 212 pakoňů, a to z oblasti od Jihoafrické republiky až po Keňu.
A dospěli k závěru, že se některé populace pakoňů pod vlivem lidských sídel odnaučily migrovat. Někteří jedinci z nich jsou pak méně odolní vůči výkyvům teplot, hůře se rozmnožují a žijí kratší dobu.
„Na dlouhých migračních trasách se pakoně potkávají mezi sebou a vyměňují si genetickou informaci,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes.
Pro dlouhodobé přežití zvířat je podle něj důležitá diverzita i uvnitř jednoho druhu. Naopak když si jsou zvířata čím dál víc geneticky blízká, může jeden jediný parazit nebo virus znamenat vážnou hrozbu.
„Proto děláme na dálnicích zvířecí přechody, aby se populace potkávaly,“ upozorňuje Pačes na paralelu ze středoevropské přírody.
Ledovcová bariéra
Vědci se shodují na tom, že člověk v Africe ohrožuje také zebry a další velké savce. Krajina se lidskou činností drobí na menší areály, a to zvířatům ztěžuje život.
Kojoti vyli, sovy létaly a gorily šly spát. NASA sbírá záznamy zvířecího chování při zatmění Slunce
Číst článek
Někdy ale fragmentace krajiny může mít i pozitivní efekt. „Genetické změny v malých populacích můžou přírodě prospívat,“ míní zoolog Pavel Stopka.
Také původní, velkou celosvětovou populaci pakoňů rozdělil před 2,5 miliony let ledovec na několik menších – a vznikly tak nové druhy. Jindy ke změnám přispěje třeba řeka nebo hory.
Úspěšná obrana
Pakůň je velmi zdatné zvíře. Dokáže například propíchnout svým rohem břicho lvice, která na něj zaútočí.
„Je to zvíře dva metry dlouhé, běhá až 70 km/h a je neobyčejně agresívní, když přijde predátor,“ dodává Stopka.
Otázkou zůstává, jak genofond pakoně ovlivní další významný faktor, kterým je klimatická změna.
Proč pakoňům škodí ploty? Jak se učí komunikovat netopýři, velryby či tuleni? A proč člověku v evoluci nezůstal ocas? Debatují zoolog Pavel Stopka, molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes a spoluúčinkuje herečka Andrea Růžičková.
