Pesticidy, hnojiva, kyselost. Většina půdy je v rukou uživatelů, kteří ji až drancují, tvrdí půdní mikrobiolog
V Česku je tolik ornice a ostatní zemědělské půdy, že by dokázala uživit každého z nás. Člověk totiž k uživení potřebuje necelých třicet arů a v Česku jich má čtyřicet, říká půdní mikrobiolog Miloslav Šimek. Jenže denně kvůli výstavbě i erozi země ztrácí 12,5 hektaru půdy, tedy obživu pro asi 40 lidí. Navíc je většina zemědělské půdy u nás poškozená, a tak není schopná takové produkce, jakou bychom očekávali.
„S půdou je ten problém, že její poškozování je plíživé, pomalé a není na první pohled vidět. Zemědělci ale dobře vědí, že aby udrželi vysoké výnosy, musejí dnes mnohem víc hnojit než před dvaceti třiceti lety. A to souvisí s nekvalitou půdy,“ upozorňuje Šimek z Biologického centra Akademie věd.
Na většině území České republiky je půda obhospodařována intenzivním průmyslovým zemědělstvím, upozorňuje:
„A to půdu ve většině případů poškozuje, protože jde o to získávat co nejvyšší výnosy, co největší užitkovost hospodářských zvířat, a řekl bych dokonce, za každou cenu. Máme dobré hospodáře, ale většina půdy je v rukou uživatelů, kteří ji někdy až drancují.“
Zároveň to znamená, že se do půdy musí dodávat velké množství výživy. „U nás je navíc katastrofální nedostatek organických hnojiv, jako je přírodní hnůj a kompost, tak se používají velké dávky hnojiv průmyslových,“ doplňuje půdní specialista.
Ekologické zemědělství výnosy nesnižuje, uvádí studie. Výnosy může naopak znásobit
Číst článek
Kromě umělých hnojiv se v Česku pole v hojné míře takzvaně ošetřují pesticidy. „Já mám problém s tím slovem ošetřovat, protože to znamená dělat někomu nebo něčemu dobře. Ale tady jde o úplný opak a obrovský problém,“ zlobí se Šimek.
Problém vzniká jeho slovy zvlášť u produkce pšenice a řepky, protože ty se u nás v intenzivním zemědělství pěstují nejvíc. „Pesticidy zčásti zůstávají v půdě, částečně se vypaří do vzduchu a část se jich vyplaví do podzemních vod. Tím se dostávají do koloběhu v přírodě a znečišťují vzduch, pitnou vodu i potraviny,“ uvádí.
Antibiotika
Nejsou to jenom pesticidy, co v důsledku ohrožuje zdraví člověka. Miloslav Šimek připomíná i antibiotika.
„Jako vyspělá společnost je používáme už desítky let, ale ony se nerozkládají úplně, kolují v přírodě a původci chorob, bakterie a houby, už si na ně zvykli. Antibiotika na ně přestávají fungovat. Tím pádem pak některá nepomohou ani člověku,“ vysvětluje.
Zemědělskou půdu v Česku vlastní tři miliony lidí. Je v moci každého z nich svůj díl ozdravit, říká expertka
Číst článek
Tento problém souvisí i s živočišnou výrobou. „Antibiotika se u nás používají i v ní. Především tam, kde jde o výnosy a zisk. A bohužel často preventivně. Čili zvířeti ještě nic není a už dostane antibiotikum, aby náhodou neonemocnělo. I když je snaha to regulovat, úniky antibiotik do prostředí jsou stále markantní a dopad je jasný. Ztrácí se účinnost antibiotik nejenom pro člověka, ale i pro ta hospodářská zvířata,“ říká akademik.
‚Za jakou cenu‘
Správně by měli zemědělci dbát na hnojení organickými materiály, na střídání plodin a také na udržování správného pH půdy. To totiž časem při pěstování plodin klesá a půda se stává kyselejší. Pomohlo by půdu vápnit, to se ale pravidelně dělá jen na třetině českých polí.
„Možná se na to ani nezapomnělo, jen to něco stojí. Efekt vápnění není totiž hned vidět, brambory nerostou větší, ale přispívá to k tomu, že půda funguje a rostliny rostou,“ říká půdní mikrobiolog a dodává:
„Zastánci intenzivní formy zemědělství vám řeknou: No, ale my vás přece živíme. Jistě, toto hospodaření opravdu produkuje velké množství potravin, ale musíme dodat: za jakou cenu.“
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
