Místo výrobního odpadu materiál pro umělce. Ostravští vědci experimentují s glazurami ze strusky
Ocelárenských strusek, popílků nebo okují, tedy v podstatě odpadu z výroby oceli je podle odborníků obrovské množství a na využití často teprve čekají. Ostravské vědce proto napadlo přetvořit nevzhledný materiál v něco krásného. Melou ho na prášek, taví a pak stříkají na kachličky. Vytváří tak různobarevné glazury. Zatím jen v testovacím režimu, za rok nebo dva by je ale rádi začali vyrábět i komerčně.
Hana Ovčačíková v laboratoři Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava otevírá krabičky s materiály, které připomínají zaschlou lávu. „V současné chvíli jsou ocelárenské strusky skladovány v prostorách výrobních podniků a hledá se jejich další uplatnění,“ popisuje vědkyně.
Haldy odpadu z výroby oceli by díky ostravským vědcům mohly zkrášlit stěny koupelen nebo kaváren
To by podle ostravských vědců mohlo být v glazurách na keramice, především na kachličkách. Kromě ocelárenských strusek v laboratoři jsou i kusy železa nebo nějaký prášek.
„Jde o další odpad ze zpracování jak železa, tak oceli. Máme tady okuje, odprašky a popílky,“ pokračuje Ovčačíková. Aby ale z takového materiálu šla vyrobit glazura, musí se rozdrtit.
Chemik Filip Kovar z Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava několik kamínků strusky vkládá do mlýnu, který vypadá jako starší pračka. Tam se směs bude mlít jednu až dvě minuty.
Nadrcený materiál pak výzkumníci přesejí jako děti na pískovišti, aby prášek neměl zrníčka větší než desetinu milimetru. Hana Ovčačíková ho následně promíchává s vodou a lije ho do zásobníku stříkací pistole, pomocí které ho sprejuje na kachličky.
„Další způsob nanesení je namáčení, ale nástřik vytváří kompaktnější povrch,“ vysvětluje Ovčačíková různé metody práce. Dlažbu mezitím nechává zaschnout, než ji pro získání výsledné glazury dá péct do keramické pece.
Nikdy stejný odstín
V některých z odpadních materiálů z ocelárenského průmyslu by ale mohly být nebezpečné látky, například olovo nebo kadmium. Vědci proto kachličky musí otestovat. Filip Kovár proto poglazurované kachličky noří do čirého roztoku.
2:09
Chemici z Olomouce zkoumají skvrny ze středověkých knih. Mohou odhalit složení dávných léčiv
Číst článek
„Jedná se čtyřprocentní roztok kyseliny octové. Necháme je vylouhovat po dobu 24 hodin. Pokud zmiňované kadmium nebo olovo obsahují, tak se tyto prvky začnou uvolňovat a my je poté pomocí nástrojů stanovíme,“ popisuje.
Vědci s bezpečnostními testy teprve začínají. Nepředpokládají ale, že by se těžké kovy uvolňovaly z glazur vyrobených čistě ze strusek. Horší by to mohlo být u glazur s přídavkem popílků nebo okují: „Jsou povolené nízké koncentrace – pro kadmium je to 0,2 mg na litr, pro olovo 0,5.“
Kachličky s hotovými glazurami už ukazuje Hana Ovčačíková. Některé jsou bílé, jiné béžové a další do tyrkysova. Některé kusy jsou na první pohled nepovedené, třeba jsou pórovité, nebo je vidět, že se glazura uchytila jen na některých místech: „Jedna z možností je, že suroviny byly namíchané ve špatném poměru. Druhý problém může být špatný výpal či aplikace.“
Experti testují i mechanické vlastnosti glazur a první výsledky jsou podle nich dobré. „Děláme testy chemické odolnosti, tvrdosti, vyluhovatelnosti a v podstatě se ukazují jako srovnatelné s komerční dlažbou,“ říká ostravská výzkumnice.
Konkrétní chemické složení druhotných materiálů, ze kterých výzkumníci glazury vyrobí, se bude vždy trochu lišit. Žádná směs glazur a žádná sada kachliček proto nebude mít úplně stejný odstín. Podle vědců je to výhoda i nevýhoda zároveň.
„Vidíme potenciál ne pro masovou výrobu, ale spíše pro limitní edice pro umělce, kavárny, cukrárny,“ vyjmenovává Ovčačíková.
Ostravští výzkumníci plánují do roka otestovat alespoň pět typů glazur. Potom chtějí buď založit univerzitní spin-offovou společnost a vyrábět je, nebo se pokusí návod na směsi prodat průmyslovému výrobci.
