Unikátní fotobanka z Českého Krumlova odkrývá odsunutým Němcům jejich minulost
Najít si své předky, rodný dům nebo fotografii zaniklé vesnice v pohraničí teď mohou lidé na internetu. Zdarma je na něm k dispozici digitalizovaný archiv českokrumlovského Fotoateliéru Seidel, který představuje na 140 tisíc unikátních snímků.
Záběry byly pořízeny převážně v první polovině 20. století a jsou v nich otisknuté především osudy vysídlených Němců.
„Narodil jsem se v roce 1941 v Nové Peci. Můj otec měl poblíž železniční stanice malý obchůdek se smíšeným zbožím, a když do Nové Pece přijížděli turisté, aby šli k Plešnému jezeru, tak u mého otce vždycky nakupovali proviant, ale také pohlednice,“ vypráví jedenasedmdesátiletý Manfred Pranghofer, který dnes žije v německém Pasově.
Pohlednice pocházely z produkce českokrumlovského Fotoateliéru Seidel. S rodinou Seidlů se otec Manfreda Pranghofera dobře znal.
„Naše rodina měla fotografie z ateliéru Seidel již z roku 1916 a nejmladší fotografie, kterou mám, pochází z ledna 1948. Je na ní moje matka, moje nejmladší sestra a já,“ ukazuje mi usměvavý šedovlasý muž zažloutlou fotografii se šťastným trojlístkem.
A z náprsní kapsy vyndává ještě jednu fotku, kterou nosí od roku 1947 pořád s sebou. „Poprvé jsem byl fotografován v roce 1947, protože jsem šel do školy a potřeboval jsem fotografii do pasu,“ vysvětluje.
Bývalý bavorský muzejník teď tráví spoustu času na internetu, aby si v bohaté databázi Fotoateliéru Seidel našel své příbuzné i místa, kde žili.
Archiv má ohlasy z celého světa
Miroslava Reitingera, ředitele Českokrumlovského rozvojového fondu, který odkaz fotografického ateliéru spravuje, opravdu těší, že digitalizované snímky pomáhají lidem po celém světě zaplnit bílá místa v jejich minulosti.
„To je na tom projektu to nejkrásnější, že od samého počátku, kdy se banka spustila, přicházejí pravidelně reakce lidí, zájem o získání fotografií. To je ta nejlepší odměna za naši práci, že to dílo je živé a slouží svému účelu,“ svěřuje se.
Seidlové fotili hlavně na Šumavě a v Pošumaví, jejich snímky mapují teritorium od Nýrska až po Staré Město pod Landštejnem. Dobrá polovina ze 140 tisíc digitalizovaných fotek je ze skleněných negativů, říká Petr Hudičák z Muzea Fotoateliér Seidel:
„Nejvíc jsou to portréty lidí, ať už v ateliéru a nebo někde na Šumavě – před svým domem, před plátnem, které si Seidel nosil s sebou. Tou druhou částí jsou snímky, které můžeme nazvat reportážemi. Je to ze života v Českém Krumlově po roce 1929, kdy Seidlovi mohli fotografovat už na kinofilm pomocí malého fotoaparátu Leica.“
Databanka českokrumlovského fotoateliéru obsahuje i pečlivě vedené zákaznické knihy. A tak mohou mnozí odsunutí Němci, stejně jako Manfred Pranghofer z Pasova, například zjistit, ze kterého dne a roku je zásnubní fotografie jejich rodičů.
