Bojovat za ekologii je v Brazílii smrtelně nebezpečné. Umírají aktivisté i indiáni
Postavit se velkým firmám nebo státu a bránit životní prostředí je v některých zemích životu nebezpečné. Nevládní organizace Global Witness uvádí, že ve světě loni přišlo o život o pětinu více ekologických aktivistů než v roce předchozím - celkem 116 lidí. Přepočteno na jednoho obyvatele je na tom nejhůře středoamerický Honduras, v celkových počtech ale tuto smutnou statistiku loni vedly Filipíny a Kolumbie v čele s Brazílií.
Nejhorší situace je podle Global Wittness ve Střední a v Jižní Americe. V Brazílii loni zahynulo 29 ekologických aktivistů, v Kolumbii 25.
Jsou to lidé, kteří bojují proti ničení životního prostředí, ale i bojovníci za vlastní půdu. Oběťmi se tak z velké části stávají původní obyvatelé. Právě v případě Brazílie nebo Kolumbie to jsou podle statistiky většinou indiáni.
Global Witness také uvádí, že pravděpodobně nejsou známy všechny případy, protože incidenty se často dějí v odlehlých oblastech, daleko od úřadů a jiných svědků, a proto se o nich nikdo nedozví.
Být ekologickým aktivistou v Jižní Americké je nebezpečné. Při vykonávání této činnosti tam zemře nejvíce lidí na světě. Vede Brazílie
Na útočníky se navíc v mnoha případech ani nepřijde. Policie v Peru však například chytila údajné vrahy čtyř aktivistů, kteří dlouhodobě bojovali proti ilegálnímu kácení, a byli to nelegální dřevorubci.
Většinou za útoky stojí ti, kteří chtějí nějak využít půdu. Ne vždy to jsou případy, které končí vraždou, ale tyto skupiny jsou poměrně mocné.
„Zemědělci, těžební firmy nebo společnosti, které stavějí a provozují obří vodní elektrárny. Včetně samotné vlády, která sice uznává práva původního obyvatelstva, ale často je pošlapává,“ popsal profesor antropologie z univerzity v hlavním městě Brasílii Stephen Baines.
Vedle fyzických útoků čelí aktivisté vyhrožování a zastrašování, ale už se objevily i jiné strategie, třeba domluva. Často to však někteří popisují jako „kupování“ původních obyvatel země. Někdy pak mohou trpět ti, co se nedohodli.
Například tři indiánské kmeny v hlavním městě Brasílii. Na území, které obývaly a využívaly k rituálům, chtěl stavět developer velký obytný projekt. Společně s místní pozemkovou správou se dohodl s jedním z kmenů, vyplatil je a nabídl mu jiné území. Tlak na zbývající dva kmeny na místě je teď ještě větší.
