V současné době se nabízejí dvě hypotézy. První říká, že jako magnetický kompas ptákům slouží nozdry. Obsahují magnetoreceptory, z nichž se informace dostávají do mozku prostřednictvím optické větve trojklaného nervu. Podle jiné hypotézy jsou naopak klíčové fotopigmenty oka, ve kterých magnetické pole ovlivňuje chemické reakce. Fotopigmenty tak ptákům umožňují "vidět" orientaci magnetického pole. Vizuální vjemy přitom zpracovává oblast předního mozku, která se označuje za "cluster N".

Obě hypotézy testovali vědci z Oldenburské univerzity na červenkách obecných (Erithacus rubecula). Jedné skupině ptáků chirurgicky přerušili nervové spojení mezi zobákem a mozkem, zatímco druhé z předního mozku odstranili "cluster N". Červenky pak vystavili jak přirozenému, tak umělému magnetickému poli, u kterého měnili orientaci. Zjistili, že ptáci, kterým přeťali trojklanný nerv, a tím vyřadili z provozu magnetický kompas v zobáku, vnímají magnetické pole zcela stejně jako nenarušení ptáci. Naopak červenky, kterým chyběly vizuální informace z "clusteru N", se už podle magnetického pole orientovat nedokázaly. Vědci tak došli k jednoznačnému závěru: magnetický kompas v očích je pro ptáky mnohem důležitější než magnetoreceptory v zobáku.

Výsledky studie zveřejnil časopis Nature.

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít