Japonci si oblíbili české pivo. Vaří ho z českých surovin, skoro jako originál
Sejde se česká diplomatka a kanadský sládek v japonské hospodě a pijí pivo z českého chmele. To není začátek vtipu, jak by se mohlo možná zdát, ale scéna z reálného života v Tokiu. V Japonsku totiž mají čtyři velké pivovary a ani jeden z nich se neobejde bez českého chmele a sladu. A oblíbily si je i místní minipivovary. Chmel a slad jsou tak po krmivech do Japonska nejčastěji dováženými českými zemědělskými surovinami.
Jsme v tradiční japonské hospůdce izakaja. Vzadu vidím pár stolečků, ale já si sedám na jednu z židlí stojících kolem nízkého baru. Místo mi tu totiž drží sládek Luc. Je sice z Kanady a tam má taky svůj pivovar, pivo ale vařil i v Japonsku a teď ho sem dováží. Otázka, co budu pít, tentokrát pochopitelně vůbec nepadla.
„To, co teď pijete, je můj tmavý ležák. Všechno v něm je české, tedy kromě vody – a pivovarníka,“ směje se a dodává, že pivo obsahuje 100 % českého sladu a chmele. Slad je prý z Moravy kousek od Olomouce.
„Každý rok si vše sám vybírám a kontejnerem posílám k sobě do pivovaru. Je to prostě typický český styl piv. Technika přípravy je inspirovaná Českem. Jen ta voda je z Toronta. Snažíme se ale jinak udělat opravdu české pivo, tak doufám, že vám chutná.“
Luc k pivu dodává i správnou pípu, baculaté půllitry jako v české hospodě a taky podtácky.
Hladový trh, příležitost pro české pěstitele
Tomuto českému chmelu trvala cesta do Japonska o trochu déle. Většinou to české suroviny berou přímou cestou z českého pole do pivovaru v Japonsku. „Tady je pivní trh velmi rozvinutý. Jsou tady čtyři velikánské pivovary a asi 800 craftových pivovarů,“ říká česká zemědělská diplomatka Veronika Vanišová, která s námi sedí u stolu.
Nealkoholické pivo už chutná stejně jako klasické, chválí chemik Kučera. Vyvíjí i léčivou variantu
Číst článek
Český chmel nebo slad využívají všechny čtyři největší pivovary, a to ve velkém množství. „Máme třeba pěstitele chmelu, kteří vyváží až 80 procent svojí produkce těmto velkým pivovarům,“ poznamenává.
„Japonsko má obecný zájem o import čehokoliv, protože je to jedna z nejméně potravinově soběstačných zemí na světě. Je soběstačné asi jenom z 35 procent, všechno ostatní musí dovážet, i rýži. Je to dáno terénem, protože Japonsko je velmi hornatá země. Zemědělsky se dá využít asi jenom 18 procent území,“ vysvětluje Veronika Vanišová.
Chmel z dovozu
Spotřeba ingrediencí k výrobě piva je kvůli poptávce vysoká a Japonsko navíc ani příliš neoplývá podmínkami pro pěstování chmele.
„Chmel se tady pěstuje v určitých oblastech, ale jen velmi málo, spíš tak symbolicky. Z 90 procent – možná i více – Japonsko chmel dováží. Mezi největší importéry patří USA, Německo a potom jsme to my,“ vyjmenovává diplomatka.
A že s českým chmelem i českým stylem piva můžou Japonci uspět i v mezinárodní konkurenci, dokládají podle Luca výsledky soutěží.
„Třeba jeden minipivovar, který vlastní dvě holky, moje dobré kamarádky, vyhrál bronzovou medaili za ležák českého stylu na Mezinárodním pivním mistrovství. Jiný japonský pivovar bral ve stejné kategorii zlato,“ uvádí.
Tofu, chobotnice a ležák v českém stylu
Pivo od zmiňovaného holčičího minipivovaru má na čepu i majitel této izakaji Tecija Naruka.
V Lomnici plánují pivní vlak, který propojí pivo, železnici a kulturu. Nechybí u toho spisovatel Rudiš
Číst článek
Jen místo českého ležáku od nich tentokrát zvolil svrchně kvašené pivo: „Je to pokaždé nějaký balanc. Mám vždy sedm různých piv. Zařadil jsem pivo prostě proto, že mi chutná, stejně jako mi chutná i saké.“
A tak přes velké lahve saké sleduji, jak nám kuchař připravuje ochutnávku z místního menu. Postupně před námi přibývají talíře s tempurou – zeleninou a kousky ryb v těstíčku, smaženým tofu, grilovanými houbami a jako zvláštní pochoutka je výběr z čerstvých ryb a kousky chobotnice.
Pan hospodský Naruka nám mezitím natočil další půllitr. Podle Luca se tato japonská tabule k jeho lehkému ležáku hodí stejně dobře jako nabídka českých hospod.