Jak probíhá odběr? A je pravda, že bolí? 

Při odběru je cílem získat takzvané krvetvorné buňky, což jde dvěma způsoby. Asi v 90 procentech případů se jedná o odběr krvetvorných buněk na separátoru. Na rozdíl od odběru samotné kostní dřeně je tento proces relativně jednoduchý a nevyžaduje ani pobyt v nemocnici.

Dárce je napojen na takzvaný separátor, který z krve dostane potřebné buňky a zbytek krve se vrací do těla dárce. Celá procedura trvá přibližně 4 hodiny a přibližně dvě až tři hodiny po skončení odběru může být dárce bezpečně propuštěn domů.

Klasický odběr kostní dřeně se provádí z pánevní kosti v celkové anestezii. Dárce tak během odběru žádnou bolest necítí. Příprava a samotný odběr vyžadují celkem třídenní hospitalizaci. Většina dárců po takovém zákroku několik dnů cítí bolest v místě vpichu, kudy prošla jehla do kosti. Podobá se bolesti zad po námaze nebo po pádu.

Kolikrát mohu kostní dřeň darovat?

Opakované darování je možné, ale jen pro stejného pacienta. Může se totiž stát, že bude kostní dřeň potřebovat znovu.

„V našem případě může dárce darovat opakovaně pouze pro toho samého pacienta. Počet darování je omezen na tři a platí pro to přísná kritéria,“ popisuje vedoucí Českého registru dárců krvetvorných buněk Marie Kuříková.

Šance, že registrovaný člověk bude někdy jako dárce využit, je velmi malá, kolem jednoho procenta. 

Jak starý člověk může dřeň darovat?

Dárcovství je věkově omezené, ale u každého registru se liší hranice. U obou českých registrů platí, že zapsat se může člověk starší 18 let. Český registr dárců kostní dřeně zapisuje nové dárce do 40 let, Český národní registr dárců dřeně do 35 let. 

Samotné darování je možné do 55 (respektive 60) let, pak je dárce z registru vyřazen. Přednost se ale automaticky dává mladším dárcům. „V principu lze, aby daroval starší člověk, ale čím starší dárce, tím horší výsledky transplantace mohou být. Navíc i rekonvalescence dárce je zpravidla ve vyšším věku delší,“ potvrzuje Kuříková.

Jaké jsou podmínky pro zápis do registru?

Darování krvetvorných buněk vyžaduje dobrý zdravotní stav, aby nebyl ohrožen dárce ani pacient. Potenciální dárce musí vážit víc než 50 kilogramů, nesmí dlouhodobě užívat léky (nepočítá se antikoncepce a léky na sezónní alergie) ani se léčit se závažným onemocněním. Stejně tak dárce vyřazují potvrzená autoimunitní onemocnění jako celiakie, lupénka nebo vitiligo. Nemůže darovat ani ten, kdo má onemocnění štítné žlázy, které se nějak léčí. 

Z čeho se registry platí?

Český registr dárců krvetvorných buněk aktuálně na nábory shání peníze. Takzvanou HLA typizaci, což je analýza dědičných znaků bílých krvinek, totiž v Česku nehradí zdravotní pojišťovny. To stejné platí i pro odběrové sety. Lidé, kteří nemohou darovat buňky, mohou přispět do sbírky na úhradu odběrů.

Proč je tak těžké najít dárce pro malou Madlenku?

Dvouletá Madlenka, kvůli které se vlna zápisů do registru zvedla, trpí aplastickou anémií. Jedná se o velmi vzácné onemocnění, které se celosvětově objeví u dvou až šesti obyvatel z milionu ročně.

Aby mohla dostat krvetvorné buňky od dárce, musí se s ním shodovat v deseti genetických znacích imunity. Šance na shodu je podstatně vyšší v rodině, bohužel ani jeden ze členů Madlenčiny rodiny vhodný pro dárcovství není. Její rodina tak začala pro dceru hledat genetické dvojče. 

„Vyhledávání má svoje specifika, i když se najde shoda, ještě nemáme vyhráno. Je potřeba dárce a potenciálního náhradníka kontaktovat, pokud tito v registru jsou. Ověří se jejich zdravotní stav, u žen pak třeba i to, jestli nekojí nebo nejsou po porodu, jestli trvá ochota darovat (i to se stává),“ popisuje proces Kuříková. 

„Potom musejí potenciální dárci přijít na verifikační vyšetření. Musíme zjistit, zda jsou opravdu zdraví a teprve pak můžeme s poměrnou jistotou vědět, zda máme pro pacienta zdravého dárce a třeba i náhradníka. Někdy nemáme na celém světě ideální shodu v HLA znacích (dárce i příjemce krevních buněk mají shodné znaky leukocytárních antigenů I. a II. třídy – pozn. red.), někdy zase naopak pacient transplantaci nakonec nepotřebuje, protože zareaguje dobře na léčbu,“ vysvětluje.

Pro kolik procent pacientů se podaří najít vhodný dárce?

V současnosti se vhodný dárce najde pro asi 90 procent pacientů, kteří potřebují transplantaci. Úspěšnost léčby u dětí bývá také více než 90 procent, u dospělých je to trochu méně.

V celosvětových registrech je asi 42 milionů dárců, u nás jsou registry dva. Český registr dárců krvetvorných buněk má asi 40 tisíc členů a Český národní registr dárců kostní dřeně přes 130 tisíc.

Podle Kuříkové Institut klinické a experimentální medicíny shání dárce pro více než deset dětí a třicet dospělých. V průběhu roku ale zaeviduje přibližně 160 až 170 nových pacientů. V českých registrech se navíc vyhledávají i dárci pro desítky tisíc pacientů v zahraničí.

Marie Starostová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít