Domácí úkoly utváří pracovní návyky, říká ředitelka. Děti mají právo na odpočinek, oponuje psycholog
Konec povinných a známkovaných domácích úkolů na základních školách. Takovou změnu oznámila v polovině ledna polská ministryně školství. V Česku si o zadávání úloh na doma rozhodují školy samy. Názory rodičů, žáků a škol na úkoly jsou přitom často v rozporu. V pořadu Pro a proti Českého rozhlasu Plus debatovali ředitelka Základní školy Bystřice Jana Servusová a dětský psycholog a autor projektu Škola bez domácích úkolů Petr Klíma.
„Dítě je ve škole denně čtyři až šest hodin, vrací se domů kolem půl třetí. Myslím si, že už to mají na dluh a je to vůči nim necitlivé,“ říká Petr Klíma.
Jsou domácí úkoly prospěšné, nebo naopak škodí? Diskutují ředitelka Základní školy Bystřice Jana Servusová a dětský psycholog a autor projektu Škola bez domácích úkolů Petr Klíma
Naopak podle ředitelky Jany Servusové má práce na doma smysl pro výuku i rozvoj dítěte. „Rozumně koncipovaný domácí úkol, který dítě příliš nezatěžuje, upevňuje učivo a vede k připomenutí toho, co se dělo ve škole,“ myslí si.
Důležité prý ale je množství a podobu úkolů dobře nastavit. „Domácí úkoly nesmějí spoléhat na to, že doma dojde k osvojení nového učiva. Ale třeba úkoly, které vycházejí z dlouhodobější projektové práce, smysl mají, a to nejen pro výuku, ale i pro vytváření pracovních návyků dětí,“ dodává.
Tlak ambiciózních rodičů
Ne všichni učitelé ovšem chápou roli domácích úkolů stejně. „Učitelé se nedohodnou, takže mají různé množství úkolů různých kvalit a ředitel o tom neví,“ oponuje Klíma zkušenostmi z praxe poradce. I kvůli tomu úkoly žáky často zahlcují.
Konec domácích úkolů pro žáky polských základních škol. Nová vláda tak plní předvolební slib
Číst článek
„Dítě má právo odpočívat a trávit čas s rodiči. Bylo by smutné, kdyby trávení společného času bylo nad úkoly,“ domnívá se Klíma a zároveň upozorňuje na to, že rodič může na dítě skrze úkoly vytvářet tlak.
„Říkejte rodiči, že dítě může odevzdat čmáranice podle svých vlastních možností. Ne, je peskováno a často to dělají rodiče, protože mají pocit, že škola hodnotí i domácí přípravu.“
Způsobů opakování látky je ale více, nemusí se jednat jen o domácí úkoly. „České dítě tráví ve škole průměrně zhruba o sto hodin ročně méně než děti v zemích OECD. Tyto hodiny nám chybí, ale nikoli ve vyučování, ale v nízkoprahových a odpoledních aktivitách,“ navrhuje alternativu Servusová.
Podle Klímy bychom ale měli především hledat cestu, jak dětem ulevit psychicky. „Žáci jsou systémem našeho školství zatíženi psychicky. Je to několikrát denně srovnávání typu: Jsem lepší, horší? Co tomu řeknou rodiče?“ upozorňuje. „Vy byste taky nechtěla pracovat, kdyby vás každou hodinu někdo srovnával a hodnotil.“
Mají domácí úkoly smysl?
Domácí úkoly nesmějí spoléhat na to, že doma dojde k osvojení nového učiva. Ale třeba úkoly, které vycházejí z dlouhodobější projektové práce, smysl mají, a to nejen pro výuku, ale i pro vytváření pracovních návyků dětí.
Učitelé se nedohodnou, takže mají různé množství úkolů různých kvalit a ředitel o tom neví. Dítě má právo odpočívat a trávit čas s rodiči. Bylo by smutné, kdyby trávení společného času bylo nad úkoly.
Úkoly na doma jsou potom podle něj dalším tlakem ambiciózních rodičů. Naopak podle Servusové by vhodná nabídka, jak trávit odpoledne, mohla pomáhat uzavírat sociální nůžky.
„Dobře zajištění rodiče si můžou dovolit nechodit z práce v půl šesté odpoledne a vozit děti na kroužky a zajišťovat jim kvalitní volný čas,“ srovnává rozdílné přístupy a možnosti. „Děti z horšího socioekonomického prostředí tráví odpoledne doma o samotě na mobilu.“
Komunitní školy
„Domácí úkoly a celá komunikace rodičů, školy a žáka jsou dílčím problémem toho, jak máme nastavené školství a co od něj očekáváme,“ konstatuje Servusová. „Pojďme dosáhnout společenské shody na tom, co je skutečně zakázka – jestli je to výkon, anebo jestli bude učitel otevírat dveře, aby žáci mohli vyrazit na svoji životní cestu.“
Méně domácích úkolů i doučování. Čína schválila zákon, který má snížit přepracování dětí
Číst článek
Trendy v posunu poptávky od rodičů jsou podle Klímy patrné už nyní. „Rodiče, kteří si to můžou dovolit, už to vzali do svých rukou. Je velký boom soukromých škol a obrovský nárůst domácího vzdělávání, kdy dítě chodí do komunitních škol,“ ukazuje na příkladech.
Pro značnou část rodičů jsou ale nové přístupy ke vzdělávání stále citlivé téma. „Nemyslím si, že jde jenom o ambice rodičů, ale také o strach, aby jejich dítě uspělo,“ uzavírá Servusová. „Druhou důležitou věcí je narušení jejich sebeobrazu. Oni školu přežili tak, jak byla, a bojí se, že popíráme kvalitu jejich vzdělávání a určitou část jejich života.“
Více podrobností o přístupu rodičů, žáků a škol k domácím úkolům, srovnání se zahraničím a psychické pohodě v lavicích si můžete poslechnout v úvodu článku.
