Klima chránit většinou chtějí, ale na řadu konkrétních otázek nemají názor. Nejistí, jak je identifikoval výzkum Institutu 2050 o postojích Čechů ke změně klimatu. Nejistý je u nás zhruba každý sedmý a většinou jsou to ženy. Patří mezi ně i Taťána Bartoňková z jižní Moravy. Denně dojíždí do práce desítky kilometrů a musí se starat o nemocného manžela a dvě děti. I proto nemá čas na své koníčky ani na sledování zpráv o politice nebo změně klimatu.

Brno 6:00 27. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Sedmačtyřicetiletá Taťána Bartoňková zasunula desetikorunu do nákupního košíku a vydává se na běžný rodinný nákup. Jako první nakládá do vozíku karton minerálek pro celou rodinu.

„Pro manžela bych vzala dietní třeba rýži, nějaký sýr, tvaroh... “ Muž paní Bartoňkové má nemocné ledviny a čeká na transplantaci. Je na dialýze, a tak musí jíst dietní, ale vydatné jídlo.

„Určitě neberu třeba kečup,“ vysvětluje maminka dvou už větších dětí. „Já totiž musím přizpůsobovat veškeré vaření stravě manžela. A abych nemusela vařit nadvakrát natřikrát, tak to tak nějak zpytlíkujeme dohromady.“

Košík se pomalu plní, vezeme třeba i dvanáct tetrapaků s mlékem anebo zásobu jablek. A to už přijíždíme k pokladně.

Nejistí podle Institutu 2050 s penězi vychází obtížně. Paní Bartoňková je na tom teď už lépe, i když stále je pro ni cena zboží důležité kritérium. Před půl rokem ale bylo hůř. Hlavně proto, že se musela více starat o manžela.

I když se jí v práci snažili vyjít vstříc, musela zaměstnání nakonec změnit. „Ty příjmy byly takové všelijaké. Jak za cestovné, tak za potraviny, tak ta péče kolem manžela… Musela jsem se o něj naplno starat. Ale teďka už to není tak vyčerpávající a už nemusím otáčet každou korunu,“ popisuje.

Jste Příznivec nebo Odmítající klimatických opatření? Vyzkoušejte si naši kalkulačku

Číst článek

Dorazili jsme k autu. Otevřeli jsme kufr a nákup do něj pomalu skládáme. Právě auto je v životě Taťány Bartoňkové nepostradatelné. Pracuje v Brně, ale bydlí v Miroslavi – asi čtyřicet kilometrů daleko. A do práce dojíždí každý den.

Prý ji už napadlo, že by i kvůli ekologii místo autem jezdila hromadnou dopravou. „Ano, uvažovala jsem, že bych klidně jezdila vlakem. Ale ztrácela bych ten drahocenný čas, který bych mohla více věnovat rodině a především péči o manžela.“

Právě kvůli práci a rodině nemá paní Bartoňková čas na vlastní koníčky. Dříve ráda tancovala, chodila do kina, zkrátka se bavila. Teď už je to ale jiné. „Kdybych měla číst třeba svou oblíbenou spisovatelku Monyovou nebo Hartla, tak u toho usnu po dvou větách. Nedávám to a nestojí mi to za to,“ říká.

Nedostatek času je pravděpodobně hlavním důvodem, proč Taťána Bartoňková spadá do kategorie Nejistých. Po celodenním shonu nestíhá sledovat ani zprávy. Stejně by ale k jejich informacím o změně klimatu přistupovala obezřetně. „Já důvěřuju určitě vědcům a jejich výzkumu. Určitě ne politikům, určitě ne médiím. Protože u nich mi přijde, že je to vždycky nafouklé, aby to byla víceméně spíš senzace.“

Změna klimatu je podle Taťány Bartoňkové jasný fakt, který se projevuje třeba řáděním živlů. U otázky, jestli může změna klimatu ohrožovat i přímo ji samotnou nebo její blízké, ale tipuje, že spíše ne.

„V podstatě moc nevím, protože se tím nezabývám a nesleduju to,“ přiznává. Ze stejného důvodu by nebyla pro ani zrušení, ani zachování, ani rozšíření Green Dealu. „Nemám na něj žádný názor. Zelená dohoda, překlad, je tak to jediné, co o tom vím. Ale neřeknu ani nic pozitivního, ani nic negativního.“

Obnovitelné zdroje energie jsou podle vytížené maminky dobrý nápad, i když si nejdříve nemůže vzpomenout, co mezi obnovitelné zdroje patří. Pak si ale uvědomí, že sama má na domě solární panel. Třeba právě solární panely podle ní můžou nejen pomoci šetřit přírodu, ale taky rodinám pomoci s účtenkami za elektřinu.

Otázka na jadernou energii a stavbu nových bloků v Dukovanech ale obyvatelku Miroslavi na Znojemsku rozesměje. „No bojím se jich. Máme dukovanskou elektrárnu za domem. Nebo v tom pásmu třicet pět kilometrů. A ano, bojím se jich. Kdykoliv zní siréna, tak očekávám, jestli to bude hasičský poplach, anebo radiační poplach.“

Michal Šafařík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít