Historik Ivo Cerman si myslí, že žádná pandemie nikdy společnost neposílila, ale naopak. „A šance současných komplexních společností vyrovnat se do budoucna s krizemi se zhoršuje. Je to velký skok zpět a velký tlak na jakési zprimitivnění veřejného života,“ tvrdí v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Praha 20:31 10. května 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Cerman vidí projevy této tendence k úpadku zájmu společnosti o komplexnější témata. „Třeba ta, která zajímají mě, tedy dějiny práva, dějiny státu a dějiny institucí. To jsou témata, na která dnes nedostanete grant, článek vám nevezmou v časopise. Naopak dopředu jdou témata společenských bouří nebo boje proti otroctví.“

„Mě třeba téma otroctví a nevolnictví u nás zajímá, ale v Americe vidím ústup od komplexnějšího uchopení právního postavení otroků, odlišností v jejich postavení napříč Amerikou. Místo toho je tam tlak na prvoplánovité a novinářské uchopení v rovině jednotlivých sentimentálních příběhů.“

Cerman vidí v tématu otroctví velký prostor pro manipulaci, ke které prý i dochází. „Mění se to – jako módní trendy. Momentálně je trend takový, že je třeba zdůraznit celkovou špatnost USA jako státu úplně od základu. S tím souvisí snaha ukázat stát jako instituci, tedy to špatné.“

Outsourcování demokracie?

„Stát bude postupně mizet,“ předpovídá historik. „Je tendence nástupu nadnárodních organizací, jako je Evropská unie. Pod ní budou státy, ale budou mít silně omezené pravomoci.“

Cerman to odvozuje z toho, že v době pandemie Evropský parlament přijímal zásadní rozhodnutí tykající se života v členských státech Unie.

„Rozhodnutí stran otevření hranic nebo podmínek budoucího omezování svobody v souvislosti boje s pandemií. To jsou věci, které se postupně přijímají, občané do toho nemohou mluvit, tedy momentálně teď.“

Také v samotných zemích dochází k zásadním změnám. „Ty jsou zvláštním způsobem schvalovány. Například u nás se nemluví o tom, že v Británii vzniklo Climate Assembly, jakýsi alternativní parlament, jehož členové nejsou volení zástupci občanů.“

„Můžeme se ptát, jak to mohlo dojít tak daleko, jak mohlo k takovému outsourcování demokracie dojít, ale prostě k tomu došlo,“ konstatuje Cerman.

Podle něj se už dnes svých pravomocí vzdávají vysoko postavené národní orgány ve prospěch mezinárodních. „V podstatě se to už děje. Tradiční politické strany v Německu samy vítají podobná hnutí, zvláště spojená s klimatem.“

Také ve Francii vládní hnutí ve volebním boji porazilo všechny svoje oponenty z tradičních stran. „Tam se nejvyšší představitelé nevzdali sami, ale byli poraženi v regulérním politickém boji, takže postupně k tomu dochází. Tam došlo k tomu, že volby vyhrálo jiné uskupení než politická strana.“

„Podobně jako ve 30. letech minulého století je tu klíčové, jestli se něco nazývá hnutí, nebo strana. Jakmile je to hnutí, je to známka, že jde o sílu nesystémovou, která usiluje o to, aby odstranila struktury politické parlamentní demokracie a nahradila je něčím mlhavějším, co je podepřeno nějakými utopistickými představami o přímé účasti.“

Podobně chápe historik i české hnutí ANO. „Jeho politický úspěch je důsledek krize parlamentní stranické demokracie, která tu byla v letech 2010 až 2013. Jeho zakladatel napodobil postupy některých upřímně naštvaných hnutí a vytvořil marketingový model, na kterém založil své hnutí.“

Ani po letech působení na české politické scéně se prý ANO nezměnilo. „Pořád je to hnutí, nijak se nepřeměnili ve stranu, nebyla tam žádná snaha struktury vnitřně změnit,“ charakterizuje hybnou sílu vládní politiky historik Ivo Cerman.

Poslechněte si celou Osobnost Plus. Hostem je historik Ivo Cerman, ptá se Barbora Tachecí. 

Barbora Tachecí, oci Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít