Lelkování není hřích. Perfekcionismus může vést k syndromu vyhoření, varuje psycholožka
„Nabádám personalisty, aby profesionálními technikami zjišťovali kromě těch odborných také osobnostní dispozice,“ říká Iva Moravcová, která se už desítky let věnuje psychologii práce. „Někteří lidé mají v soukromí nějaké potřeby, které kolidují s potřebami práce, a pak je to může frustrovat,“ vysvětluje. Sama si přitom prošla syndromem vyhoření a své zkušenosti popsala v knize Zářit a nevyhořet.
Jak může psycholožka, která zná všechny příznaky, které předcházejí syndromu vyhoření, vyhořet, což se vám stalo?
To je úplně prosté. Kdysi jsem bývala, nechci říct vrcholový sportovec, ale velký sportovec do takové míry, že jsem byla zvyklá běžně na dvoufázové tréninky. A když jsem pak přišla do pracovního procesu, tak jsem hned nevyhořela.
Součástí syndromu vyhoření je to, že jste v takovém smyku, že si některé symptomy neuvědomujete, popisuje psycholožka a autorka knihy Zařit a nevyhořet Iva Moravcová
Až když jsem začala podnikat, sešly se dvě okolnosti, kdy jsem byla krátce po založení firmy, do toho přišla první recese a v té době potřeboval pomoc ve firmě můj manžel… Takže jsem seděla na dvou židlích ve své firmě a v jeho firmě, do toho jsem ještě maminka tehdy nezletilých dětí.
Takže jsem najela na v uvozovkách dvoufázové ne tréninky, ale pracovní zatížení, a nepřišlo mi to nenormální, protože jsem ze sportu byla zvyklá na velké výkony a tvrdý režim.
Samozřejmě to souvisí i s tím, že syndrom vyhoření nemá člověk, který nemá morálku. Protože když máte trošku morálky a zodpovědnosti a neumíte dovolit, aby věci padly, aby něco nebylo hotovo a tak dále, to jsou samozřejmě prvky, které pomáhají tomu syndromu vyhoření. A já jsem takový, řekla bych, hodně důsledný člověk.
Takže syndrom vyhoření postihne zejména lidi, kteří to mají v práci těžké, kteří mají práci náročnou na čas, na výdej energie, na rozhodování, na zodpovědnost, nebo člověka, který chodí do práce „od do“?
Vyjmenoval jste hodně faktorů, ale samozřejmě i to „od do“ může být také důvodem pro syndrom vyhoření.
Často je důvodem i to, že člověk je na pozici, která nevyhovuje jeho osobnostní výbavě. Proto nabádám personalisty, aby profesionálními technikami zjišťovali kromě těch odborných také osobnostní dispozice. Někteří lidé mají v soukromí nějaké potřeby, které kolidují s potřebami práce, a pak je to může frustrovat. Něco by potřebovali, ale nemohou.
7:55
Psycholog: Žijeme pod informačním náporem, mozek na to není připravený. Psychických problémů přibývá
Číst článek
Ale syndromem vyhoření může trpět i člověk, který se stará třeba o dlouhodobě nemocného člověka, jakkoliv nemohoucího v jakémkoliv ohledu. To je taková permanentní stereotypní práce, která u člověka, který je vnitřně proaktivní, kreativní, ale má najednou v životě tuto povinnost, může vést i k tomuto.
Narušené biorytmy
Možná bych zabrousil hodně do minulosti. Má smysl se obracet do doby, kdy aby se lidé najedli, museli podat výkon, museli to zvíře dohonit a pak ho ulovit? Pak se uložili ke spánku, protože se stmívalo, probudili se, protože svítalo... Byla to taková přirozená doba. Je to to, co nám chybí?
Určitě. Začali jsme narušovat biorytmy už v minulosti vynálezem zářivek, které většinou osvětlují pracovní prostor.
Když je světlo do žluta, do oranžova, tak to až tak rušivé není. Ale zářivky, které mají bílé a modré spektrum, to je přesně téma, které řešíme v rámci syndromu únavy a vyhoření.
Bílé a modré spektrum atakuje naše spánkové centrum, které je tím pádem excitované. A jestliže budu pod zářivkou do deseti do večera, tak to spánkové centrum bude excitované neboli drážděné a nebude mít tendenci to tělo uspat. To je jeden z problémů.
Takže proto všem říkáme: dávejte na to pozor, než jdete spát, minimálně dvě až tři hodiny. Záleží na jedinci. Vyhýbejte se tomu, abyste koukali do mobilu, abyste koukali do počítačů. Samozřejmě když už někdo musí, tak ať si tam dá stmívadla.
47:02
Výzkumnice: Svoje děti milují, ale už s nimi nevydrží ani minutu. Syndrom vyhoření se týká i rodičů
Číst článek
Můžou se pracovní vztahy stát zdrojem stresu?
Jednoznačně. Když jsou vedle sebe nesourodé osobnosti, kdy jeden je třeba systematický, druhý je chaotický… Ne vždycky chaos musí být špatný, někdo je prostě více operativní a takový, že snese nepořádek, a druhý je velmi systémový, takový pořádný, potřebuje řád. Když tito lidé, kteří jsou absolutní protipóly, mají spolupracovat, může to přinést problémy.
Může být syndrom vyhoření taky způsobený nějakými dědičnými dispozicemi?
Může, někdy to jsou určité osobnostní rysy. Jako jeden z takových rysů bych třeba jmenovala perfekcionismus, který vede určitě k syndromu vyhoření.
Osobně mě nejvíc baví kapitola Odjeďte pryč a chytejte lelky. Jak se chytají lelky?
Já hodně nabádám k tomu, že lelkování není hřích. Samozřejmě ne nějaké dlouhé, ale lelkování i během dne je potřeba, protože musíme uvolnit mysl. Ale to lelkování opravdu musí být takové, že nekoukám do mobilu a že opravdu mysl uvolňuji, prostě opravdu lelkuji.
Co symbolizuje smaragdová obálka knihy Zářit a nevyhořet? Můžeme syndromu vyhoření předcházet pohybem? A jak na naši psychiku působí předvánoční stres? Poslechněte si celý rozhovor výše.
