Na Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy jsme v jedné z laboratoří Petrem Výmolou. Ten mi teď ukazuje přístroj, který vypadá jako kráječ na chleba nebo na salám.

„Ono to tak i funguje, až na to, že musím točit klikou tak trochu postaru. Ale přesně tak. Tenhle stroj nám umožňuje vytvořit velice tenké plátky tkání, setinu milimetry mají, a my na těch řezech můžeme analyzovat, jestli na nich je nebo není protein, který hledáme, a jak vypadá v tkáni jeho uspořádání,“ popisuje. 

Místo pečiva tak vědci v kráječi krájí tenké plátky glioblastomu. Pak je zkoumají pod mikroskopem, aby zjistili, co v nich je. Zajímalo je hlavně, jak se liší zdravá mozková tkáň od tkáně postižené agresivním mozkovým nádorem. A zjistili, že v nádorech se objevuje mnohem víc určitých bílkovin, než je běžné ve zdravém mozku. Jednou z nich je takzvaný kolagen I.

„To je protein, který my si primárně spojujeme s pojivovou tkání v kloubech nebo šlachách, ale on hraje významnou roli úplně ve všech tkáních lidského těla. Je to nejčastěji se vyskytující protein v našem těle. V mozku je ho strašně málo, ale v nádorech následně dochází ke zvýšení jeho tvorby,“ vykládá Výmola.

Šíření nádorových buněk

Druhou bílkovinou je fibronektin. Jde o běžný protein v těle, ale v nádorech je ho víc než obvykle. „Co činí jejich nebezpečnost je, že nádor se stává pevnějším, hutnějším a je vytvořena ideální cesta pro jeho pohyb. Ve chvíli, kdy je tahle ideální cesta vytvořena, tak můžou buňky vymigrovávat do okolní tkáně,“ říká. 

Kolagen I si tak můžeme představit jako pevný chodník, po kterém se nádorové buňky snadno pohybují, a fibronektin jako hnojivo, které je činí ještě agresivnějšími.

„Největší problém je v tom, že my už nemáme pěkně zapouzdřenou kouli, ale spíše takové sluníčko. A teď odstraňme všechny ty paprsky, které z toho sluníčka vyšly. To je právě ta kritická věc, která například z glioblastomu dělá tak nebezpečné a velmi strach nahánějící onemocnění,“ vysvětluje Výmola.

To potvrzuje i vědec Petr Bušek, který se výzkumu rakoviny věnuje dlouhodobě. Právě proto je podle něj glioblastom nejagresivnější ze všech mozkových nádorů.

„Je pro něj typické, že se dobře šíří nenádorovou tkání mozku, takže odstranění toho nádorového ložiska nikdy nemůže být dokonalé, protože v tu chvíli už jsou jednotlivé buňky rozeseté po celém mozku. To znamená, že i po chirurgické léčbě a jiné léčbě se nádor vrátí. Nejčastěji v bezprostřední blízkosti původního místa, kde se nacházel,“ uznává Bušek.

Pokud by se vědcům podařilo v budoucnu výrobu kolagenu jedna a fibronektinu v okolí nádoru zastavit, mohli by tím tak zpomalit jeho bujení. A to by následně usnadnilo jeho odstranění.

Karolína Burdová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít