„Uměl rozesmát, i když člověk pod tím vždycky cítil onen smutek z bídy světa. Sám o něm dost přemýšlel, hodně četl, nad věcmi se občas trápil. V reálu byl prostě vážným mužem,“ zavzpomínal na Lasicu například režisér a herec Arnošt Goldflam. 

Blízký vztah s Milanem Lasicou měl také dramatik, scenárista a herec Zdeněk Svěrák. „Patřil k lidem, s nimiž jsem si vzácně rozuměl. Když si s někým rozumím, znamená to, že mě těší i zarmucují stejné věci. Milan byl vlastně zasmušilý člověk a připadá mi, že humor byl pro něho záchranou vestou, která mu umožňovala plavat po té řece života,“ popsal.

Slovenský herec se věnoval také hudbě. Právě při děkovačce po nedělním výročním koncertu v divadle Štúdio L+S Lasica na pódiu zkolaboval. „Když je něco ošklivého, snažím se najít na věci něco kladného. V tomhle případě to je skutečnost, že na ten břeh života doplaval právě na scéně. A to je krásné, když se na druhý břeh života doplave ve chvíli, kdy vám diváci děkují za to, co jste pro ně udělal,“ podotkl Svěrák.

Podle režiséra a producenta Feniče, původem také ze Slovenska, byl Lasica jeden z posledních umělců z bývalého Československa, kteří byli po rozpadu státu populární v obou zemích. „Na Slovensku už nezbývá v kultuře mnoho výrazných a silných osobností, které by měly dopad i na české publikum. Byl to jeden z posledních mohykánů a český prostor byl pro něj stejně důležitý jako slovenský. Je to smutné, na druhé straně osud byl k němu velmi vstřícný – je to jak z hollywoodského filmu, že zemře po potlesku po poslední písničce na jevišti svého divadla, které léta budoval.“

Fenič si vzpomněl na jejich poslední společné setkání. „Byl jsem v květnu v jeho televizním pořadu Zlaté časy, bylo to vzpomínání na Hanu Hegerovou. Byl velmi vstřícný a měl radost, že jsme se setkali,“ řekl. Filmový festival Febiofest, jehož je Fenič dnes prezidentem, loni udělil Lasicovi svou cenu nazvanou Kristián, Lasica si pro ni osobně kvůli pandemii koronaviru nemohl přijet. „Byla to poslední cena, kterou získal,“ dodal Fenič.

„Tenkrát jsme mu ji posílali přes velvyslanectví a teď jsme si říkali, že bychom se měli setkat a popovídat si. Už k tomu bohužel nedošlo. V květnovém pořadu byl velmi čilý a živý, měl na Hanu Hegerovou spoustu vzpomínek, protože pro ni napsal několik textů. Když jsme seděli spolu, cítil jsem už z něj určitou únavu, věk začínal působit, ale neměl dopad na jeho bystrost a intelektuální kondici. Jeho odchod mě celkem překvapil,“ uzavřel Fenič.

‚Jako by se zastavil čas‘

K úmrtí slavného herce se vyjádřila také slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. „Když zemře někdo, kdo se nás svým životem dotýkal, mám pocit, jako by se na chvíli zastavil čas a svět už nebude podobný. Bude v něm něco významného chybět,“ napsala na facebooku.

Připomněla také jeho originální smysl pro humor. „Milan Lasica měl nenapodobitelný humor a esprit spojený s hlubokou lidskou moudrostí. To, na co mají nejúspěšnější komici světa celé týmy spolupracovníků, dokázal mistr Lasica vytvořit ve spolupráci s jediným člověkem, kterým byl Julius Satinský, a potom i sám. Měl dar jako nikdo jiný říkat a dělat správné věci tím nejlepším a nejzábavnějším způsobem,“ stojí mimo jiné v jejím příspěvku.

Moudrost a důvtip legendárního herce vyzdvihla i česká herečka Aňa Geislerová, která se s Lasicou potkala při natáčení filmu Výchova dívek v Čechách z roku 1997. „Okouzloval mě inteligencí a důvtipem. Měl v sobě tu zvláštní moudrost, která se maskuje humorem. A byl moc hezký chlap! Šaramantní a galantní, uměl se chovat k ženám. Jeho konec je až symbolický – co si víc může herec a muzikant přát než odejít během potlesku na scéně? Je to naplněná vize, kterou má většina z nás,“ řekla Geislerová.

Smrt Milana Lasici je stejně tak šokující, jako svým způsobem milostivá: Na pódiu vlastního divadla, po vydařeném koncertě, uprostřed potlesku ve stoje ... Upřímnou soustrast rodině a RIP

— Jan Hřebejk (@JanHrebejk) July 19, 2021

piv, ere, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít