‚Jmenuji se Natalia a jsem z Ukrajiny.‘ Univerzita Karlova nabízí kurz češtiny pro válečné uprchlíky
Základní české fráze a slova se ukrajinští uprchlíci můžou naučit i na kurzu Univerzity Karlovy. Lektoři Ústavu jazykové a odborné přípravy je v Praze učí zadarmo. První hodinu měli v pondělí a všech dvacet míst ve třídě obsadily Ukrajinky. Vedle ve třídě se zase česky učily jejich děti.
Krátkovlasá žena se představuje jako Natalia. Sedla si hned do první lavice před tabuli. Vedle drží ještě místo své kamarádce.
„Abych mohla pracovat, musím mluvit česky,“ říká v ukrajinštině. Do Prahy přijela z města Mykolajiv, které leží na jihu Ukrajiny. Zůstal tam ještě její manžel, každý den si volají.
„Na Ukrajině jsem pracovala jako energetička,“ dodává Natalia. Ráda by se v Česku ke své profesi vrátila, případně našla aspoň podobnou práci. Doufá, že výuka jí půjde, čeština a ukrajinština jsou podle ní podobné jazyky.
„Dobrý den a děkujeme,“ usmívá se a odpovídá na otázku, jaká česká slova si stihla za dva týdny, co je v Praze, zapamatovat.
1:18
Letošní Matějská pouť rozveselila i ukrajinské maminky s dětmi. Dostaly vstup zdarma
Číst článek
To, že jazyky jsou si podobné, potvrzuje i lektor Ústavu jazykové a odborné přípravy Vladimír Drbohlav. „Když budou srovnávat češtinu s ukrajinštinou, tak to pro ně bude rozhodně lepší než s ruštinou. Ta ukrajinština je přeci jenom blíž polštině nebo těm západoslovanským jazykům. Tam by neměl být zásadní problém,“ říká lektor a barevným fixem píše na bílou tabuli základní české fráze.
„Dobrý den. Jmenuji se… A jsem z Ukrajiny,“ čte jedna studentka za druhou. Lektor některým občas opraví výslovnost. Právě na ni by si podle Drbohlava měli dát Ukrajinci při mluvené češtině pozor. A taky ještě na jedno slovo: „Pochopitelně sloveso š*kat. Protože v ukrajinštině je to ‚hledat‘ a v češtině všichni víme, co to znamená.“
‚Je to potřeba‘
Zatímco ukrajinské studentky pilují první české věty, vedle ve třídě učitelka seznamuje jejich děti s českou abecedou.
„A, B, C,“ opakuje asi desítka dětí písmena, která jim lektorka ukazuje na obrázku. Výslovnost jim jde, pomoct potřebují třeba s Ř nebo ypsilonem.
Češtinu trénuje i jedenáctiletý blonďák Ilja. Na rozdíl od ostatních dětí nepřišel s maminkou, ta jeho pracuje. Je tady sám. „Chci se učit česky, protože si myslím, že je to potřeba,“ říká pro Radiožurnál.
Ve škole češtinu nepochytí, učí se totiž v ukrajinštině. První slova se ale naučil sám. „Například dobrý den,“ dodává a přemýšlí, jestli si nepamatuje další české fráze.
Kurz má celkem deset lekcí a lidé z Ukrajiny by se po něm měli umět domluvit česky třeba při nákupu nebo na poště.
„V momentě, kdy vypukla válka v Ukrajině, v momentě, kdy každá instituce a každý jedinec přemýšlel, jakým způsobem může přiložit ruku k dílu, tak jsme se rozhodli pomáhat tím, co umíme nejlíp, to znamená učit češtinu,“ přibližuje vedoucí studijního střediska Praha Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy Petra Landergott Kalvínská, jak nápad s kurzy zdarma vznikl.
Už teď je jasné, že zájemců o výuku je víc než míst. „Hodláme v tom pokračovat, zatím, co nám síly stačí.“
Všichni lektoři totiž učí jako dobrovolníci ve svém volném čase. Stejně jako Vladimír Drbohlav. Sám v minulosti jezdil na Ukrajinu učit, konkrétně do Charkova. „Vždycky se ke mně na Ukrajině chovali všichni strašně dobře, tak aspoň takhle bych jim to chtěl symbolicky splatit,“ uzavírá.
