Výčepní: V hospodě by se měl host podívat výčepnímu na ruce a zjistit, jestli nemá pod pípou kapák
Pivo čepované do suchého půllitru, tak právě to patří mezi největší nešvary českých výčepních. Přesto mohou být milovníci piva klidní – pivní kultura šla za posledních pár let nahoru. Alespoň to říká profesionální výčepní Veronika Mikésková, výherkyně mezinárodních soutěží o nejlepšího výčepního a finalistka soutěže Master Bartender.
„Když jde člověk na pivo, tak jde za kvalitou, dostane dobře ošetřené pivo načepované s láskou,“ říká Veronika Mikésková, když hodnotí úroveň pivní kultury v Česku.
Každý půllitr by měl být před čepováním vychlazený – může být v lednici nebo v takzvaných nachlazených vanách, do kterých se půllitry se studenou vodou vkládají. Výčepní tak čepuje do předem umytého a opláchnutého půllitru, což patří k dobrým znakům péče a čepování.
„Někde jsou nešvary, že se výčepní bojí vody. Když člověk přijde do hospody, tak by se měl podívat výčepnímu na ruce, jestli je má mokré, nebo jestli nemá pod pípou kapák,“ doporučuje.
Právě kapák, tedy pivo, které se dolévá ze zbytků, na první pohled vypadá podobně jako takzvaný čochtan, ale co se týče chuti, tak je mezi nimi velký rozdíl. Čochtan je sytivé pivo bez pěny s pořádným řízem – obsahuje přírodní oxid uhličitý. „Štamgast jde tak maximálně na dva čochtany,“ říká Mikésková.
Takzvaný šnyt je zase objemově malé pivo ve velkém půllitru, bohaté na krémovou pěnu. Uchovává si svou čerstvost a teplotu. Právě tímto způsobem sládci ochutnávali várku uvařeného piva, aby zjistili jeho kvalitu.
A jak se čepuje správná hladinka? „Na jeden zátah, když si pivo uchovává nejlepší vlastnosti a má jemný říz,“ popisuje s tím, že půllitr musí být předem umytý, opláchnutý, čepuje se pod úhlem 45 stupňů, aby pivo stékalo po stěně. „Hladinka by měla být čepovaná s láskou,“ uzavírá Mikésková.
