Dospělých s ADHD rapidně přibývá. Léčbu může podpořit minimalismus v hlavě i chytré hodinky
Z dat, která získal web iROZHLAS.cz, vyplývá, že mezi lety 2010 a 2022 došlo ke zhruba padesátinásobnému nárůstu počtu dospělých s diagnózou ADHD. Jedním z nich je nejspíš i třicetiletý Hubert. „Když něco dělám, přeruší mě jiná činnost nebo začnu s jiným projektem. Je pro mě těžké cokoliv dokončit,“ popisuje. Zda má opravdu ADHD, ale ještě neví, aktuálně čeká na oficiální lékařské potvrzení svého podezření. Ne vždy jsou ale jeho problémy veselé.
„Občas je to vtipné, ale někdy ne. Například když jsem dvakrát za sebou z nepozornosti naboural auto, už se nikdo nesmál,“ vypráví dál Hubert. Na psychiatry se kvůli problémům se soustředěním obrací stále více dospělých.
Počet těch s nově diagnostikovaným ADHD, tedy poruchou pozornosti s hyperaktivitou, vzrostl od roku 2010 do roku 2022 zhruba padesátkrát. Vyplývá to z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Dospělí však stále tvoří jen malou část pacientů s ADHD, jelikož to je nejčastěji diagnostikováno v dětství.
Nárůst „poptávky“ po přesné diagnóze v posledních letech zaznamenala i vedoucí psychologické a psychiatrické kliniky Adicare Marie Funke.
ADHD
- Porucha pozornosti s hyperaktivitou
- ADHD je dědičné až z 80 procent
- Na rozvoj ADHD může mít vliv například konzumace alkoholu či kouření matky v těhotenství
- 60 až 80 procent lidí s diagnózou ADHD má i další přidruženou duševní nemoc, nejčastěji jde o závislost
- Poruchu pozornosti provází vyšší riziko dopravních nehod a také sebevražd než v obecné populaci
- U dospělých většinou ustupuje hyperaktivita a mění se spíše na vnitřní neklid, roztěkanost či workoholismus
„Od doby covidové karantény jsme zaznamenali citelný nárůst. Specializujeme se mimo jiné na psychoterapeutické a psychiatrické služby pro mladistvé, kde je tato porucha poměrně četná. U dospělých je pak ADHD často komorbidní (současný výskyt více nemocí u jednoho pacienta – pozn. red.) s úzkostnými a závislostními poruchami,“ vysvětluje Funke.
Levný dopamin
Podle psychiatra Jiřího Renky z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) se za vyšším zájmem o diagnostiku ADHD skrývá roztěkanost současné doby a časté nadměrné využívání sociálních sítí.
„Dnes jsou populární levné zdroje dopaminu, jako jsou sociální sítě, videa a další faktory, které narušují naši pozornost,“ popisuje Renka.
Dodává, že nepozornost způsobená sociálními sítěmi může mít podobné symptomy jako ADHD.
Roli v nárůstu zájmu dospělých o vyšetření na ADHD hraje ale i větší informovanost lidí. „ADHD je často diskutováno jak v článcích, tak v podcastech, což znamená, že přichází do většího povědomí veřejnosti a tím i do povědomí lidí, kteří si myslí, že na to trpí, a chtějí to prověřit u klinického psychologa nebo psychiatra,“ vysvětluje Renka.
Sám ve své ordinaci zaznamenal zvýšený zájem poté, co se k tématu vyjádřil v přednášce a rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Návrat do dětství
Jedním z těch, kteří se přednášky zúčastnili a odhodlali se po ní k návštěvě odborníka, byl i 38letý Jan. Stejně jako Hubert aktuálně čeká na svou diagnózu.
Dospělí s ADHD mají časovou slepotu: nedokážou odhadnout ani vlastní kapacity, říká psycholožka
Číst článek
„Vtipná situace nastala, když jsem své ženě popisoval, že na tom přece nejsem tak špatně jako někteří lidé s ADHD, které Renka udával jako příklad, že jim došel benzin v autě, protože si nevypočítali, kolik kilometrů je čeká před benzinkou,“ vypráví. „Jenže moje žena mě upozornila na to, že se nám to přece také stalo.“
Diagnostika ADHD klade podle Renky velkou zodpovědnost na psychiatry, kteří by měli pátrat po objektivních důkazech toho, že problémy dospělých přetrvávají už od dětství. Může jít například o zprávy z pedagogicko-psychologické poradny nebo rozhovor s rodiči či partnery.
I proto se podle psychiatra diagnostika nedá zvládnout v rámci jednoho sezení, ale jde o zdlouhavější proces. „Je potřeba jít do hloubky a zaměřit se nejen na to, co se děje v dospělosti, ale také na to, co se dělo v dětství,“ podotýká.
Rodinná anamnéza
Kromě rozhovorů s pacientem a jeho blízkými je také namístě rodinná anamnéza. „U ADHD hraje genetika velkou roli. Výzkum poukazuje na to, že až 80 procent pacientů s ADHD má genetické predispozice,“ líčí Renka.
ADHD diagnózu dostává třikrát více chlapců než dívek. Ty se často uzavírají do sebe, říká psychiatr
Číst článek
„To znamená, že by ADHD mělo být patrné buď u rodičů, sourozenců nebo u vlastních dětí,“ dodává psychiatr s tím, že řada dospělých dospěje k diagnóze až poté, co zaznamenají problémy u svých potomků.
Na diagnózu si pak pacienti musí často dlouho počkat i kvůli zmíněnému enormnímu zájmu. „Nyní mi chodí na vyšetření pacienti, kteří byli objednáni v únoru,“ komentuje současnou situaci u sebe v ordinaci psychiatr Renka. „Každopádně v tuto chvíli mám stop stav, abych zvládl vyšetřit objednané a postarat se o stávající,“ dodává.
Ne všichni psychiatři jsou ale takto důslední. Hubert se se svými problémy svěřil již dvěma lékařům. Doktorka, na kterou se obrátil kvůli potížím se soustředěním jako první, mu věnovala pouze hodinu času. „Nebylo to o moc jiné, než když bych vyplňoval generický dotazník na internetu,“ popisuje Hubert zkušenost, kvůli které se rozhodl vyhledat pomoc jinde.
V Národním ústavu duševního zdraví narazil na odlišný přístup. S psychiatrem měl už dvě sezení a další plánuje – jejich součástí je totiž právě i probírání dětství a školních let a také rozhovor s rodiči. „Je to proces na dlouho,“ potvrzuje Hubert.
Závislost
Psychiatr Jiří Renka dále vysvětluje, že důkladná diagnostika je důležitá i proto, že za ADHD se často skrývají i další potíže, které je potřeba řešit.
O ADHD u dospělých se dlouho nemluvilo. K vyhledání pomoci nemusíte mít plnou diagnózu, říká psychiatr
Číst článek
„Často narážím na pacienty s úzkostmi, které plynou z toho, že už tolikrát něco zkazili, že mají nízkou důvěru sami v sebe a v to, že něco mohou dotáhnout do konce,“ líčí s tím, že ADHD také často souvisí s problémy se závislostí. Velkou roli v obou případech totiž hraje impulzivita.
„Mezi lidmi se závislostmi je řada osob s nediagnostikovaným ADHD, protože se v první řadě řeší jejich závislost. Pokud ale ADHD není léčeno, špatně se bude léčit i závislost,“ varuje Renka.
Podle šéfky psychologické kliniky Marie Funke působí návykové látky na pacienty s ADHD odlišně. „Na ADHD pacienty totiž alkohol a stimulační drogy působí trochu jinak než na zdravou populaci. Můžeme říci, že u nich mají tyto látky relaxační účinek.“
V souvislosti s tím upozorňuje psychiatr Renka na takzvanou sebemedikaci. „Sebemedikace může znamenat, že si dáme každý večer tři piva, což dlouhodobě škodí zdraví,“ vysvětluje.
Nejčastěji si však pacienti s ADHD „ordinují“ marihuanu, která jim má pomoci zklidnit mysl. V extrémních případech ale může způsobit toxickou psychózu, epizody, které zažívají například lidé se schizofrenií. „U čehokoliv, co je na černém trhu, nevíme, kolik tam toho je a co to obsahuje za příměsi,“ varuje.
(Ne)účinná medikace
Lékaři předepisují pacientům s diagnózou ADHD především dva druhy léků, oba však mají vedlejší účinky.
Dospělí a ADHD – nemáte ho taky? Snáz se pozná a lidé jsou ochotnější problémy řešit
Číst článek
Jde o přípravek Strattera, který se často předepisuje právě dospělým a má pomoci se soustředěním. V mozku totiž zvyšuje množství noradrenalinu, což v důsledku pomáhá s koncentrací, pozorností a s tlumením impulzivity. Některým pacientům však nemusí zabrat, nebo jim může dokonce výrazně zvýšit tlak.
Druhým předepisovaným lékem je Ritalin. Podle Jiřího Renky jde ale o vysoce návykový přípravek, u kterého je potřeba průběžně zvyšovat dávku. „Ne všechny ambulance však mají licenci ho předepisovat,“ dodává.
Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky medikaci na ADHD bere zhruba polovina dospělých.
Minimalismus v hlavě
„S lidmi s ADHD se dá pracovat psychoterapeuticky a režimovými technikami, které se považují za první krok,“ vysvětluje dále psychiatr Renka.
4:07
Porucha ADHD se týká i dospělých. ‚Ztrácím věci, nesoustředím se, jsem impulzivní,‘ popisuje Vít
Číst článek
Sám svým pacientům doporučuje externalizaci a minimalismus. Externalizace spočívá v automatizaci nejrůznějších úkonů.
„Od pitného režimu, tím, že budu mít u počítače láhev s vodou, po upozornění na mobilu či chytrých hodinkách, které mi připomenou, kdy si mám dát pauzu,“ popisuje Renka.
Kromě externalizace také doporučuje minimalizovat vše, co se dá – méně je totiž v tomto případě podle něj více.
„Od vizuálních a zvukových vjemů až po počet věcí, které máme v místnosti. To posiluje i minimalismus v hlavě, což je důležité u pacientů s ADHD, u kterých skáčou myšlenky od jedné k druhé.“
