Psycholožka: Mateřská láska může přijít i ne. Žena, která zvažuje interrupci, potřebuje hlavně podporu
Vyšší riziko úzkostných poruch, stresu i negativní dopady na schopnost starat se o dítě. Nechtěné těhotenství může mít na ženu i dítě vážné dlouhodobé dopady. „Některé duševní obtíže mohou překvapit i ženy, které miminko velmi chtěly a plánovaly ho – o to víc když dítě přichází do situace, kdy ho nikdo neplánoval,“ říká psycholožka a výzkumnice z Národního ústavu pro duševní zdraví Kristýna Hrdličková.v rozhovoru k sérii Přerušení na Radiu Wave.
Co se ženou může udělat nechtěné těhotenství, kdy jí je zamezeno podstoupit interrupci?
Děti, které se rodí z nechtěných těhotenství, mohou čelit výzvám v psychickém a sociálním vývoji, což je ovlivněno tím, zda a jak se matka s neplánovaným těhotenstvím vyrovnala, jakou podporu měla a jak byla schopna pak navázat citovou vazbu s dítětem.
I dítě, které ze začátku nechcete, můžete milovat. Ale může to znamenat menší počet dětí v budoucnu, říká socioložka Linda Sokačová. Poslechněte si, co způsobuje restriktivní politika vůči interrupcím
Důležité je zmínit rozdíl mezi nechtěným a neplánovaným těhotenstvím. Podle dat ze Spojených států je až 50 procent těhotenství je neplánovaných, což neznamená, že je nechtěné. Rodina je pořád schopná se přizpůsobit.
Nechtěné těhotenství ale u ženy vede k vyššímu riziku úzkostných poruch a stresu, podle některých studií může mít i neblahé dopady třeba na schopnost starat se o dítě.
Dále to provází negativní socioekonomické dopady, kdy žena častěji zažívá finanční nestabilitu nebo třeba musí ukončit studium. Hodně významné taky je, že je tam vyšší riziko, že ženy zůstanou v násilných vztazích.
V souvislosti s rozhodováním o potratu se často opakuje, že láska k dítěti určitě přijde a mateřský pud se přece v ženě časem probudí. Je to pravda?
Je krásné, když se to stane, ale není to pravidlo a málo se o tom mluví. I u žen, které dítě chtěly, nemusí být mateřská láska automatická. Není to vše zalité sluncem a neustále růžové, ale také to může být obrovský stres, velká životní změna, na kterou ne vždy jsou nutně připraveny, i když si myslí opak. Těhotenství je také obrovská hormonální zátěž.
Některé duševní obtíže a obtíže vyrovnat se s novou situací tak mohou překvapit i ženy, které to miminko velmi chtěly, snažily se o něj a plánovaly ho – o to víc když to miminko přichází do situace, kdy ho nikdo neplánoval a rodina na něj třeba není připravena.
23:19
Ženské tělo vždy bylo předmětem kontroly. Právo na interrupce je křehké, upozorňuje socioložka
Číst článek
Nechtěným těhotenstvím se zabývala pražská studie profesora Zdeňka Matějčka. Můžete ji představit?
Tato studie se věnovala tématu nechtěných dětí v 60. letech minulého století, kdy výzkum začal. Tehdy musela žádost o interrupci být schválena interrupční komisí.
V této studii Matějček porovnával 220 účastnic, kterým nebylo umožněno interrupci podstoupit, s 220 rodinami, které děti chtěly. Cílem bylo zjistit, jaké dopady může nechtěné těhotenství mít na rodinu a následně na dítě.
Ta studie je významná tím, že byla dlouhodobá a sledovala děti až do jejich třiceti let věku, což je i v zahraničním kontextu velmi významné. Na to, že šlo o československou studii, měla v té době poměrně významný dopad i v zahraničí a hodně ovlivnila, jak se na to téma díváme.
Jaké byly tedy její výsledky?
Zjistily se tam poměrně významné rozdíly, které přetrvávaly až do dospělosti. V raném období byly děti z nechtěných těhotenství kojené kratší dobu, ženy měly větší problém si vytvořit citovou vazbu a dát dítěti dostatečnou emoční podporu.
Byly tam i významné socioekonomické dopady, kdy se rodiny dostávaly do větších finančních potíží. Tyto faktory ovlivnily děti i dál, takže když jsme na ně koukli během školní docházky, tak navzdory intelektovému potenciálu dosahovaly horších výsledků, měly i horší obtíže s chování.
To pokračovalo i do dospělosti, kdy více dětí z nechtěných těhotenství mělo obtíže se zákonem, obtíže vytvořit funkční rodiny, méně vstupovaly do manželství… obtíže se s nimi táhly dlouhou dobu.
Přerušení
Na západě prosadily interrupce feministky, český příběh je ale jiný. Poslechněte si, jaké jsou české kořeny a milníky rozhodování o umělém přerušení těhotenství. Jaké společenské souvislosti má dostupnost nebo naopak zákaz potratů? A proč se stále ještě řídíme socialistickými zákony?
Téma otevírá mladá novinářská dvojice, Barbora Součková a Jiří Klečka v šestidílné publicistické sérii s názvem Přerušení na Radiu Wave.
Vznikají takové studie i dnes?
Ano, vznikají, i když je vždy náročné je zrealizovat, protože z organizačního nebo finančního hlediska je to těžké, ale neznamená to, že neexistují. Naopak, data z nich jsou pak velmi cenná.
Na tuto práci se pak samozřejmě navazovalo dál. Dnes jsou určité metodologické aspekty, které třeba v 60. letech nebyly tak známé nebo statistické metody, které za tu dobu také pokročily. Je možné, že v dnešní době by byla studie ještě lepší, ale i tak je považována za významnou i dobře provedenou z metodologického hlediska.
Docházejí dnešní studie k podobným výsledkům nebo se v něčem liší?
S jednou studií by se to dalo porovnat, která i v dnešní době dosahuje podobného celosvětového významu. To je Americká Turn-Away Study, kterou realizují na Kalifornské univerzitě. Rozdíl oproti československé studii je v tom, že neporovnává děti z nechtěných a chtěných těhotenství, ale rodiny, kde k interrupci nemohlo dojít, kde nebyla umožněna a rodiny, kde byla umožněna.
Významné je to v tom, že často zaznívají informace o tom, že ženy, které podstoupí interrupci, jsou pak v riziku nějakých dalších duševních obtíží a hodně byly zdůrazňovány právě potenciální negativní dopady podstoupené interrupce.
V čem je tedy tato studie zásadní, je mimo jiné nejen v tom, že ukazuje ta potenciální negativa, když není ta interrupce umožněná, ale zároveň i vyvrací některé mýty o tom, že by podstoupení interrupce mělo nějaké zásadní dlouhodobé dopady na tu ženu.
Důležitá je podpora
Kolik stojí interrupce? Nejvíc pacientky v průměru zaplatí na Pardubicku, rozdíl v ceně je i deset tisíc
Číst článek
Existují z nějakého psychologického hlediska ještě nějaké mýty, které se okolo interrupcí točí?
Existuje pojem, kterému se říká postabortivní syndrom, ten je v tomto kontextu občas skloňovaný. Nicméně se nejedná o žádný zavedený a jasně definovaný termín. Nejedná se o žádnou diagnózu, ale je to termín, který někteří lidé používají pro popis některých symptomů, které ženy mohou po interrupci cítit, jako jsou třeba pocity viny, úzkost.
Ukazuje se ale, že takové pocity zažívá spíše menšina žen. A naopak naprostá většina, a když říkám naprostá, tak se bavíme skutečně třeba o 95 % žen, v žádné fázi toho procesu i dlouhodobě poté, v dalších letech, toho rozhodnutí nelitují.
Neříkám, že nejsou ženy, pro které je toto období hodně náročné a které se potýkají s nějakými pocity viny a větším stresem. Nicméně se zdá, že to spíše souvisí s tím, jakou podporu má nebo nemá.
V případě, že je do rozhodnutí nějak tlačena nebo že je to rozhodnutí vytýkáno, necítí tu podporu ve svém okolí, tak se zvyšuje šance, že pak z toho bude mít nějaké psychické obtíže a že se s tím nezvládne dobře vyrovnat.
Ale vzhledem k tomu, že se to týká spíše menšího množství žen, je důležité na to upozorňovat, protože někdy mám pocit, že někteří lidé to prezentují jako, že to je jediný možný výsledek toho, když žena interrupci podstoupí, ale to data prostě neříkají.
Jak by ta podpora měla v těchto momentech vypadat?
Ať už bude rozhodnutí jakékoliv, nemělo by přijít odsouzení. Ať už se žena totiž rozhodne interrupci podstoupit nebo ne, potřebuje nějakou podporu okolí. A to, zda ji dostane, na ni může mít dlouhodobé dopady.
22:23
Potrat ženám nezpůsobí neplodnost. Je to starý a přežitý mýtus, upozorňuje gynekolog
Číst článek
Podpora je důležitá i v případě, že jde o neplánované těhotenství, ale žena se v něm rozhodne pokračovat a interrupci nepodstoupit.
V případě, že je dostupná nějaká odborná psychologická podpora, tak je možné ji využít, důležitá je ale samozřejmě podpora nejbližšího okolí, pokud má žena partnera, tak samozřejmě partnera.
Existují osvědčené techniky, které třeba mohou už v průběhu těhotenství napomoct k lepšímu napojení s miminkem, což je pak zárodek budování bezpečné citové vazby a vztahu, který matka k dítěti bude mít. Ať už to jsou nějaké mindfulness techniky, vizualizace miminka, toho, co dělá, jak teď vypadá, reakce na fyzické projevy, psaní si deníku, cokoliv takového.
Souhlasíte s názorem, že téma potratů je u nás stál tabu?
Myslím, že by každý z nás byl překvapený, kdyby se toto téma někde nadneslo a někdo by se upřímně zeptal: „Kdo z vás má za sebou interrupci?“ A kolik žen by se přihlásilo, kdyby takhle upřímná debata mohla proběhnout.
Ne vždy si uvědomujeme, že říkám něco, co se může osobně dotýkat někoho, kdo zrovna sedí vedle nás. Proč to tak je? Těžko říct.
Souviset to může i s nějakou kulturou, kdy máme pocit, že matky musí být dokonalé a musí zvládat všechno. Kdy si pořád myslíme, že dítě je dar a mělo by být smyslem života všech žen. Říct, že dítě třeba nechceme nebo v něm nespatřujeme smysl života, tak se na to spousta lidí stále dívá skrz prsty. Tím spíš může být náročné přiznat se k něčemu takovému.
A na závěr: myslíte si, že je u nás právo na interrupce křehké?
Jako mladá žena se bojím, že by křehké být mohlo. A mám pocit, že zpráv o křehkosti interrupční politiky ze zahraničí se k nám dostává čím dál tím víc a víc. A vzhledem k tomu, v jak globalizovaném světě žijeme, je těžké se těm zprávám vyhýbat a nenechat je na sebe působit a nestresovat se jimi. Čistě z lidského hlediska se mi proto chce věřit, že u nás to právo křehké není.
