‚Léčba psychiatry je empirická.‘ Nové poznatky mezi spojením serotoninu a depresemi terapii nezmění
Podle britské psychiatričky Joanny Moncrieffové nemá vznik deprese přímou spojitost s nedostatkem serotoninu. O tom, že deprese mají různé příčiny vzniku a že i léčba bývá často empirická, pro server iROZHLAS.cz promluvila psychiatrička a somnoložka z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Zuzana Vimmerová Lattová.
Vědecká skupina okolo profesorky psychiatrie, Britky Joanny Moncrieffové tvrdí, že neexistuje přímý důkaz, že by nízká hladina serotoninu způsobovala deprese. Vydali o tom také článek v časopise Molecular Psychiatry. Co si o tom myslíte?
V prvé řadě je potřeba si uvědomit, co se týká původu duševních chorob obecně, pracujeme s řadou různých teorií. A každá teorie vlastně je taková ucelená skládačka soudobých vědomostí shrnutých do celku, ale není to jistota.
Způsobuje nedostatek serotoninu deprese? Nová studie zpochybňuje rozšířené užívání antidepresiv
Číst článek
Jednou z teorií vzniku depresivní poruchy je monoamiinergní teorie založená na předpokladu, že podstatnou roli při rozvoji deprese hrají na molekulární úrovni monoaminy, skupina chemických látek, které se podílejí na činnosti mozku. Serotonin je jednou z mnoha těchto aktivních látek, monoaminů, podobně jako třeba noradenalin, dopamin a další.
Jiná teorie deprese například klade důraz na roli cirkadiánních rytmů. Při depresi se setkáváme s nespavostí, časným probouzením, změnami spánkových fází a proto se pozornost při hledání účinné léčby soustředí na preparáty odvozené od spánkového hormonu melatoninu.
Z dalších teorií bych zmínila ještě například zánětlivou teorii, kde se zase zdůrazňuje význam zánětlivých faktorů, které by měly hrát podle některých autorů podstatnou roli v patofyziologii deprese.
Zkrátka těch vědeckých teorií je více, ale poctivě řečeno my nemůžeme na základě naší úrovně znalostí jednu teorii deprese prohlásit za nejdůležitější, a to navíc v kontextu toho, že onemocnění depresí je heterogenní skupina chorob, které se od sebe liší.
Můžeme onemocnět depresí v souvislosti s bipolární afektivní poruchou, dříve zvanou maniodepresivní nebo reaktivní depresí. Takže nepochybně je možné, že příčiny mohou být různé.
Pokud by to tvrzení, že tam není přímá spojitost mezi nedostatkem serotoninu a depresí, bylo pravdivé, změnilo by to nějak dosavadní postupy a způsoby léčby?
Léky, u kterých teoreticky známe principy fungování jako jsou antidepresiva třídy SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, které zvyšují dostupné množství serotoninu, pozn. red.) mohou v mozku ovlivňovat metabolismus nebo genovou expresi dalších faktorů.
Léčba psychiatry je empirická. Pokud tedy víme, že určité léky v praxi dobře působí, budeme je dávat i nadále. Stále pokračuje i vývoj nových léků.
Poznatek, že je spojení mezi serotoninem a depresí volnější, je jistě zajímavý, ale nemyslím si, že by to mělo nějaký zásadní efekt pro terapii deprese.
Jak to, že se začala spojitost mezi nízkou hladinou serotoninu a depresemi vyvracet až nyní?
Není to novinka. Professorka Montcrieffová se tématu věnuje patnáct let. Pochybnosti o univerzálních teoriích se vracejí. Třeba před deseti lety se více zkoumala zánětlivá teorie a experimentovalo se s léky proti zánětu. Jestli, když s antidepresivy podáváte protizánětlivý lék, jako je například ibuprofen, zda nebude kombinace účinnější.
Ve vědě známe také určité módní vlny a mění se pozornost k určitým tématům. Trend posledních let byl třeba mikrobiom, kdy se zkoumalo, jestli změnou střevní flóry, to jest osídlení střeva bakteriemi, můžeme ovlivnit náladu.
