Zástupkyně jedné pražské mateřské školy Milena Bardová za svou kariéru vychovala už několik generací předškoláků.

„Šedesát procent věcí se naučí přirozenou cestou v rodině s maminkou, ale samozřejmě my už máme tu přípravu systematicky zpracovanou,“ vysvětluje Radiožurnálu.

Na druhé straně města zahajuje výuku svých dvou synů i Eva Svobodová. „Každé ráno si vždy sednu s nejstarším, s ním probereme trošku matematiku. Se čtyřletým si potom čteme a stavíme třeba lego. Do toho obskakuju nejmladšího,“ popisuje.

Každé dítě má podle Evy jiné potřeby a je třeba k němu přistupovat individuálně. Sama proto vybírá metody, které její syny nejlépe rozvíjí. Když děti usnou, Evě začíná příprava – po nocích hledá na internetu, ve volném čase chodí na kurzy. Jednou za rok pak musí do školky na přezkoušení.

„Tam se spíš dokazuje to, že dáváte dítěti nějaké podněty. Nesli jsme tam třeba nějaké výrobky z keramiky nebo výkresy. Já jsem například i fotila, že počítá, že zvládá barvy,“ přibližuje Eva.

Pětileté dohromady s tříletými

Podobný přístup má stále více rodičů. Mimo jiné jim vadí, že školky často s předškoláky nepracují ve zvláštní třídě. Pětiletí tak mají často společný program s tříletými dětmi. I to je ale podle psychologa Václava Mertina důležité.

„Dítě se pohybuje v kolektivu vrstevníků. Učí se vycházet s dětmi, učí se od nich. To je celý přínos mateřské školy, v tomhle věku už je hodně důležitý,“ vysvětluje Mertin.

Pokud se rodiče místo posledního povinného ročníku rozhodnou raději pro domácí výuku, musí podle Anety Lednové z ministerstva školství informovat mateřskou školu.

„Má-li být dítě individuálně vzděláváno převážnou část školního roku, je zákonný zástupce dítěte povinen toto oznámení učinit nejpozději tři měsíce před počátkem školního roku,“ řekla Radiožurnálu, že jde zhruba o dobu, kdy končí zápisy do mateřských škol.

Tereza Beránková, Vojtěch Tomášek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít