Na koho ‚svalit‘ špatný pocit? V Česku přetrvává nedůvěra v instituce, více lidé věří EU než vládě
Češi jsou vůči institucím nedůvěřiví. Výhrady a negativní postoje projevují zejména k těm politickým. Čím je apolitičtější, tím spíš k nim lidé získají důvěru. Proto se největší oblibě těší armáda a hasiči. Evropská unie vychází v porovnání s vládou, Parlamentem nebo Senátem o kus lépe, ukazují data Rozděleni Evropou. „Většinu členství se důvěra pohybuje nad úrovní toho, čeho dosahuje česká vláda,“ poukazuje sociolog Martin Kratochvíl.
Na koho ‚svalit‘ špatný pocit? V Česku přetrvává nedůvěra v instituce, více lidé věří EU než vládě
Evropské unii důvěřuje 40 procent lidí. Vyplývá to z průzkumu Rozděleni Evropou, který pro Český rozhlas zpracoval analytický ústav STEM. „To, že má nějaká instituce důvěru kolem 40 až 50 procent, je vlastně dobrý výsledek. Je to takový velmi solidní střed,“ hodnotí data jeden z autorů projektu, sociolog Kratochvíl.
Odkazuje přitom na fakt, že aktuálně věří Češi nadpoloviční většinou Severoatlantické alianci (NATO), Ústavnímu soudu a prezidentovi. Za touto trojicí institucí se umístila EU, za ní se značným odstupem Senát, dále Poslanecká sněmovna a vůbec nejhůře si stojí členové vlády.
V českém prostředí totiž vzbuzuje neoblibu vlastně cokoliv, co má nějaký politický nádech. „Na milost“ vezmou Češi, když už, tak to politikum, které je jim blíž, tedy třeba místní samosprávy. Práci starostů nebo primátorů totiž vidí přímo, třeba hned vedle na ulici, kterou město právě opravilo.
Rozděleni Evropou
Unikátní projekt Českého rozhlasu a analytického ústavu STEM mapuje nálady a postoje Čechů nejen k EU. Na otázky odpovídalo přes 2000 respondentů. Sběr dat probíhal v průběhu listopadu 2023, metodou kombinace online a osobního dotazování (CAWI a CAPI, v poměru 85:15). Nabízí detailní pohled na dvacet let České republiky v EU. Přečtěte si více →
Ale fungování vrcholných institucí je pro běžné lidi mnohem abstraktnější. Navíc jejich kritika má dlouhou tradici.
„Nedůvěra vůči institucím je daná i komunistickým obdobím, kdy národním sportem bylo obcházet pravidla, získat si něco pro sebe navíc, obecně mít nedůvěru v ten systém,“ připomíná analytik Kratochvíl.
Vzdálenost a vazba
Nepříliš povzbudivá čísla ale nejsou odrazem pouze aktuálních politiků. V čase se důvěra přelévá, například v důsledku krizí. Trend ale zůstává stejný, EU po dobu dvou dekád, co je Česko její součástí, věří víc lidí, než vládnoucímu kabinetu. „Většinu členství se důvěra v EU pohybuje nad úrovní toho, čeho dosahuje česká vláda,“ připomíná analytik Kratochvíl.
Roli hraje i vyhraňování se vůči různým nařízením, která přichází „shora“. V případě EU je tato logika vedená v rovině my vs. Brusel, ale dá se aplikovat na jakoukoliv instituci.
„My si žijeme nějakým svým způsobem a oni se nám do toho ze svých vzdušných zámků navážejí,“ připodobňuje sociolog pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.
Přístup je k institucím srovnatelný. EU důvěřuje srovnatelně jako těm domácím 73 procent Čechů. Na 16 procent jí důvěřuje méně a naopak 12 procent více.
Shodne se na tom prakticky celá společnost, která je jinak unijními tématy rozdělená na šest skupin – na Euronadšence, Příznivce, Vlažné příznivce, Nejisté, Odpůrce a Skalní odpůrce.
Kratochvíl upozorňuje na to, že v přístupu je zásadní pocit, který člověk z dané instituce má. „Důležitější je, na koho můžu svůj špatný pocit svalit,“ říká.
EU vs. NATO
Po pádu komunismu Česko našlo cestu „zpátky do Evropy“ prostřednictvím dvou euroatlantických organizací – Evropské unie a NATO. A zatímco vztah k Unii je značně poznamenán krizemi, kterými si v posledních letech prošla (ať už šlo o ekonomickou, migrační, nebo covidovou krizi), Aliance v tomto ohledu zůstává zatím bez poskvrny.
„NATO je jedna z nejrespektovanějších institucí, speciálně mezi těmi mezinárodními. Evropská unie se dostala do solidního středu, přičemž ale na svá minima si sáhla během migrační krize,“ jmenuje sociolog.
Je tomu tak mimo jiné i z toho důvodu, že politická role NATO zůstává upozaděná a do popředí vystupuje její obranné postavení.
„Po našem vstupu tam bylo velmi brzy angažmá v rámci války v Jugoslávii, ale potenciální problém velmi brzy pominul. Od té doby je pro českou veřejnost víc abstraktní než konkrétní, protože se nijak fakticky v České republice neprojevuje,“ popisuje dopady českého členství v Severoatlantické alianci Kratochvíl.
Důležité je podle něj i to, že na obranných otázkách panuje v tuzemsku dlouholetý konsenzus napříč politickým spektrem. Což dokládá i shoda na potřebě navýšit státní příspěvek na obranu (tedy dorovnání závazku NATO v podobě 2 % HDP), debata kolem nákupu nových stíhaček nebo podpis obranné smlouvy.
„Veřejnost si zřejmě velmi dobře uvědomuje hodnotu NATO. To, že jsme součástí této Aliance, nám zajišťuje bezpečný vnější prostor,“ uzavírá sociolog.
