Omezení by měla vždy být po nejkratší možnou dobu, říká odborník k případu na opavské psychiatrii
Pacientka opavské psychiatrické nemocnice byla 12 let připoutána k lůžku. „Takovou formu zacházení je nutné klasifikovat jako mučení, v lepším případě jako nelidské zacházení,“ stojí ve zprávě ministerstva zdravotnictví. Nemocnice tvrdí, že situaci napravila. „Použití omezovacích prostředků by mělo být využíváno jen preventivně a po nezbytnou dobu,“ říká pro Radiožurnál vedoucí oddělení řízení kvality Psychiatrické nemocnice Bohnice Jan Běhounek.
Co na tento případ říkáte?
Nepochybně je to raritní případ použití omezovacích prostředků, který si určitě vyžaduje nějaké hlubší prošetření. Těžko z mé strany teď činit nějaké závěry, protože se o něm v zásadě dozvídám teprve v těchto dnech. Tolik asi k tomu konkrétnímu případu.
Jinak použití omezovacích prostředků v českých zdravotnických zařízeních je regulováno zákonem a prováděcím předpisem v podobě věstníku ministerstva zdravotnictví a v současné době je současně interpretováno doporučeným postupem. Ten apeluje především na preventivní opatření, která mohou posloužit jako prevence použití omezovacích prostředků.
Centra duševního zdraví pomáhají snižovat potřebu hospitalizace, popisuje úspěchy reformy psychiatrické péče Jan Běhounek. Naopak nedostačující je stále síť komunitních center. Poslechněte si rozhovor
Po návštěvě týmu z ministerstva, který před čtyřmi lety na situaci upozornil, nemocnice našla cestu, jak s pacientkou pracovat jinak. Ale co v českém systému psychiatrické péče bránilo tomu, aby náprava přišla dřív?
To nedokážu úplně zodpovědět. Jak říkám, tuto konkrétní situaci neznám. Každá nemocnice si vytvořila a řídí se vlastním vnitřním předpisem, který reguluje používání omezovacích prostředků. Tento vnitřní předpis samozřejmě nemůže překračovat zákonem definovaná pravidla.
Zpravidla tyto vnitřní předpisy vyžadují, aby každý incident omezení byl pečlivě dokumentován, aby se v dokumentaci objevily informace o tom, proč k omezení muselo dojít. A teď se tam objevily informace, co všechno se pokusil personál udělat pro to, aby k omezení dojít nemuselo a současně aby byla dokumentována kontrola jak nelékařským, tak lékařským a zdravotnickým personálem, který samozřejmě rozhoduje o dalším průběhu.
Snahou by vždycky mělo být, aby omezení bylo po tu nejkratší možnou a nezbytnou dobu, kdy trvá ohrožující chování pacienta.
Už jsme zmínili, že Česko se snaží o reformu péče o duševní zdraví už od roku 2013. Uměl byste popsat, co jsou ty nejzásadnější změny, které se povedlo zavést?
Pokud se jedná o zásadní změny ve vztahu k reformě psychiatrické péče, tak asi tím nejvýznamnějším faktorem je rozvoj a vznik center duševního zdraví, což jsou subjekty, které pomáhají lidem s duševním poruchou v jejich domácím prostředí.
12 let byla kurtovaná k psychiatrickému lůžku: zpráva ministerstva spekuluje o mučení
Číst článek
Tyto aktivity vedou k tomu, že se snižuje potřeba hospitalizace, protože jak zdravotnický personál, tak sociální pracovníci dokážou u klienta v jeho domácím a přirozeném prostředí včas rozpoznat, že se třeba situace nějak zhoršuje, a včas zareagovat, aby nemuselo dojít k jeho hospitalizaci. To je, řekl bych, asi jeden z nejvýznamnějších kroků, které reforma přinesla.
A z druhé strany – co se zatím příliš nedaří měnit, nač je potřeba se zaměřit víc?
Je to nepochybně rozvoj komunitních služeb. Síť komunitních služeb v Česku stále ještě nedokáže uspokojivě pokrýt potřeby pacientů s duševní poruchou tak, aby mohli pokud možno žít ve svém přirozeném prostředí a dosáhli jistého zotavení.
