Těžký osud afghánských žen. V zemi Tálibánu bojují osamocené matky o přežití
V den, kdy se rodina 27leté Tahiry odhodlala opustit Afghánistán, se matce tří dětí zhroutil svět. Zatímco manžel s jejich sedmiletou dcerou a tříletým synem dokázal hranici do sousedního Íránu překonat, Tahira s šestiletou dcerou takové štěstí neměly – zadržela je íránská policie a poslala zpět. V zemi zmítané chudobou a hrozbou Tálibánu dnes bez manželovy pomoci žije v neustálém strachu. Její příběh je však v Afghánistánu jen jedním z mnoha.
Ještě loni byla Tahiřina pětičlenná rodina pohromadě – až do okamžiku, kdy se společně s manželem rozhodli rodnou zemi opustit. K odchodu z provincie Vardak v centrálním Afghánistánu je přiměly zejména obavy o bezpečnost, která se kvůli radikálnímu hnutí Tálibán v posledních deseti letech výrazně snížila.
Střílel po ní Tálibán, přesto s ním Koofiová hledá budoucnost Afghánistánu. A dál bojuje za práva žen
Číst článek
Válka, která v zemi trvá od roku 2001, si podle odhadů vyžádala životy více než 30 000 civilistů. V posledních letech ale pozice Tálibánu sílí, v současnosti tak islamističtí povstalci ovládají zhruba polovinu Afghánistánu. S tím se výrazně zhoršuje i bezpečnostní situace, kvůli které se o útěk ze země snaží stále víc obyvatel. Ne vždy ale mají podobné snahy šťastný konec – stejně jako v případě sedmadvacetileté Tahiry.
„Oblečení mé dcery se zaseklo v hraničním plotě. Nebyly jsme pak dost rychlé, abychom přechod zvládly včas,“ popisuje pro britský deník The Guardian chvíle, kdy se společně s manželem a dětmi snažili dostat přes sousední Írán do Turecka. Hranice nakonec překonal jen on a dvě jejich děti. Tahiře, která se z plotu snažila vyprostit dceřino oblečení, se to nepodařilo.
„Bylo srdcervoucí sledovat, jak se moje rodina rozděluje. Obzvlášť těžké bylo rozloučení s tříletým synem, který matku potřeboval nejvíc,“ dodává matka tří dětí, která byla spolu se šestiletou dcerou zatčena íránskou policí a poslána zpět do Afghánistánu.
„Být zase rodina“
Měsíc po nezdařeném pokusu se Tahira odhodlala dostat přes afghánsko-íránskou hranici ještě jednou. Půjčila si peníze od příbuzných, aby mohla zaplatit pašerákům, a nakonec se dostala až do Íránu. Na turecké území ale nedošla.
„Byla jsem ve skupině jediná žena. Po mnoha hodinách překonávání vyprahlé krajiny jsem si najednou uvědomila, že nás pašerák zavedl jiným směrem, než šel zbytek skupiny,“ vzpomíná Tahira. Když začala křičet o pomoc, řekl jí: „Nebudu tě nutit k sexu, pokud nebudeš chtít.“
Expertka: Břemeno migrace nemůže ležet jen na Itálii a Řecku, výhrůžky ale řešení napříč EU nepřinesou
Číst článek
Mladá afghánská matka ale dostala strach, že by mohla být znásilněna – nejen pašerákem, ale kýmkoliv, kdo byl spolu s ní ve skupině uprchlíků. „Rozhodla jsem se proto cestu ukončit. Řekla jsem si, že raději budu zatčená íránskou policií, než abych byla znásilněná,“ říká pro Guardian. Po nějaké době ji s dcerou policie skutečně našla a poslala zpět do Afghánistánu. Dnes žijí osamocené v Kábulu – bez mužské opory a bez peněz.
„Nikdo mě finančně nepodporuje. Znamená to velký boj, život je pro mě nyní skutečně hodně těžký – každý mě odsuzuje za to, že žiju sama bez manžela,“ vysvětluje Tahira poměry v Afghánistánu, který odborný výzkum Thompson Reuters Foundation v roce 2018 označil za druhou nejnebezpečnější zemi pro ženy.
„Nemohu v noci spát. Neustále myslím na svého syna, a když už konečně usnu, zdá se mi, že mě volá,“ přiznává Tahira. „Modlím se za to, aby naše rodina mohla být opět pohromadě, co nejdřív to bude možné. Víc než cokoliv na světě bych si přála mít šanci vidět děti a manžela, abychom mohli znovu společně usedat k jídlu, vesele se smát, jednoduše být zase rodina,“ dodává.
Obavy o bezpečnost
Jak těžký je v Afghánistánu život bez manžela, pro Guardian popisuje i Pari – matka pěti dětí, která už delší dobu žije jen se svými čtyřmi dcerami. Poté, co její manžel před šesti lety zemřel, se stejně jako Tahira - v roce 2015 - rozhodla odejít přes Írán do Turecka. Do cílové destinace se ale nakonec dostal jen její syn, zbytek rodiny po cestě chytili a poslali zpět do Afghánistánu.
Krymská režisérka: Doma jsem nebyla pět let, ani otci jsem nemohla na pohřeb. Dnes tam vládne strach
Číst článek
„Pronajmout si dům bylo tehdy opravdu velmi těžké – vždy chtěli mluvit s mužským členem rodiny,“ stěžuje si Pari. Protože nemohla pro sebe a své dcery najít bezpečné místo k bydlení, měla i ona problémy se spánkem. Ochrana, kterou jí v minulosti poskytoval manžel a syn, jí chyběla nejvíc.
„Po chvíli sousedé zjistili, že žijeme bez jakéhokoliv muže. Bála jsme se proto, že se mým dcerám stane něco špatného,“ říká Pari. Svízelná situace ji nakonec donutila jednu ze svých dcer ve velmi útlém věku provdat a v pouhých 16 letech už je zasnoubená i její další dcera.
„Když potkávám dívky ve věku mých dcer, jak jdou do školy, láme mi to srdce. Přála bych si, aby i ony měly možnosti jako tyto dívky,“ říká s tím, že alespoň nějaké peníze vydělá díky krejčovské práci. Hlavním problémem tak pro ni zůstávají obavy o bezpečnost. „Opravdu doufám, že se jednoho dne opět setkáme se synem a že se už nebudu muset starat o bezpečnost svých dcer.“
Afghánky chtějí pryč
Podle dat Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se ve světě v současnosti nachází něco kolem 2,5 milionů afghánských běženců – větší počet uprchlíků má za hranicemi už jen Sýrie. Se zhoršující se bezpečnostní i ekonomickou situací se však čísla mohou ještě zvyšovat. Naznačuje to i nedávná studie společnosti Gallup, podle které by rodnou zemi chtělo opustit rekordních 41 % Afghánců. Ještě v roce 2016 to bylo jen 25 %.
‚Není jasné, zda je mír možný.‘ Američtí diplomaté varovali před občanskou válkou v Afghánistánu
Číst článek
Odhodlání odejít z Afghánistánu přitom projevil i rekordní počet žen. Zatímco v roce 2016 by v případě, že by k tomu dostaly příležitost, zemi opustilo 18 procent žen, loni to bylo už 47 procent Afghánek. Poprvé v historii sčítání tak počet žen uvažujících o odchodu z Afghánistánu překročil počet mužů (35 %).
Odchod ze země je ale obzvlášť pro ženy velice těžký, často až nemožný úkol – a to nejen kvůli nedostatku finančních prostředků. Velkým problémem zůstává především nízká úroveň vzdělání. Buď žádné, nebo maximálně základní vzdělání má v Afghánistánu zhruba 90 procent žen. Šance, že si v zahraničí najdou práci, jsou proto minimální.
