V Gaze není bezpečné místo. Osvobodit rukojmí nemá Izrael jako nejvyšší prioritu, říká zpravodaj
Izrael pokračuje v rozsáhlé pozemní operaci v pásmu Gazy namířené proti radikálnímu hnutí Hamás. Jeho kroky ale citelně dopadají i na civilisty. „Lidé, kteří uposlechli výzvy izraelské armády a přesunuli se na jih, často říkají, že si tím příliš nepomohli. Bombarduje se úplně všude, v Gaze neexistuje bezpečné místo,“ popisuje blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček.
Izrael souhlasil s navýšením humanitární pomoci, která proudí do pásma Gazy z Egypta. Chce tak přimět ještě více lidí, aby se evakuovali na jih, protože právě tam bude pomoc distribuována. V posledních dnech přitom do Gazy vjelo méně než dvacet kamionů denně – k uspokojení základních potřeb obyvatel by jich ale podle OSN mělo být denně nejméně sto.
Poslechněte si celé Interview Plus Šárky Fenykové. Hostem je Štěpán Macháček, blízkovýchodní zpravodaj
Přísun pomoci na hraničním přechodu zdržuje byrokracie a nutnost každý kamion vyložit, zkontrolovat každý balíček a znovu naložit.
Dovážet se smí jen potraviny, léky a voda, naproti tomu palivo Izraelci vnímají jako surovinu dvojího užití – potřebují ho nejen nemocnice, ale i Hamás pro ventilaci svých podzemních tunelů a další vojenské účely.
OSN v pátek přijalo rezoluci vyzývající k humanitárnímu příměří, proti byly Spojené státy a dalších dvanáct zemí včetně Česka. Američané ale o víkendu vyzvali Izrael, aby rozlišoval mezi hnutím Hamás a civilisty. „Spojené státy mají velký vliv na to, aby horké hlavy generálů po masakru ze 7. října zchladly,“ uvádí Macháček.
„Slovo příměří je teď ale pro izraelskou vládu červený hadr – odmítá, že by se mělo přestat bojovat či začít uplatňovat humanitární pauzy, o kterých mluví spousta západních států včetně USA. Ale dříve či později k tomu dojde – jedna věc je rétorika vlády, druhá fakt, že se bude jednat o osudu zhruba 230 rukojmích, které Hamás v Gaze drží,“ dodává.
Rodiny rukojmích jsou prý ale z jednání izraelské vlády nervózní. Premiér Benjamin Netanjahu se s nimi setkal až tři týdny po masakru, navíc se nezdá, že by osvobození rukojmích bylo největší prioritou vojenské operace.
Nový začátek?
Mezi Izraelci podle Macháčka stále panuje silná vůle po odplatě, podle mnohých teď musí Gaza jako celek pykat. Mnozí levicově orientovaní Izraelci jsou prý ovšem stále přístupní dialogu s Palestinci. Paradoxně i obyvatelé kibuců, ve kterých se masakry odehrály, stále zdůrazňují, že je třeba jasně rozlišovat mezi teroristy a běžnými Palestinci.
2:51
‚Vojáci chodí s osadníky, chrání je. Zabili mi bratra a synovce.‘ Na Západním břehu Jordánu roste násilí
Číst článek
„Zdá se mi, že ty události nakonec neměly takový vliv na radikalizaci izraelské společnosti, jaký jsem předpokládal,“ připouští zpravodaj. Současně dodává, že Izraelci a Palestinci poslední desítky let žijí odděleně a prakticky nic o sobě nevědí, což přispívá k radikalizaci na obou stranách.
Otázkou prý také je, zda má Izrael vůbec nějaký plán, jak spravovat Gazu, pokud se mu podaří odstranit hnutí Hamás. Možností je předání oblasti pod kontrolu palestinské samosprávy anebo OSN, ke které má ovšem Izrael značnou nedůvěru.
Probíhající konflikt může dále prohloubit propast mezi oběma národy, mnozí Izraelci prý ale doufají, že podobný radikální krok by mohl vést k obnovení mírových rozhovorů a vzniku palestinského státu.
„Mírový proces je mrtvý v podstatě patnáct let. Status quo Izraeli vyhovoval a celé se to nechávalo vyhnít. Toto je možná naděje na nový krok, který by do vztahů vnesl nový přístup,“ zamýšlí se Macháček.
Poslechněte si celý rozhovor, audio najdete nahoře ve článku.
