„Je to jako chodit na okraji propasti. Když se v FSB rozhodnou, že má být člověk zlikvidován, nic ho nezachrání,“ popisuje místopředseda zakázaného parlamentu krymských Tatarů Nariman Dželjal. V rozhovoru, který pro iROZHLAS.cz poskytl společně s Tetianou Pečončikovou z ukrajinské nevládní organizace ZMINA, popisuje atmosféru strachu na Krymu. Ruská správa se zde strach snaží udržovat cíleně, terčem útoků se tak mohou stát i „vítači okupace“.

Rozhovor Kyjev/Simferopol 14:39 8. března 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Od roku 2016, kdy krymská prokuratura postavila Medžlis mimo zákon, je činnost tohoto zvykového parlamentu krymských Tatarů zakázaná. Řada členů Medžlisu dnes žije v exilu na Ukrajině, vy ale na Krymu stále zůstáváte. Jak se po ruské anexi změnil život váš i vaší rodiny?
Nariman Dželjal: Situace na Krymu je dnes taková, že všichni, kdo se vyjadřují proti okupaci, se ocitají v ohrožení – ať jsou členem Medžlisu, nebo ne. Medžlis má v současnosti 33 členů, z nichž šest kolaboruje s ruským režimem, všichni ostatní čelí ale celé řadě hrozeb včetně trestního stíhání.

Lidé mi do vězení v Rusku poslali 20 kilo dopisů. Byly pro mě tím nejcennějším, říká krymský aktivista

Číst článek

Mí přátelé mě přesvědčovali, abych Krym opustil a v zájmu vlastní bezpečnosti odjel do Kyjeva, protože mi hrozilo zadržení, ale rozhodl jsem se, že budu žít a pracovat na Krymu, dokud to půjde. Ruská federace samozřejmě má možnost mě kdykoliv obvinit z nejrůznějších trestních činů, ale prozatím to neudělali. Toho se snažím využít.

Čím si vysvětlujete, že to zatím neudělali?
Nariman Dželjal: Myslím si, že na jednu stranu v tom hraje moje publicita a to, že cestuji do zahraničí. Teď jsem v Praze a podobné cesty podnikám i jinam, a to mi dává určitou ochranu. Ruská federace se snaží očistit svoji negativní image, kterou si získala, proto se nepouští do takovýchto politických pronásledování – důvod mého případného zadržení by totiž byl na první pohled zřejmý.

Dalším motivem může být i to, že Mezinárodní soud OSN v Haagu vyzval Rusko, aby zrušilo postavení Medžlisu mimo zákon. Toto rozhodnutí sice Rusko nerespektuje, členy Medžlisu ale nechává být.

Nenalhávám si ale, že bych byl v bezpečí. Ruské úřady na Krymu používají nejrůznější metody. Snaží se člověku podstrčit například drogy nebo zbraně a na základě toho proti němu zahájit trestní stíhání. Mohou také zařídit moje fyzické napadení. To se na Krymu děje.

Nemáte strach z únosu či zákazu vstupu na Krym? Podobně jako v případě dalších vedoucích představitelů Medžlisu, kteří dnes žijí na Ukrajině a z rozhodnutí ruských úřadů nesmějí na území anektovaného Krymu vstoupit.
Nariman Dželjal: Samozřejmě že mám obavy. Někdy je ten strach větší, jindy menší, podle toho, jak se vyvíjí situace. Ale uvědomuji si, že to je cena za to, že mohu dělat to, co chci dělat, a že to mohu dělat právě na Krymu. V takovýchto chvílích je pro mě důležitá podpora rodiny a přátel, ale také cizích lidí, kteří mou práci oceňují.

Znamená to také, že si musíte dávat větší pozor na to, co říkáte? Že se snažíte být ve svých vyjádřeních opatrnější, než třeba místopředseda Medžlisu Ilmi Umerov, kterého úřady na Krymu zavřely do psychiatrického ústavu, následně poslaly do vězení a který dnes žije na Ukrajině?
Nariman Dželjal: Všichni novináři a aktivisté, kteří na Krymu vystupují pod svým jménem, by měli podléhat autocenzuře a hlídat si, co říkají a jak se chovají. Ruská legislativa je velice tvrdá, musí proto brát v potaz všechny okolnosti. Kolikrát se stalo, že jsem někde vystoupil s vyjádřením a přátelé mi následně volali a vystrašeně se mě ptali, co jsem to řekl a že to pro mě může být nebezpečné. 

Za poslední roky jsem proto pozměnil vlastní slovník tak, abych toto nebezpečí omezil. Bavil jsem se o tom právě také s Ilmi Umerovem. Říká, že Krym se musí vrátit Ukrajině, já to ale formuluji tak, že musí být obnovená územní celistvost Ukrajiny. To je zdánlivě totéž, ale zní to trochu jinak. 

Na druhou stranu vím, že to je jako chodit na okraji propasti. Když se v FSB (Federální služba bezpečnosti je ruská tajná kontrarozvědná služba – pozn. redakce) rozhodnou, že má být daný člověk zlikvidován, nic ho v tu chvíli nezachrání.

Od ruské anexe už uplynulo šest let – jak se z vašeho pohledu situace a atmosféra na Krymu průběžně měnila? Osobně máte možnost dění na Krymu sledovat, řekl byste, že mezi odpůrci anexe panuje stále stejný strach, nebo naopak jakási odevzdanost současnému stavu?
Nariman Dželjal: Nálady jsou napříč společností různé. Někdo se s tou situací smířil a uklidnil se, někdo má naopak strach, možná dokonce větší, než měl na začátku. Ze strany Ruské federace totiž přicházejí podněty, kterými se snaží v lidech tento strach udržovat, a to nejen u lidí, kteří byli proti anexi Krymu. Týká se to i lidí, kteří se zpočátku přikláněli k tomu, aby byl Krym součástí Ruska. Takže dokonce i ti, kteří vítali příchod ruských vojáků, momentálně cítí určitý strach. Jsou zklamáni z toho, co po anexi nastalo.

Z čeho konkrétně jsou zklamaní?
Nariman Dželjal: Ještě před anexí fungovaly na Krymu ruské organizace, které dlouhá léta šířily propagandu a pozitivní obrázek Ruska. Díky tomu měli lidé získat kladný vztah k Rusku a snadněji přijmout tu následnou situaci. Když ale došlo k anexi, spatřili tu skutečnou tvář Ruska. Současná situace je v rozporu s tím, co si představovali. Proto jsou zklamaní. Dříve sledovali ruskou televizi, kde je negativních zpráv o poměrech v Rusku skutečně velice málo, o dění v Ruské federaci se zde totiž informuje převážně pozitivně.

Druhá věc je to, že v posledních letech v Rusku dochází ke stále většímu omezování demokratických svobod a vnímají to i obyvatelé na Krymu. Putinův režim je dnes klasickým příkladem autoritářství, který směřuje k tomu, aby se stal ještě tvrdším. A projevuje se to i na Krymu, provádí se například hromadné prohlídky či hromadná zadržení, které zasévají strach mezi obyvateli. Terčem těchto represí se lidé stávají i zcela nahodile. Není zde žádný důvod, proč by měli být zadržení, a nezáleží na tom, co dělali nebo v jakém postavení jsou. To má v lidech udržovat strach.

Jako návrat do Sovětského svazu

Jak se za uplynulých šest let proměnila lidskoprávní situace na Krymu z pohledu organizace ZMINA, která dlouhodobě monitoruje lidská práva na poloostrově?
Tetiana Pečončiková: Míra represí se za tu dobu nesnížila, změnila se ale jejich podoba. V prvních letech po okupaci Krymu se používal spíš přímý nátlak – únosy, mučení, fyzická napadení, bránění novinářům v tom, aby vykonávali svoji práci. Všechny tyto věci měly na svědomí místní paramilitární jednotky nazývané „krymská sebeobrana“. V posledních letech ale útlak přichází z oficiálních míst a orgánů Ruské federace, jako je prokuratura, policie, FSB a tak dále.

Ukrajinská ombudsmanka: Naši lidé jsou v Rusku mučeni. Jeden z vězňů musel rok dělat, že je pes

Číst článek

Dalo by se říct, že za posledních šest let se Krym stal poloostrovem strachu, kde se lidé bojí vyjádřit názor. Je to jako návrat Sovětského svazu.

Potkáváte se s lidmi, kteří z Krymu utekli na Ukrajinu? Jaké jsou jejich příběhy?
Tetiana Pečončiková: Samozřejmě se s nimi potkávám, na Krymu máme také vlastní pracovníky, kteří působí přímo na místě. Jejich práce je takový underground, musí se neustále skrývat, musí pracovat v utajení a nemají ani vlastní kancelář.

Jakým způsobem se snažíte lidem na Krymu pomoct? Dá se s tímto stavem něco dělat?
Tetiana Pečončiková: Rozhodně věřím tomu, že dá a že každý může pomoct. Je několik možností, jak taková pomoc probíhá. První je monitorování situace přímo na Krymu a šíření těchto informací na Ukrajině i v zahraničí. Během šesti let okupace došlo k tomu, že žádná z mezinárodních organizací nemá možnost porušování lidských práv na Krymu monitorovat – OSN, OBSE, ani Rada Evropy. Nemají možnost, jak zjistit informace o aktuální situaci, proto spolupracují s lidskoprávními skupinami na místě.

Pomáháme také kolegům ze zahraničí, kteří mají zájem o to jet na Krym a vidět tamní situaci na vlastní oči. Poskytujeme také podporu občanským iniciativám, které vznikly na Krymu po okupaci. To je například sdružení Krymská solidarita, která sdružuje příbuzné politických vězňů a advokáty, kteří jim pomáhají. Pak to jsou iniciativy pro záchranu historického a kulturního dědictví a jazyka, jako je ukrajinština či krymská tatarština, nebo skupiny monitorující politicky motivované soudní procesy.

Kdo se stává nejčastějším terčem represí – samozřejmě kromě krymských Tatarů, kteří jsou považováni za nejvíce utlačovanou skupinu Krymu?
Tetiana Pečončiková: Vedle krymských Tatrů jsou nejčastěji pronásledováni muslimové, ukrajinští aktivisti, proukrajinsky naladění obyvatelé Krymu, novináři, blogeři, lidskoprávní aktivisté, právníci, ale také jehovisté nebo příslušníci ukrajinské pravoslavné církve. Terčem politicky motivovaného pronásledování se ale může stát kdokoliv, pokud se ocitne ve špatnou dobu na špatném místě.

Sencov: Všichni vězni ať političtí, nebo ne, když se loučí, tak si přejí dvě věci. Trpělivost a svobodu

Číst článek

Monitorujeme také případy, kdy se terčem represí stali lidé, kteří byli pro připojení Krymu k Rusku. Tito lidé totiž byli zvyklí na poměry, kdy byl Krym pod ukrajinskou správou, zejména na svobodu vyjadřování – nemuseli se bát, že se stanou terčem pronásledování, pokud budou kritizovat korupci nebo ekologické problémy. Problematika porušování lidských práv se proto na Krymu týká všech. Vidíme, že cílem útoků se mohou stát i „vítači“ ruské okupace.

Momentálně evidujeme 89 případů politických vězňů, kteří jsou drženi ve věznicích na Krymu nebo území Ruské federace kvůli vykonstruovaným kauzám.

Trestní stíhání může potenciálně hrozit také vám, Narimane. Z čeho konkrétně by vás mohli obvinit?
Nariman Dželjal: Protože je činnost Medžlisu zakázaná a já neskrývám, že jsem jeho členem, mohl bych být obviněn z příslušnosti k extremistické organizaci. Také bych mohl být stíhán kvůli svému vyjadřování ohledně Krymu a jeho připojení zpět k Ukrajině, v tomto případě by mě mohli obvinit ze separatismu.

Z těchto věcí by mě mohli stíhat, aniž by museli vykonstruovat kauzu či důvod k obvinění, ale ani to pro ně není problém. Na Krymu je například populární podstrčit danému člověku náboje do zbraní, to se stalo například Volodymyru Baluchovi (ukrajinskému aktivistovi na Krymu, kterého v roce 2016 obvinili ze snahy nezákonně si opatřit zbraně a munici – pozn. redakce). Takže vždy záleží na tom, jak silná je fantazie lidí z policie a FSB.

Tetiana Pečončiková: Volodymyr Baluch je farmář, který žil v jedné vesnici na Krymu a protože byl proti okupaci, vyvěsil na svém pozemku ukrajinskou vlajku. Pak čelil pokutám a dalšímu nátlaku, vlajku několikrát sundali, ale on ji zase vyvěsil zpátky. Následně ho uvěznili a na svobodu byl propuštěn až po třech letech loni v září spolu s Olehem Sencovem.

Blíží se konec Putinova režimu

Jak vy vnímáte onu výměnu vězňů mezi Ukrajinou a Ruskem, kdy byl propuštěn také Oleh Sencov? Je to podle vás pozitivní vývoj nebo dokonce krok na cestě ke zlepšení vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou?
Tetiana Pečončiková: Označení „výměna vězňů“ se mi v tomto případě vůbec nelíbí. Výměna totiž předpokládá, že si dvě strany vyměňují něco rovnocenného, ale tady to tak není. Ruská federace vrací Ukrajině nevinné lidi, které pronásledovala a uvěznila, zatímco Ukrajina posílá zpět opravdové zločince, kteří spáchali skuteční trestné činy. Ukrajina navíc v rámci této takzvané výměny vydává víc zločinců, než získává politických vězňů zpátky. Musíme se ale snažit dostat naše občany na svobodu bez ohledu na tyto okolnosti.

Nariman Dželjal: Podle mě má situace dva úhly pohledu. Samozřejmě přeju všem ukrajinským politickým vězňům svobodu, ale na druhou stranu Putinovi nic nebrání, aby si vzal další zajatce, které pak může vyměnit. Proto je potřeba vnímat to, jakou cenu je ochotná Ukrajina zaplatit za návrat svých lidí zpět. Putin může tuhle hru hrát donekonečna, protože má neustálý zdroj přísunu těchto zajatců, Ukrajina ale má tyto možnosti omezené a může se stát, že v určitý okamžik už nebude mít co nabídnout. Mezinárodní společenství by si proto mělo uvědomovat tuto červenou čáru, za kterou už není dobré při vyjednávání s Putinem zajít.

Krymská režisérka: Doma jsem nebyla pět let, ani otci jsem nemohla na pohřeb. Dnes tam vládne strach

Číst článek

Stejně tak si musí i uvědomit i ukrajinská společnost a vláda to, že tento boj se neobejde bez dalších obětí, které bohužel nebudou jen na frontě, ale i v ruských věznicích. Tady bych zmínil příběh mého kolegy Achtema Čijgoze, poté, co ho zadrželi, přišla za mnou a Ilmi Umerovem jeho žena a velmi emotivně nás prosila, abychom krymské správě udělali nějaký ústupek a její manžel se vrátil domů. Bylo velice těžké jí vysvětlit, že jeho osud je nyní v jeho vlastních rukou a že nemůžeme s jeho životem takto obchodovat, protože se tímto způsobem rozhodl jednat on sám. Vysvětlovali jsme jí, že ani on by si to nepřál.

Samozřejmě ne všichni, kteří jsou v ruském zajetí, mají stejnou odvahu, ale právě proto je důležité přinášet takové příběhy, jako je ten Oleha Sencova, Achtema nebo Volodymyra Baluchy a ukazovat, že si lze v těchto chvílích zachovat důstojnost.

Když, Narimane, sledujete vývoj na Krymu, nepřemýšlíte, že byste odjel na Ukrajinu podobně jako někteří představitelé Medžlisu a další odpůrci okupace? Jste smířený s tím, že budete žít v určitém strachu na Krymu natrvalo?
Nariman Dželjal: Od začátku jsem nepočítal s tím, že se situace vyřeší rychle. Připravovali jsme se na to, že budeme žít ve stavu okupace. Samozřejmě to pro nás znamená jisté emocionální napětí, se kterým se musíme denně vyrovnávat, ale jsem přesvědčen, že tato situace nebude trvat donekonečna. Věřím, že to bude mít dobrý konec.

I kdyby situace na Krymu zamrzla stejně jako v Podněstří, Abcházii nebo Jižní Osetii, vidíme určité signály, že se blíží konec Putinova režimu. Pokud tedy začne v Ruské federaci proces demokratizace, budeme moct zesílit naše snahy o osvobození Krymu. O tom jsme také hovořili na půdě českého Senátu – je důležité podporovat nejen Ukrajinu, ale i liberální síly uvnitř samotného Ruska.

Eliška Orosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít