To nepřímé vyjednávání je dlouhodobé. Bylo už několikrát přerušeno, teď strany mluví o opatrném optimismu. Na čem jednání dlouhodobě váznou? Co je největším problémem?
Momentálně se řešily detaily typu toho, že Izrael předložil seznam rukojmích a zajatců, kteří jsou drženi v Gaze, chce, aby byli tito lidé propuštěni v první vlně. Jde o muže mladší 50 let, kteří mají zdravotní problémy, a muže starší 50 let bez těchto problémů, ale jde o starší lidi.

Hamás ale tvrdí, že jsou mezi nimi i mladší lidé, kteří jsou vojáci nebo vojáci v záloze, tudíž mají pro Hamás jinou cenu než pro Izrael. Takže se řeší toto.

Na druhé straně Izrael také licituje, koho propustí z palestinských vězňů, které drží on. Zatímco Hamás někoho požaduje, tak Izrael se zdráhá zase se za svou stranu zavázat, koho propustí.

Ale dlouhodobý problém, na který se naráží pořád dokola, je naprosto klíčová věc, kdy Hamás říká: Pokud propustíme všechna rukojmí, tak za to chceme ukončení války. A Izrael říká: I když všechny propustíte, tak válku neukončíme, až skončí příměří, budeme pokračovat dál v totálním rozdrcení Hamásu.

A to je věc, ke které se vždy vyjednávači dostanou a dostávali i v průběhu uplynulého roku. Na tomhle to uvázne. Na tom, zda si Izrael ponechá armádu v Gaze, jak sám požaduje, nebo nikoliv, jak naopak požaduje Hamás. A to je ta úplně klíčová věc, ten klíčový nesoulad.

V zajetí zůstává asi stovka rukojmích, z nichž ale nejméně tři desítky už zřejmě nežijí. Jaké zprávy o rukojmích se dostávají do Izraele? Co se ví o jejich osudu?
Jsou to takové věru útržkovité věci. Teď Hamás uvolnil video jedné z vojaček, kterou předloni v říjnu zajal. Její rodina je v šoku z toho, v jakém je děvče stavu. Říkají, že to není ta jejich holka, která odešla do armády.

Tito lidé procházejí strádáním, o tom není sporu, o tom je celá řada svědectví. A to je právě jeden z argumentů, které rodiny, ale i širší část izraelské veřejnosti má. To znamená, že vláda by se měla prioritně starat o vysvobození těchto zajatců a rukojmích z Gazy než o politické licitování a vojenské cíle.

A to jsou věci, proč byl nejen z vlády vyhozen ministr obrany Joav Galant, ale on teď rezignoval i na post poslance. Dává najevo, že nesouhlasí s tím, že vláda nebo jmenovitě premiér Benjamin Netanjahu upřednostňuje politické zájmy, a to i své vlastní zájmy, před osudem rukojmích. V tomto je izraelská veřejnost rozpolcená.

Když se vrátíme k nepřímým jednáním o propuštění rukojmích, může mít na ně vliv to, že 20. ledna má do prezidentského úřadu ve Spojených státech nastoupit Donald Trump?
O tom se hodně spekuluje, zejména od doby, kdy Trump řekl, že pokud nebudou propuštěna rukojmí, tak Hamás zažije peklo. Nějak takto se vyjádřil na své sociální síti. V té době už v Izraeli všichni spekulovali, co to může ve skutečnosti znamenat.

Rozhodně to datum 20. ledna je poměrně důležité, protože teď se v Izraeli objevuje úvaha, že bude mít volnější ruce poté, co skončí Joe Biden, který sice Izrael všemožně podporuje darováním a prodejem zbraní za miliardy dolarů nebo krytím na diplomatické scéně, ale přeci jenom má nějaké výhrady. Třeba k tomu, jak se Izrael chová v Gaze.

Ale Donald Trump o těchto věcech veřejně nemluví. Izrael nekritizuje, takže Izrael očekává, že to pro něj bude potom příhodnější.

Teď si můžeme v izraelských novinách přečíst, že Izrael očekává, že ještě více přidusí zásobování humanitárními potřebami pro Gazu, aby vyvinul ještě větší tlak na Hamás.

Izrael potřebuje vyvinout tlak na teroristy a bojovníky z Hamásu, ale omezí, jak sám říká a jak se můžeme dočíst v izraelském tisku, zásobování palestinských civilistů. Takže i to souvisí s 20. lednem.

Tomáš Pancíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít