„Oběd nemusíte platit, zaplatil ho za vás jiný zákazník. Vítejte v Ománu,“ směje se majitel restaurace na okraji hlavního města Maskatu a lámanou angličtinou vyprovází zmatené turisty, kteří se ještě několikrát ujišťují, že mu správně rozuměli.

Podle průvodkyně to není nic výjimečného. „Když se vám porouchá auto, můžete si být téměř jistí, že vám zastaví první kolemjdoucí, pomůže vám a ještě vás pozve k sobě domů na oběd,“ líčí průvodkyně v podvečer v hotelu na okraji historického města Nizwa. Celý den tam provázela skupinu patnácti českých turistů.

Ománskou pohostinnost uvádí jako jeden z důvodů, proč se rozhodla v Ománu usadit spolu s rodinou.

Popisuje však, že ne každý je připraven ománskou štědrost přijmout. „Někdy se stává, zejména u starších návštěvníků, že se místních leknou nebo je dokonce odhání, přestože je Ománci třeba jen vítají nebo jim chtějí popřát příjemný pobyt,“ směje se průvodkyně.

Náboženství a zvyky

Ománská vstřícnost je podle Koubek-Slavětínské částečně ovlivněna náboženskými zvyky. V Ománu převažuje islámská víra Íbádjíja, která se na rozdíl od sunnitského a ší'itského islámu vyznačuje otevřenějším přístupem k modernímu životu, jako je například přijetí návštěvníků z různých kultur a zemí.

„Jedinou věcí, která vadí Ománcům na turistech, je nevhodné oblečení,“ říká průvodkyně. „Ačkoliv jsou místní zvyklí na to, že ženy nenosí šátky na hlavě, je stále problematické, když nosí krátké sukně, odkrytá ramena a výrazné výstřihy. Místní lidé vám to sice neřeknou přímo, ale opravdu jim to vadí. Často se pak v médiích diskutuje o tom, jak se turisté špatně oblékají. Pro ně je nošení minisukní srovnatelné s tím, jako kdyby se někdo procházel centrem Prahy nahoře bez," přirovnává Koubek-Slavětínská.

V dunách

Je šest hodin ráno a nad pouští Rub al-Khali, jednou z největších písečných pouští na světě známou také jako Velká písečná poušť nebo Prázdná čtvrť, vychází slunce. Se sluncem se budí i místní beduíni na první modlitbu dne a sledují, jak se nocí ochlazené písečné duny dosahující výšky až sto metrů brzy promění v horkou pláň.

Tvrdé životní podmínky v poušti jsou podle Koubek-Slavětínské dalším pravděpodobným důvodem, proč je v Ománu tradice štědrosti. Beduíni, kteří v poušti žijí, jsou odjakživa zvyklí pomáhat.

„Kdyby se zde objevil někdo a místní by ho nenakrmili a nedali mu vodu, pravděpodobně by se ztratil a zemřel,“ líčí Koubek Slavetínská s nadějí, že vřelost místních přežije i přes narůstající počet turistů.

To potvrzuje i místní mladík, který zastavil, aby pomohl vyprostit auto návštěvníků z písku.„Chceme, aby cizinci věděli, že jsou našimi hosty a že nejsme takoví Arabové, jak o nás často hovoří západní média. U nás je bezpečno a všichni rádi pomohou,“ vysvětluje Mohamed z Maskatu, který své pracovní volno tráví na rodinné velbloudí farmě v poušti.

Žádná pláž ani lehátka

Omán však není pro všechny. „Ti, kteří hledají odpočinkovou dovolenkovou destinaci s hotelem na pláži, budou nejspíš zklamáni,“ vysvětluje Koubek-Slavětínská.

„Sultán v jednom ze svých projevů řekl, že Omán není připraven na masový turismus. Úplně záměrně se tu stavěly pouze luxusní hotely. To mělo za následek, že sem jezdili pouze lidé, kteří si to mohli dovolit, nebo naopak ti, kterým nevadilo si postavit stan v přírodě. To člověk může udělat úplně kdekoliv,“ popisuje průvodkyně.

„Když se mě známí ptají na tříhvězdičkový hotel střední cenové relace na pláži, tak je musím zklamat. Nic takového tu prostě není,“ podotýká. I tak však v roce 2022 celkový profit činil 1,9 miliardy ománských rijálů (zhruba 114 miliard korun), což představuje nárůst o 47,3 procenta ve srovnání s odpovídajícím obdobím v roce 2021.

Mezinárodní prostředí

V restauraci poblíž města Tiwi na východním pobřeží voní garam masala, tradiční indické koření. Stejně jako ve většině restaurací v Ománu je zdejší nabídka kuřete tikka massala, mangového lassi a rýže biryani připomínkou toho, že restaurace tu provozují především Indové, kteří sem přišli za prací a důstojnějším životem.

Podle průvodkyně má indická menšina, která čítá přibližně půl milionu lidí, v Ománu důstojné pracovní podmínky. „Když s nimi mluvím, říkají, že Ománci jsou z celého Perského zálivu nejohleduplnější. Vždycky říkají, že práce v Ománu je dobrá a že je lepší než v sousedních zemích,“ vysvětluje průvodkyně.

Tímto odkazuje na nedávný lidsko-právní skandál v sousední Dubaji, kde Indové byli nuceni vykonávat práci odpovídající moderní definici otroctví.

„Kvůli přítomnosti Indů, Pákistánců a dalších menšin mluví Ománci anglicky. To může být velký přínos pro turismus, protože všude najdete anglické vysvětlivky a dokonce i dopravní značky,“ líčí Koubková-Slavětínská. „Místní jsou zvyklí žít s lidmi, kteří neumějí arabsky, pochází z jiných kultur, mají jiné zvyky a to je na životě tady moc příjemné,“ pochvaluje si.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít