Povolební dění v Gruzii zapadá do zájmů Ruska. Na revoluci v zemi ale není nálada, míní odborník
Zvítězí příklon k Evropě, nebo k Rusku? Gruzie zůstává po volbách, doprovázených machinacemi s hlasy, rozpolcená. „Upřímně nevěřím v nějakou revoluci, jako jsme to viděli před zhruba 20 lety. Momentálně na to v Gruzii není dostatečná nálada a dostatečný počet lidí,“ říká odborník na Střední Asii Slavomír Horák, podle kterého drží faktický vládce vítězného Gruzínského snu Bidzina Ivanišvili v rukou silné páky. Opozice je navíc roztříštěná.
Parlamentní volby v Gruzii – neklidné zemi, která v roce 1991 získala nezávislost na Sovětském svazu – byly dopředu označované za klíčový moment, který určí další směřování země. Otázka, jestli se Gruzie vydá prozápadním, nebo naopak ruským směrem, ale zůstala i po volbách nezodpovězená.
3:20
Osobně jsem viděla násilí u voleb v Gruzii. Lidé dávali do urny více hlasů jedné straně, popisuje Gregorová
Číst článek
Takzvaná Revoluce růží v roce 2003 vynesla do čela země prezidenta Michaila Saakašviliho, který v Gruzii rozběhl hluboké reformy a nasměroval ji k Západu. Od roku 2012 je ale u moci miliardář Bidzina Ivanišvili, zakladatel strany Gruzínský sen, která podle opozice uplatňuje autoritářskou politiku a v mnohém se nechává inspirovat sousedním Ruskem.
Přestože je gruzínská vláda v čele s Gruzínským snem oficiálně stále prozápadní, Ivanišviliho příklon k Moskvě se v posledních letech stává stále „otevřenějším a agresivnějším“, píše v komentáři pro britský deník The Guardian gruzínská novinářka Natalia Antelavová.
Ukázkou tohoto utužování vztahů s Ruskem, se kterým Gruzie v roce 2008 prohrála krátkou válku o separatistickou provincii Jižní Osetie, jsou i dva nedávno přijaté zákony – oba prosazované Gruzínským snem a kritizované opozicí jako normy inspirované Ruskem.
Navzdory masovým demonstracím v květnu nejprve prošel zákon o zahraničním vlivu, který médiím a nevládním organizacím ukládá povinnost registrovat se jako „organizace nesoucí zájmy cizí moci“, pokud získávají více než 20 procent rozpočtu ze zahraničí. V polovině září pak parlament přijal i takzvaný zákon o rodinných hodnotách a ochraně nezletilých, který podle lidskoprávních organizací omezuje práva sexuálních menšin.
Kontroverzní zákony rozpoutaly v gruzínských ulicích mnohatisícové demonstrace a pro velkou část obyvatelstva byly volby cestou, jak se proruských vlivů zbavit. „Bylo to možná nejzásadnější hlasování v historii země od referenda o nezávislosti v roce 1991. Průzkumy, včetně tradičně spolehlivých exit pollů, postavily opozici do jasného vedení,“ píše komentář publikovaný deníkem The Guardian. Po sečtení hlasů se ale vítězem sobotních voleb stal Gruzínský sen. Už počtvrté.
Podle oznámených výsledků získala strana Gruzínský sen ve volbách zhruba 54 procent hlasů, zatímco opoziční koalice dohromady dosáhly na asi 38 procent hlasů. Pozorovatelé OBSE nicméně upozorňují, že volby doprovázelo kupování hlasů a zastrašování, opoziční strany proto volby označily za zmanipulované a oznámily, že do nového parlamentu nevstoupí.
Hlasy zpochybňující výsledky voleb nicméně zazněly také ze strany Evropské unie a Spojených států. Gruzínská volební komise proto v úterý oznámila, že nechá přepočítat hlasy v pěti náhodně vybraných volebních místnostech v každém volebním okrsku.
Strach z války s Ruskem
Nejsilnější kritika voleb zazněla z úst gruzínské prezidentky Salome Zurabišviliové, která byla zvolena v roce 2018 s podporou Gruzínského snu, ale dlouhodobě stojí na straně opozice. Volby označila dokonce za „ruskou speciální operaci“ a k dopadům částečného přepočítávání hlasů je velmi skeptická.
Gruzínská volební komise přepočítá hlasy v některých volebních místnostech. Do země přijel Orbán
Číst článek
„Od ústřední volební komise, která je zcela v rukou strany, jež je u moci, nic neočekávám,“ řekla rádiu RFI prezidentka, podle které by východiskem bylo mezinárodní vyšetřování nebo opakování voleb. Gruzínská prokuratura pak ve středu oznámila, že kvůli možnému podvádění při sobotních parlamentních volbách zahajuje vyšetřování.
K podobnému závěru dochází také zmíněná gruzínská novinářka Natalie Antelavová ve svém komentáři. „Výsledek bude zpochybňován, boj za spravedlnost u soudů kontrolovaných oligarchou ale bude pravděpodobně marný. V příštích několika týdnech bude opozice v Gruzii pracovat na tom, aby povzbudila své příznivce a pokusila se dokázat, že byly volby ukradeny,“ píše novinářka, podle které je ale realita taková, že si „Gruzínský sen vedl lépe, než kdokoliv očekával – částečně kvůli agresivní předvolební kampani zaměřené na strach“.
Gruzínský sen totiž volby vykreslil jako volbu mezi mírem a další válkou s Ruskem, do které by Západ mohl Gruzii zatáhnout, podobně jako se to podle něj stalo v případě Ukrajiny. Obyvatelé malé země sousedící s Ruskem přitom ještě mají v čerstvé paměti válku z roku 2008 o Moskvou podporované separatistické regiony Jižní Osetie a Abcházie, která skončila porážkou Gruzie.
Předvolební billboardy, které dávaly do kontrastu ruiny ukrajinských měst s poklidnou gruzínskou krajinou, tak mohly u části voličů zafungovat. Přestože to může odporovat logice, výsledky voleb podle gruzínské novinářky odpovídají „širší trajektorii světa“, ve kterém dezinformace i zneužívání technologií nahlodávají samotné základy společnosti.
„Rusko má určitě zájem na tom, aby volby dopadly tak, jak dopadly. To znamená vítězstvím někoho, kdo nebude příliš prozápadní a kdo se bude alespoň tvářit prorusky, pokud nebude zcela proruský, což Gruzínský sen tak úplně není. Jde o to, aby Rusku nevznikl nějaký další bolehlav na Kavkaze. Message ‚chcete válku, nebo mír‘ v předvolebních heslech ostatně Rusku velice vyhovovala,“ říká pro iROZHLAS.cz odborník na Střední Asii Slavomír Horák.
Upozorňuje přitom, že Gruzínský sen je především projektem miliardáře Bidziny Ivanišviliho, který se tak chce udržet u moci a udržet si v ruce ekonomické páky tak, aby mohl pokračovat v byznysu. V Gruzii se těší silné podpoře.
„Je tady populismus Gruzínského snu, a především snaha jeho faktického vládce a také faktického vládce Gruzie Bidziny Ivanišviliho o to, aby si udržel moc a nikdo mu moc neviděl pod prsty. Zatímco na druhé straně rozdělené společnosti je mladší, prozápadní generace, která s Ruskem nechce mít nic moc společného. V očích příznivců Bidziny Ivanišviliho je to určitá rebelující část společnosti a také problém LGBT, které jsou v konzervativní Gruzii – zejména na venkově – viděné velmi problematicky,“ popisuje Horák hluboké rozdělení gruzínské společnosti, které se podle něj ve volbách „velmi ostře“ projevilo.
Gruzínská cesta do Evropy
Právě válka na Ukrajině sehrála v gruzínské politice významnou roli. Vláda v čele s Gruzínským snem se v únoru 2022 rozhodla otevřeně postavit na stranu Moskvy, přestože Ukrajina Gruzii ve všech válkách vždy podpořila, včetně té z roku 2008. Od ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022 se pak Bidzina Ivanišvili odvrátil od dlouhodobého příklonu Gruzie k Západu, který podle agentury Reuters sám prosazoval, když byl premiérem v letech 2012 a 2013.
10:51
Procházková: V Gruzii se vše točí kolem miliardáře Ivanišviliho. Myslím, že opozici nakonec nezakáže
Číst článek
V březnu 2022, tedy krátce po ruské invazi na Ukrajinu, Gruzie sice požádala o členství v Evropské unii, vztahy se Západem se ale následně zhoršily. Mimo jiné právě proto, že se vládní strana Gruzínský sen začala snažit o zlepšení vztahů s Moskvou. Terčem kritiky Evropské unie se pak staly i dva výše zmiňované zákony. Kvůli zákonu o zahraničním vlivu tak Evropská unie přístupový proces s Gruzií nakonec i pozastavila.
Jak nicméně těsně po volbách prohlásil gruzínský premiér Irakli Kobachidze, integrace Gruzie do Evropské unie zůstává pro Tbilisi prioritou. „Abychom do roku 2030 dosáhli evropské integrace, musíme zemi rozvíjet ve všech směrech, především ekonomicky,“ uvedl Kobachidze a dodal, že očekává „restart vztahů“ s Bruselem.
„Myslím, že tato priorita v zemi stále existuje, v nejbližší době se ale podle mě posune spíš do rétorické roviny. To znamená – ano, rétoricky chceme do Evropy, chceme vrátit zpět okupovaná území, což je mimochodem věc, o které se v kampani téměř nemluvilo. Reálně ale podle mě bude velmi málo praktických kroků, které by proevropskou cestu Gruzie stvrdily. Už jen proto, že by Bidzina najednou musel přijmout zákony, které by mohly odhalit jeho ekonomické a korupční struktury,“ odhaduje Horák.
Vývoj v Gruzii po volbách
Otázka dalšího směřování Gruzie tak i po volbách zůstává otevřená. Otazníky nicméně visí také nad reakcí Moskvy.
27:05
Směřování Gruzie na Západ zastavuje Gruzínský sen. Občanskou společnost má jako nepřítele
Číst článek
Například analýza amerického politologa Briana Whitmora, publikovaná think-tankem Atlantic Council, nastiňuje tři možné scénáře dalšího vývoje. Kromě omezení výdobytků Revoluce růží z roku 2003, která svrhla zkorumpovanou autoritářskou vládu a nastartovala cestu reforem, jde o možné násilné potlačení demokratické opozice se skrytou ruskou pomocí – podobně jako v Bělorusku v roce 2020. Třetí scénář pak hovoří o zámince pro přímou ruskou intervenci podobné té, která se odehrála na Ukrajině.
Podle odborníka na Střední Asii ale další ruská intervence na území Gruzie, které je už tak od války v roce 2008 z 20 procent okupované ruskou armádou, nehrozí – už jen s ohledem na výsledky sobotních voleb.
„Pokud výsledky voleb nebudou nějakým způsobem přehodnoceny, tato konstelace Rusku naprosto vyhovuje. Oni nepotřebují dobývat Tbilisi. Není to v ruském zájmu. Myslím, že to Rusko nechce a ani to neplánovalo. Rusko si bude chtít na jižním Kavkaze udržet vliv, respektive bude chtít zabránit tomu, aby tam pronikaly vlivy jiné, jemu nepřátelské. To v tomto případě znamená západní. Čínský vliv by jim asi tolik nevadil, i když Čína má v Gruzii také svoje zájmy. To, co se děje v Gruzii, je potřeba vidět hlavně z vnitropolitického hlediska. Zahraničněpolitické hledisko je vždy spíše sekundární,“ míní Horák.
Z vnitropolitického pohledu přitom podle něj existují tři možnosti dalšího vývoje. V prvním z nich odborník počítá s menšími demonstracemi, které ale postupem času utichnou. Bidzina Ivanišvili pak využije všech nově přijatých zákonů, včetně toho o zahraničních agentech, a bude se tak snažit definitivně potlačit opozici. „Opozice nedosáhne ničeho a Bidzina Ivanišvili bude moct vládnout se svým hnutím dál,“ nastiňuje první ze scénářů Horák.
Gruzíni si ve volbách zvolí mezi EU a Kremlem. Chybí ale sjednocená opozice proti proruské vládě
Číst článek
„Druhá možnost je, že dojde k opravdu velkým, statisícovým demonstracím a následně budou výsledky voleb přepočítány a přehodnoceny. To je scénář, ve který já osobně moc nevěřím. Upřímně nevěřím ani v nějakou revoluci, jako jsme to viděli před zhruba 20 lety. Momentálně na to v Gruzii není dostatečná nálada a dostatečný počet lidí. Demonstrantů může být hodně, ale páky, které drží v rukou Bidzina Ivanišvili, jsou větší než v roce 2003 nebo 2004. Obávám se tedy, že pro to není velký prostor. Další problém, který při realizaci takového scénáře vidím, je, že opozice je stále velmi roztříštěná,“ říká Horák.
Podle něj totiž lidé v Gruzii – až na velká města jako metropole Tbilisi – opozici příliš neznají. „Když jsem byl v létě v Gruzii a ptal jsem se na opozici, lidé mi říkali: ‚Tihle lidé tu nikdy nebyli, my je neznáme, to jsou nějací revolucionáři, ty my volit nebudeme.‘ Ve volbách tak venkov porazil Tbilisi,“ popisuje odborník pro iROZHLAS.cz.
„A třetí scénář, který bych eventuálně mohl vidět, je určitá dohoda. To znamená, že opozice zaujme své místo a nebude mít takovou nekompromisní pozici jako teď, kdy říká, že neuzná výsledky voleb a nebude se účastnit práce v parlamentu. Pokud by přijala opoziční pozici a snažila by se legální cestou připravit na případné další volby, ideálně vyvolat volby předčasné, bylo by to pro ni samozřejmě velmi těžké. Byla by to mravenčí práce, ke které je potřeba jednota opozice s určitou jednotnou figurou. To by byl nejideálnější realistický scénář, obávám se ale, že i ten by byl dost obtížně realizovatelný,“ odhaduje Horák.
Gruzie tak s největší pravděpodobností zůstane na půl cesty mezi Západem a Ruskem jako doposud.
„Bidzina Ivanišvili nebude chtít s Evropou zpřetrhat kontakty. Třeba bezvízový režim s Evropskou unií pokládá Bidzina Ivanišvili za jeden ze svých úspěchů, a pokud by nebyl, naštvalo by to velkou část voličů nejen ve městě, ale i na venkově. Lidé ho totiž hodně využívají, takže snahy udržet si tyto výdobytky budou. Zároveň ale můžeme očekávat utahování šroubů vůči opozičním skupinám, občanské společnosti a podobně – vše v duchu zákona o zahraničních agentech,“ uzavírá Horák.
