S výpadky elektřiny, leteckými poplachy a bez tepla. ‚Žít se v tom dá jen těžko,‘ popisuje zimu Ukrajinka
Už řadu dní se teploty na Ukrajině pohybují u bodu mrazu. Zatímco jinde v Evropě by mnozí sníh vítali, pro Ukrajince je spíše zárukou další kruté zimy. Problémem pro ně jsou hlavně vyšší ceny topiv i pravidelné odstávky elektřiny. „S opakovanými výpadky nelze žít normální život, jaký si Ukrajinci zaslouží,“ říká pro iROZHLAS.cz Olena Budagovska. Na místě pracuje pro organizaci Člověk v tísni, jež místním pomáhá i dodávkami ekologických briket.
V čem pro vás, z hlediska výpadků proudu či dalších aspektů, bude letošní zima představovat nejvíce problémů?
Když jsem se dnes ráno v sedm hodin probudila, došlo k dalšímu útoku, kdy rakety mířily mimo jiné na kritickou infrastrukturu. Nyní jsou výpadky elektřiny takové pravidelné, nastávají vždy ráno a večer. Před chvílí mi ale přišlo oznámení, že budou ještě častější.
To pro nás samozřejmě, především kvůli vytápění, představuje výrazný problém. Přeci jen jsme ve 21. století. Mám děti, potřebuji vařit, a nyní máme jen elektrický vařič. Navíc bydlíme ve vícepodlažní budově a nejde-li proud, nejede ani výtah. Kromě toho také například věnuji větší pozornost tomu, co si dcera obleče do školy, protože nevím, jestli tam bude fungovat topení.
Situace se liší ve velkých městech a na venkově. Můj bratr třeba bydlí v rodinném domě a může si koupit topivo, řada rodin si to ale kvůli tíživé ekonomické situaci nemůže dovolit. Je třeba brát v potaz i ostřelování, například Charkov je pod palbou neustále. Dojde-li k poškození domu, hlavně oken a střechy, je třeba hned jednat, jinak hrozí, že během mrazů bude uvnitř nepředstavitelná zima.
Lidé prostě potřebují být v zimních měsících v teple. Dnes ráno bylo šest pod nulou a v tom bez topení nepřežijete, respektive nějakou dobu ano, ale ne dlouhodobě.
S rodinou žijete v Kyjevě. Jak to tam nyní z hlediska bezpečnosti i obecné atmosféry vypadá?
Normálně by tu všichni, především děti, měli vánoční náladu. Útoky na energetickou infrastrukturu nám ale berou stále více naděje, v poslední době jsou opravdu časté. S opakovanými výpadky nelze žít normální život, který si Ukrajinci zaslouží. Letecké poplachy navíc slyšíme téměř každý den, drony útočí nepřetržitě.
23:29
Ukrajinu čeká neradostná zima. Její armáda pomalu ztrácí pozice a Putin by měl čekat na zvolení Trumpa
Číst článek
Přichází třetí rok války. Tak nějak jsme si zvykli, vnímáme to ale celé čím dál hůř. Hlavně letos, kdy jsou útoky na infrastrukturu stále úspěšnější. Dopadá to i na renovace, protože čím více škod, tím nákladnější opravy jsou. Můj manžel v energetickém sektoru pracuje a moc nadějné vyhlídky si neklade.
Jdete například z práce domů a nevíte, jestli budete moci uvařit večeři. Můžete si koupit generátor, který je ale zaprvé nákladný a zadruhé jej nelze mít ve zničené budově. Musíte tedy myslet na spoustu věcí zcela mimo běžný život, a to ještě nemluvím o bezpečnosti, což je ten nejhorší aspekt. Jakmile jsou rakety ve vzduchu, máte pár minut, kdy se můžete a nemusíte stihnout dostat do krytu.
Zmiňovala jste pravidelné ranní a večerní odstávky elektřiny, od kdy je to tedy opravdu konstantní?
Již několik měsíců, respektive poslední měsíc máme takový „rozpis“. Předtím k nim docházelo po určitých zásazích a trvaly pouze určitou dobu. Nejde ale jen o Kyjev, například mí rodiče žijící ve Slavjansku jsou také dvakrát denně bez proudu. Nedávno také Rusové zaútočili na město nedaleko od nich, takže výpadky jsou delší. Hodně záleží, na co míří a co zničí.
Dopady války na děti
Mluvila jste o dceři. Jak byste popsala výchovu dítěte ve válce? Jen málo horších věcí si asi jako rodič můžete představit.
Je to samozřejmě těžké. Například dnes jsme se všichni probudili se sirénami, v osm hodin měla dcera jít do školy. Poplach ale přestal až okolo desáté a do školy to nějakou dobu trvá, což znamená, že zameškala den, protože nemá smysl tam chodit jen na pár vyučovacích hodin. A takhle je to pořád. Děti tedy nemohou mít ani normální vyučování. Její škola naštěstí kryt má a pokud se pak do něj ve škole musí přemístit, pokračuje ve výuce tam.
Tisíce hodin ve sklepě a zvuk sirén. Na duševní zdraví dětí to má strašlivý dopad, popisuje expertka UNICEF
Číst článek
Nepříjemné pro mě jako matku také je, že má dcera ví, jak zní drony. Ví o raketách. Ví, kam se má podívat, aby získala informace o útocích. Ve škole by se děti měly učit jiné věcí než bezpečnostní opatření. To jako rodič nechcete.
Při leteckých poplaších se vždy rozhodujete, jestli jít do krytu, či ne, přeci jen nechci, aby dcera opakovaně trávila polovinu nocí ve sklepě a ráno pak šla do školy. Pořád musíme kontrolovat letecké poplachy, jestli je ve škole v krytu, jestli je v bezpečí. Pro rodiče jde o další zátěž.
Děti žijící u frontových linií do škol ale kvůli blízkosti bojů a s tím spojenou legislativou chodit nemohou a učí se online. Viděla jsme se například s jednou rodinou žijící v Dobropillji, jejich synovi bylo asi osm nebo devět let a do školy nikdy fyzicky nechodil, neviděl spolužáky. Jeho maminka mi popisovala, jak moc je socializace dětí velký problém, jak její syn neumí vycházet s vrstevníky. Je to velmi znepokojující.
V některých oblastech děti do školy nejprve nechodily kvůli covidu, na nějž pak navázala invaze, tudíž jde o dlouhotrvající záležitost, která přirozeně ovlivňuje znalosti i duševní zdraví.
Došlo v poslední době k útokům i v těsné blízkosti čtvrti, kde bydlíte?
Ano, bylo to velmi blízko. Nedaleko od nás došlo i k útoku, který cílil na centrální kyjevskou univerzitu, to však bylo už dávno. Moje maminka se ale jednou nacházela asi 250 metrů od výbuchu granátů, což bylo strašné. Nebyla fyzicky zraněná, z psychického hlediska ale na člověku vidíte opravdu obrovské dopady.
Sice odmítá, že by potřebovala odbornou pomoc a tvrdí, že je v pořádku, je ale patrné, jak moc jsou lidé unavení. Já se jinak narodila v Doněcku, takže už od roku 2014 moc dobře vím, co válka znamená. Přes deset let jsem tam nebyla.
A vaši rodiče zatím nikam odejít neplánují?
Nechtějí jít z východní Ukrajiny pryč, nicméně se museli přestěhovat, když vypukla plnohodnotná invaze. Žili pak u další části rodiny. Jsou také už starší, je jim přes šedesát let, a když nebydlíte u sebe doma, není to samozřejmě tak pohodlné, omezuje vás to. V případě potřeby však připraveni na odchod jsou, mají evakuační zavazadla. Ve Slavjansku to ale zatím jakžtakž jde a stejně tak doufáme, že budou v pořádku.
Brikety, teplo, sladkosti
Přesuňme se k humanitární pomoci. Na Ukrajině pracujete pro českou neziskovou organizaci Člověk v tísni, jste vedoucí oddělení komunikace. Na co se v letošní zimě zaměřujete? Budou se projekty v něčem lišit od předchozích dvou zimních období?
Od roku 2014 jsme působili v Doněcké a Luhanské oblasti, od plnohodnotné invaze je pak činnost rozšířená po celé Ukrajině. Rozsah aktivit je obrovský, podle oblastí se ale liší, například na frontových liniích lidé vzhledem k dennodennímu ostřelování potřebují hlavně věci jako nouzový materiál pro renovaci domů. Je třeba renovovat, střechy, okna či zdi, aby domy v zimě udržely teplo.
Česko zatím Ukrajině dodalo materiál za 7,3 miliardy. Vycvičili jsme přes 7000 vojáků, dodala Černochová
Číst článek
Poskytujeme také psychologickou podporu, hlavně opět na frontových liniích a evakuovaným obyvatelům. Dalším okruhem je peněžní pomoc, lidé totiž potřebují na novém místě nějak začít žít, a ne vždy mají dostatek finančních i dalších prostředků na mimo jiné základní potraviny či léky.
Máme také bezpečnostní oddělení, které nás informuje o ostřelování a dalších útocích, můžeme tudíž okamžitě reagovat na situaci a jet na potřebná místa, abychom lidem předali materiál na renovaci nebo hotovost na jeho pořízení. Jedná-li se o venkovskou oblast, kde žijí zpravidla starší lidé, pomáháme jim najít i pracovníky, kteří za ně práce na domě udělají, protože oni sami už to jednoduše nemohou zvládnout.
Co lidé, ať už dospělí, nebo děti, během zimy v rámci humanitární pomoci potřebují nejvíce?
Mezi naše příjemce patří široká škála lidí, od nejzranitelnějších skupin včetně starších obyvatel nebo lidí se zdravotním postižením po velké rodiny. Pomoc ale potřebují všichni, především ti u frontových linií. Moc hrdí jsme na projekt, skrze nějž rodinám dodáváme brikety, aby měly čím topit.
Začali jsme již počátkem podzimu kvůli jistotě, že je během zimy budou moci využít. Je to opravdu velká pomoc, slyšeli jsme na ni pozitivní ohlasy.
Co třeba vám lidé říkali?
Velmi dojemný byl příběh jedné rodiny z Charkovské oblasti, žijící na vesnici v blízkosti bojů. Dům si vytápěli dřevem, do lesa ale pro něj už nemohli chodit kvůli minám. V lesích se totiž stále nachází jejich nevybuchlé části. Zároveň ale rodiče, mimochodem se čtyřmi dětmi, neměli peníze na to, aby si dřevo nebo brikety koupili, v poslední době jejich cena značně stoupla.
Maminka nám říkala, že díky briketám budou mít konečně teplo, bude také moci koupit nutné oblečení nebo dceři oblíbené sladkosti. I to, když člověk může něco ušetřit a udělat radost dětem i sobě, je velmi důležité.
Blízko zničenému domovu
V tiskové zprávě se píše, že pokud budou útoky pokračovat, mohli by někteří Ukrajinci být tuto zimu i dvacet hodin denně bez proudu. Člověk v tísni v reakci na to hledá alternativní energetická řešení - jako právě dané ekologické brikety, o nichž jste mluvila?
Ano, je velmi důležité zajistit, aby lidé měli teplo. I v Kyjevě je to ale velmi těžké, problémem se zabývá i vláda. Máme zde taková centra, kde se vám dostane základní pomoci, můžete si tam třeba nabít telefon. Drží-li se několik dní teplota pod nulou a nemáte elektřinu, jen těžko se v tom dá přežívat.
Máte k dispozici data, kolik Ukrajinců by se aktuálně bez humanitární pomocí neobešlo? Jen na začátku roku to podle OSN byla téměř polovina z nich. Kde více než jinde je ta pomoc opravdu zásadně, životně důležitá? Jsou to hlavně frontové linie?
Přesné údaje nemám. Záleží na oblasti, potřeba pomoci je však opravdu vysoká na frontových liniích. Je to ale velmi složité, hlavně když nyní Rusové postupují a lidé musí své domovy opouštět. Před pár týdny jsme například společně s partnery prováděli evakuací lidí z Pokrovsku.
‚Nemůžeme je nechat zmrznout.‘ Pomoc potřebuje skoro polovina lidí na Ukrajině, peněz je stále méně
Číst článek
Lidé jsou v situaci, kdy do přistaveného autobusu jdou jen se základními věcmi, s jednou taškou. V podstatě do ní dají celý život. Někteří ani nevědí, kam jedou, jen je prostě evakuují do bezpečnějších zón a na místě se pak rozhodují, co dál.
Většina opakuje, že je nikdo nikde nepotřebuje, nikdo na ně nečeká a podobně, důležitá je tedy také psychologická podpora, které se jim kromě té humanitární v pomocných centrech dostane. Mají alespoň pocit, že se o ně někdo stará. Musí se jim pak ale samozřejmě najít i místo k bydlení a práce. Následně mohou jít dále do kolektivních center na bezpečnějším západě Ukrajiny, někteří ale chtějí zůstávat blíže domovu i přesto, že je zničený. Doufají, že po konci války se do něj budou moci vrátit.
Velmi komplikované to přirozeně je i pro lidi v důchodovém věku, především tehdy, kdy mají nízkou penzi a nemohou si dovolit pronajmout byt. Navíc mají i další výdaje kvůli lékům a různým lékařským vyšetřením.
V centrech pro evakuované se pak poskytuje i právní pomoc, lidé totiž často nevědí, jaká práva mají. Řada z nich potřebuje vystavit nové doklady, protože je nechali v domech zničených ostřelováním. Pomoc je tedy velmi komplexní.
