Válka je nádherná jen ve filmech. Nikdy, když se děje ve vašem životě, říká šéfka ukrajinské neziskovky
Spolehlivé zpravodajství je v době válečného konfliktu nepostradatelným prvkem ve fungování země. Na Ukrajině, která se čtvrtým rokem brání ruské agresi, se podpoře a rozvoji médií věnuje například nezisková organizace Lviv Media Forum (LMF). „Mluvili jsme s lidmi, kteří zažili (ruskou) okupaci, a popisovali nám, že přístup k informacím pro ně byl stejně důležitý jako přístup k jídlu,“ popisuje pro iROZHLAS.cz ředitelka organizace Olga Myrovych.
Změnil se od začátku války vztah ukrajinské veřejnosti k médiím? Podporují například lidé média více než předtím?
Nastala spousta změn. Zaprvé ano, konzumace médií dramaticky vzrostla. Když začala plnohodnotná invaze, lidé začali vyhledávat zprávy a důvěryhodné informace 24 hodin denně. To vedlo také k tomu, že média pracovala nepřetržitě.
Zadruhé si lidé, kteří zůstali pod ruskou okupací, uvědomili, že média v jejich životech hrají obrovskou roli. Po osvobození Chersonské a Charkovské oblasti jsme mluvili s lidmi, kteří okupaci zažili, a popisovali nám, že přístup k informacím pro ně byl stejně důležitý jako přístup k jídlu.
Ukrajina sjednocuje Evropu a bude i do budoucna, věří nizozemský král před historickou cestou do Prahy
Číst článek
Informace vám dávají možnost činit informovaná rozhodnutí o sobě a své rodině, o tom, co dělat dál. Z tohoto hlediska se tedy důvěra v média na samém počátku plnohodnotné invaze zvýšila.
A to trvá dosud?
Postupem času se lidé vrátili ke kritickému přístupu k médiím a začali hledat další zdroje informací, zejména na sociálních sítích. Musíme si však uvědomit, že Rusko investovalo v případě Ukrajiny spoustu peněz do vytvoření specifického mediálního prostoru, který má Ukrajince vtáhnout.
Statisticky vzato, globální sociální sítě nebyly na Ukrajině nikdy tak populární jako ty, které Rusko podporuje a vytváří. Nejdříve to byla (sociální síť) Odnoklassniki, pak VKontakte, poté Viber a nyní Telegram. Všechna tato média mají vazby na Rusko.
To znamená že se jedná o součást ruské strategie, jak udržet Ukrajince pod kontrolou. A spousta lidí do této pasti bohužel spadne.
Rovnou tedy navážu ruskými narativy a dezinformacemi. Jak se s nimi vaše organizace potýká?
Je nemožné se s ruskými narativy a dezinformacemi vypořádat izolovaně. Je zapotřebí společného úsilí na více úrovních, abychom mohli dezinformacím účinně čelit. (Dezinformace) jsou rozsáhlé, globální a zahlcující.
Lidé někdy nedokáží rozlišit, co je pravda a co ne. A to má dopad na jejich životy. Jako organizace podporující média proto provádíme výzkum dezinformačních narativů o Ukrajině – nejen uvnitř země, ale i v zahraničí – a zkoumáme, jak tyto narativy ovlivňují obraz Ukrajiny v zahraničí.
24:45
Nelze odsoudit zemi za to, že pár lidí krade. Ukrajina se za 20 let posunula kupředu, hodnotí aktivista
Číst článek
Zároveň vidíme, že nemůžeme čelit dezinformacím pouze tím, že nabídneme kvalitní informace jako alternativu. Je třeba se s nimi vypořádat i na legislativní úrovni a prostřednictvím celosvětového úsilí.
Už jste se toho trochu dotkla, ale jak jsou ukrajinští obyvatelé odolní vůči dezinformacím?
Obecně si nemyslím, že by Ukrajinci byli více či méně odolní než lidé v jiných společnostech. Problém je v tom, že se nacházíme v situaci, kdy nám nedostatek odolnosti škodí mnohem více než jiným zemím.
Nedůvěra ve stát a instituce je první věc, kterou se Rusové snaží vnést do (ukrajinské) společnosti. To je realita, které čelíme. Ukrajinská občanská společnost i kvalitní média se tomu snaží bránit, ale je to velmi těžké. V tomto ohledu je důležitý nejen přístup ke spolehlivým informacím, ale také dobré vzdělání.
Válečným reportérem přes noc
Jak válečnou situaci zvládají novináři?
Ukrajinští novináři se ze dne na den stali válečnými reportéry. Mnozí z nich začali informovat přímo z frontových linií nebo zůstali ve svých městech blízko oblastí zasažených válkou.
Jejich život a profesní výzvy se kvůli tomu drasticky změnily. Velmi rychle se museli naučit nové dovednosti a sehnat si ochranné vybavení, které je při práci na frontě nezbytné.
Na druhou stranu musíte jako novinář na Ukrajině učinit velmi těžké rozhodnutí – zda budete i nadále pracovat jako novinář a zůstanete ve své profesi, nebo zda se postaráte o záchranu své rodiny a dětí před válečnou zónou a válečnými podmínkami.
Případně pokud jste občan, možná se rozhodnete připojit k armádě. Právě tohle je pro mnoho ukrajinských novinářů nesmírně obtížné rozhodnutí.
4:22
Ukrajina slaví 34 let od vyhlášení nezávislosti na SSSR. ‚Vyrůstala jsem s ní,‘ říká stejně stará Saša
Číst článek
Co to znamená pro novinářskou komunitu?
Stovky novinářů byly zabity při výkonu své práce. Část z nich v roli novináře, ale velká část jako ukrajinští vojáci. Ukrajinská mediální komunita tím přišla o velmi zkušené profesionály, které není vůbec snadné nahradit.
Zvlášť když je země ve válce a chybí jí veškeré zdroje – nejen finanční, ale i lidské. Lidé bojují, zachraňují své rodiny, prchají z válečných zón a nyní pobývají pod ochranou v jiných zemích. Pro žurnalistiku to nejsou vůbec lehké časy.
Přesto ale to poskytuje obrovský prostor pro upřímnost k sobě samému, abyste setrvali ve své profesi a dělali to, k čemu jste byli povoláni – s odvahou a někdy i s hledáním inovativních řešení.
Psychická podpora
Jak novináři zpracovávají náročná témata, například znásilňování ruskými vojáky?
Spousta novinářů se nyní zaměřilo na dokumentování válečných zločinů, což však vyžaduje zvláštní školení a dovednosti, protože pro tuto činnost existují určité standardy.
Novináři se tak stali těmi, kteří jako první začali tuhle náročnou práci vykonávat. Dělají rozhovory s oběťmi, hledají svědky a spolupracují s mezinárodními organizacemi, aby tyto případy přivedli před spravedlnost.
Novináři zároveň kvůli pokrývání citlivých témat souvisejících s válkou čelí vyhoření. Válka je nádherná jen ve filmech a kreslených seriálech. Nikdy ve skutečnosti. Nikdy, když se děje ve vašem vlastním životě. Být součástí této reality vás vyčerpává a vystavuje obrovskému psychickému tlaku.
Vaše organizace Lviv Media Forum však s tímto problémem pracuje. Můžete popsat, jak?
Provozujeme největší program psychologické podpory pro novináře v zemi. Skládá se ze dvou částí – první je individuální poradenství. Novináři mohou získat několik hodin online nebo osobního poradenství podle svých potřeb.
Lidé si musí pamatovat příběhy, ne jen počítat oběti, řekla v Praze ukrajinská novinářka
Číst článek
Druhou, a možná hlavní součástí naší práce, je odpočinkový a regenerační program – osmidenní pobyt v ukrajinských Karpatech. Snažíme se organizovat smíšené skupiny novinářů a novinářek zastupující různé regiony. To znamená, že je tento program velmi inkluzivní.
Mimo Ukrajinu existuje spousta pobytových programů pro novináře, což většině mužů-novinářů znemožňuje účast. Muži totiž obvykle nemohou opustit zemi.
A jaké jste zatím zaznamenali výsledky?
Ukázalo se, že to má významný dopad na duševní zdraví novinářů. Dosud z něj mělo prospěch více než 350 novinářů vyjímaje jejich rodinné příslušníky. Formát těchto pobytů totiž umožňuje, aby si novináři mohli vzít své blízké s sebou.
Těchto osm dní naplňují různé aktivity – od turistiky, raftingu až po návštěvy muzeí, kulinářské zážitky, filmové projekce a skupinové diskuze. Znamená to, že lidé na těch osm dní přepnou do úplně jiného režimu fungování. Prožívají dny plné pozitivních zážitků a vzájemné podpory.
Rychle se ještě vrátím k ukrajinským médiím. Z historie víme, že během války je svoboda médií do jisté míry omezená. Jak se s tímto potýká Ukrajina?
Vojenská cenzura se týká pouze reportáží o vojenském personálu a dění na frontové linii. Novináři jsou civilisté a stejně jako ostatní civilisté nemají povoleno vstupovat do vojenských objektů ani se účastnit operací.
Jde o otázku státní bezpečnosti a není vždy snadné najít rovnováhu mezi svobodou projevu a přístupem k informacím na jedné straně a potřebami a cíli národní bezpečnosti na straně druhé.
Chtěla bych zároveň zmínit, že pro ukrajinská média neexistují žádné překážky v informování o státních orgánech. Nedávno byl totiž obnoven přístup ke všem hlavním institucím, například do parlamentu, takže tam novináři mohou opět pracovat.
Krymem to začalo a Krymem to i skončí, věří šéfredaktorka Ukrajinské Pravdy
Číst článek
Novináři jsou i nadále velmi úspěšní v odhalování korupčních kauz a neexistují omezení, která by jim v tom bránila. Myslím si, že právě v tomto ohledu mohou ukrajinští novináři nabídnout cenné zkušenosti i svým zahraničním kolegům, protože svou práci stále vykonávají na velmi vysoké úrovni.
Přiblížení Ukrajiny
O čem by zahraniční média měla více informovat v souvislosti s Ukrajinou? Co podle vás neprávem opomíjí?
Myslím si, že řada médií stále nahlíží na Ukrajinu jako na něco vzdáleného a informuje o ní zvenčí. Domnívám se ale, že právě evropská média mají povinnost přiblížit svému publiku válečnou zkušenost a více se ponořit do života ukrajinské společnosti. A ukázat, že něco takového je možné i v Evropě.
Nejde o to lidi vyděsit. I my jsme však žili ve velice mírumilovné zemi, která se rychle rozvíjela. Hodně jsme cestovali, vedli jsme běžné životy, které se teď změnily. Ne proto, že bychom udělali něco špatného, ale proto, že se na nás naši sousedé rozhodli zaútočit.
Myslím si, že by bylo chybou vykreslovat Ukrajince jako lidi z úplně jiné země. Jsme součástí evropského společenství, přestože jsme byli po staletí okupovaní Ruskem a nemohli jsme se plně prezentovat na evropské scéně.
Patříme ale k evropskému občanskému prostoru, evropskému politickému prostoru i evropské kultuře. Právě to je třeba ukazovat.
Jak mohou lidé z Česka a zahraničí podpořit Ukrajinu?
Lidé nemusí podporovat Ukrajinu přímo. Ano, potřebujeme samozřejmě lidskou podporu a zbraně, abychom mohli agresi odrazit. Hlavní je však sladit se s hodnotami a zkušenostmi ostatních. Je důležité, aby to ostatní brali vážně a starali se o svá svobodná média.
24:40
Zvuk dronu drtí nervy víc než rakety. Než vybuchne, člověk neví, jestli není cílem, popisuje novinář
Číst článek
Když přijde válka, svobodná média se stávají zdrojem občanského dobra. Jde tedy o podporu svobodných médií ve vlastní zemi a otevřený dialog o obtížných otázkách. Nesnažit se věci zamlčovat jen proto, že je nepříjemné o nich mluvit.
Existuje obrovské množství témat, která lidé raději neotevírají. Dříve či později se ale stejně stanou realitou jejich života. Možná právě v době, kdy na to nebudou připraveni.
Myslím si tedy, že solidarita je čin, který by se neměl zaměřovat pouze na Ukrajinu, ale na uvědomění si, že svět se změnil. Při ochraně demokracie musíme zůstat jednotní, protože svobodu nelze jen konzumovat. Je třeba ji také vytvářet.
LMF a otevření Ukrajiny světu
Jaký je příběh za neziskovou organizací Lviv Media Forum?
Lviv Media Forum vzniklo v roce 2013 jako konference, která sdružuje ukrajinské novináře s jejich zahraničními kolegy za účelem výměny zkušeností, navazování kontaktů a tak dále.
Stalo se tak hned poté, co Ukrajina a Polsko pořádaly mistrovství Evropy ve fotbale 2012. Zakladatelský tým (LMF) tenkrát působil v oblasti komunikace pro město Lvov, které bylo jedním z pořadatelských měst.
Zjistili také, jak důležité je, aby město i země byly otevřené světu. A zapojením novinářských komunit z celého světa lze nejsnáze oslovit zahraniční publikum a znovu Ukrajinu otevřít světu.
Ukrajina byla po dekády slepým místem na pomyslné mentální mapě spousty společností. Postupem času se z LMF stal největší mediální festival na Ukrajině.
Jak se vize vaší organizace proměnila po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu?
S vypuknutím plnohodnotné invaze se původní cíl LMF jakožto konference proměnil. Vrátili jsme se k naší hlavní misi – být místem, kde se ukrajinští novináři setkávají se svými zahraničními kolegy.
26:27
Stomatová: Ukrajinci se bojí náboru, nevycházejí z domu. Pro všechny to bude po válce těžké
Číst článek
Zároveň jsme rozšířili naši cílovou skupinu a zaměřili se i na ty, kdo ve svých společnostech rozvíjejí a udržují společenský dialog. Jedná se například o názorové vůdce, zaměstnance think-tanků, akademické pracovníky a podobně.
Samotná konference se stala jen menší součástí naší práce. Jako organizace zabývající se rozvojem médií podporujeme ukrajinská mediální uskupení, která se ocitla v krizi. Provozujeme program psychologické podpory, máme výzkumné oddělení zaměřené na problematiku médií a komunikace.
Zároveň spolupracujeme se Světovou bankou, UNESCO a dalšími významnými mezinárodními organizacemi, kterým poskytujeme data o médiích a komunikaci.
Přesto nemůže být organizace tak velké konference v období války jednoduchá. Devátý ročník se například konal v krytu. Jaké největší překážky to přináší?
Pořádání akcí v krytech je naší novou normou. Nechtěli bychom totiž přerušovat diskuse během náletů nebo útoků.
Na druhou stranu rozumíme, že ne každý je připraven fyzicky navštívit zemi, která je ve válce. Tahle válka má jiný charakter, než si řada lidí dokáže představit. Lvov může být napaden stejně jako města blíže k frontové linii. Drony a rakety dolétají až do něj.
Minulý týden jsme zažili masivní útok, kdy více než 40 dronů a desítky raket zasáhly Lvov, zabily lidi, zničily podniky i investice (rozhovor vzniknul minulý týden, pozn. red.). Může to být nebezpečné, ale stejně se snažíme žít co nejnormálnější život. Máme přátele a lidi dobré vůle, kteří na naši konferenci nadále přijíždějí a přispívají k ní.
Ukrajinci znovu budují svůj národ, tentokrát bez ruských stop, říká skotská reportérka Stout
Číst článek
Máme ale i ty, kteří nejsou připraveni, což je zcela normální. I my jsme byli kdysi pozorovateli války. Když jsme mluvili o válkách v různých částech světa, nedokázali jsme si představit jejich skutečnost. Stejně tak to mají i lidé, kteří nejsou připraveni přijet na Ukrajinu.
Dalším, praktickým problémem je to, že pojištění pro profesionály, kteří chtějí přijet na Ukrajinu, je velmi drahé. Je tedy potřeba vynaložit velké finanční prostředky, aby se to pokrylo. A to je něco, s čím rovněž musíme počítat.
Vaše společnost za sebou má více než 100 projektů. Na jaký vzpomínáte nejraději?
Všechny projekty jsou důležité a ta psychologická podpora, kterou jsem zmiňovala, je skvělá. Nejraději mám asi terénní výjezdy zahraničních novinářů na Ukrajinu.
Jsou příležitostí nejen k výměně profesních poznatků, která tvoří klíčovou část této zkušenosti a je jejím hlavním cílem, ale také prostorem pro lidský dialog. A tyto vazby si nadále udržujeme. V loňském roce jsme například přivítali skupinu českých novinářů.
Ne každý novinář však může nebo smí na Ukrajinu cestovat. Pro spoustu z nich je to zkušenost, které si velice váží, a my od nich nemáme žádná konkrétní očekávání. Pouze jim poskytujeme prostor k setkání s lidmi, mluvit s nimi, navštívit oblasti blíže frontové linii.
Novináři však často říkají, že právě lidská dimenze války je pro ně nesmírně cenná. To je to, co jim nabízíme a co mám na své práci opravdu ráda.
