Česká republika nebyla letos jediná, kdo otálel se sestavením vlády. Iráčané si parlament zvolili už v květnu, ale stále nemají kabinet a konec konců ani prezidenta, který by mohl někoho pověřit jeho vytvořením.

Převzato z Plusu

Parlament se nakonec sešel až začátkem září a měl měsíc na zvolení hlavy státu. Povedlo se to na poslední chvíli v úterý večer, když poslanci jasnou většinou zvolili Barhama Sáliha. V příštích čtyřech letech bude tedy hlavou iráckého státu Kurd pronásledovaný za Saddáma Husajna, žijící později v britském exilu.

Kurdská role

Skutečnost, že prezidentem je Kurd, není překvapivá. Už od Husajnova svržení v roce 2003 funguje mechanismus rozdělení funkcí, předsedou parlamentu je příslušník arabské sunnitské menšiny, prezidentem je příslušník kurdské irácké menšiny a premiérem je člen šíitské arabské většiny.

Arabští šíité, kteří představují asi 55-60 procent populace, mají tedy tradičně právo mít také svého předsedu vlády, skutečného držitele výkonné moci v Iráku. Nově zvolený prezident Sálih už krátce poté, co přestal přijímat gratulace, jmenoval nového premiéra Abdala Mahdího – ten teď bude mít měsíc na to, aby sestavil vládu.

Pravděpodobně se mu to podaří, přestože květnové volby dopadly nerozhodně a rozhořel se spor o to, který z bloků je vlastně vítězem. Mezitím se podařilo najít společné východisko v podobě kompromisního kandidáta, zmíněného Mahdího. Ten nepatří ani k bloku, který by bylo možné považovat za irácko-nacionalistický, ani k proíránským kruhům.

Premiér před výzvou

Podobně jako nový prezident, také premiér žil v exilu, pro změnu francouzském a nebyl za minulého režimu pronásledován jako Kurd, ale jako šíita.

Vzhledem k tomu, že už jen jeho jméno je výsledkem dohody, dá se čekat, že se mu podaří sestavit vládu, která bude mít velmi těžký úkol, totiž zahojit rány mezi sunnity, šíity a Kurdy a začít rekonstruovat zemi po válce s Islámským státem. V Iráku se také zdvihá silný odpor společnosti proti korupci a špatným službám.

Dohoda na pověření Mahdího premiérem podle některých názorů zažehnala obrovský rozkol uvnitř šíitských řad. Zatím se naopak nepodařilo zcela zahladit rozbroj mezi iráckými Kurdy, kteří jsou rozštěpení mezi dvě politické strany, nebo by se spíše mělo říci politické klany, Demokratickou stranu Kurdistánu a Vlastenecký svaz Kurdistánu.

Obě uskupení spolu do roku 2002 bojovaly, později našly společný mechanismus sdílení moci a podařilo se jim vybudovat velmi silnou autonomii v rámci Iráku. Kurdská jednota se však začala rozpadat a právě skutečnost, že si Demokratická strana prosadila svého prezidentského kandidáta proti mínění Vlasteneckého svazu je jen jedním z projevů nesouladu.

Kousek demokracie

Z hlediska iráckých Kurdů je klíčové, že se jim nepodařilo odtrhnout se od Iráku, ačkoli referendum z loňského podzimu se vyslovilo jednoznačně pro samostatnost. Jedním z důvodů, proč se centrální vládě podařilo kurdským ambicím zabránit, byla právě nejednota.

Nový prezident Iráku, Kurd Barham Sálih velmi výmluvně slíbil hájit „iráckou jednotu“, což znamená, že nebude usilovat o kurdskou samostatnost. Hlasy arabské většiny v Iráckém parlamentu získal právě proto, že není znám jako bojovník za odtržení iráckého Kurdistánu, mimo jiné oblasti bohaté na ropu.

Jeho zvolení má ještě jeden zajímavý rys. Bylo to údajně vůbec první rozhodnutí o obsazení špičkové funkce, které nebylo předjednáno za zavřenými dveřmi, ale bylo předloženo poslancům k rozhodnutí. K novému prezidentovi a premiérovi Irák dostal ještě kousek demokracie navíc.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít