Účast ve vládě je stejně vážné dilema, jaké právě teď řeší Sociálnědemokratická strana Německa. Význam sjezdu podtrhuje ještě skutečnost, že se na něm po dlouhé době objeví a projev pronese někdejší předseda strany a dnešní prezident Miloš Zeman. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Superlativů je dost a každému musí být jasné, že teď jde o všechno. Ať se sociální demokraté o účasti na vládě rozhodnou jakkoliv, ať zvolí novým předsedou jakéhokoliv z kandidátů, půjde o epochální změnu. 

Ve skutečnosti se nic dramatického ani nemůže stát. Už jsme si zvykli, že u každé zprávy musí být hromada superlativů, které zdůrazňují, že se jedná o neopakovatelnou událost, která všechno mění. Ovšem i po této události jde všechno dál zhruba stejně jako předtím.  

Přehnaná citlivost na jakýkoli podnět zřejmě souvisí s tím, že se mění tradiční uspořádání polistopadové politiky a nikdo neví, co nastane v příštích měsících a letech. Tak se čeká na jakékoli znamení, třeba to bude ten očekávaný signál, který ukáže další cestu. 

Nabídnout vizi nebo myšlenku

 Nic takového se od sjezdu sociálních demokratů opravdu čekat nedá. Může se stát, že budou souhlasit se vstupem do vlády trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše. Pak budou prostě jen pokračovat současné poměry, jejichž mantinely bez ohledu na parlament a jednotlivé strany dohodl s Babišem už Zeman. 

Ani po souhlase sociálních demokratů se ostatně o podobě vlády definitivně nerozhodne, Babiš bude muset hledat podporu ještě u někoho jiného. Sociální demokraté se také mohou rozhodnout pro opozici, což ve skutečnosti znamená, že strana s nepříliš významnou podporou zkusí v ústraní obnovit síly. Případně sociální demokraté prohlásí, že do vlády s hnutím ANO by šli, ale bez Babiše.  

V takovém případě bude vyjednávání o vládě na mrtvém bodě, jako bylo dosud, ovšem Babiš bude i nadále premiérem. Ani kandidáti na předsedu strany nenabízejí nějaký mimořádný politický talent, prostě jde o zkušené zákulisní stratégy, kteří budou stranu standardně řídit. Po sjezdu bude všechno stejné jako před ním. 

Nežijeme ve velké době, jak by se nám možná líbilo. Ani Česká republika není významnou zemí a nestabilní vnitřní poměry s vládou bez důvěry její významnost průběžně dále snižuje. Kdo by se bavil s českým prezidentem nebo premiérem, když ani není jasné, jakou má skutečnou moc.  

V politice jde v zásadě jenom o to, jestli tato menší země z orbánovského regionu Evropy bude více či méně sdílet protievropskou rétoriku maďarského populisty. Jestli přitom strana s patnácti poslanci v parlamentu zamíří na jednu nebo na druhou stranu, to je otázka pro specialisty. 

Kromě politického významu chybí Česku i jakákoli vize nebo představa, jak by měla vypadat budoucnost. V tom je nakonec šance, čím se sociálnědemokratický sjezd může zapsat aspoň do regionálních dějin. Nepůjde o mocenské souboje, bylo by však příjemným oživením, kdyby některý z delegátů nějakou vizi, tedy vůbec nějakou myšlenku nabídl. 

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít