Střelba do dětí, další selhání americké politiky
Existuje automatické právo opatřit si automatickou střelnou zbraň? Ve Spojených státech se opírá o druhý ústavní dodatek. Potíž je v tom, že je nejasně formulován a účelově vykládán. Právo držet zbraň je v ústavě vázáno na „dobře regulovanou domobranu“.
Když několik dní poté, co dovršíte osmnácté narozeniny, jdete do obchodu, koupíte si bez jakéhokoliv omezení dvě poloautomatické pušky, a pak s nimi postřílíte dvě desítky dětí, jako se to stalo v texaském Uvalde, nemá to s vaším ústavním právem nic společného.
V USA je dnes v oběhu přes 400 milionů kusů střelných zbraní, tedy víc než obyvatel. Ti, kteří se k nim chtějí dostat, nemají před sebou moc překážek. Pokud vaše město zavedlo kontroly prodeje, můžete jet do města sousedního. Nebo do jiného státu. V takovém Texasu téměř žádné kontroly nejsou. Nebo se prostě obrátíte na bohatě zásobený černý trh.
Častá střelba na amerických školách, v samoobsluhách, na parkovištích a veřejných prostranstvích má bez pochyby mnoho příčin. Patří k nim nezodpovědné chování výrobců zbraní, kteří před několika lety ztratili zábrany a začali využívat ostrých politických rozporů k marketingu, nebo třeba stejně nezodpovědné chování republikánských politiků a jejich fetišizace zbraní.
V předvolebních spotech hlavně v červených, tedy konzervativních státech, se to hemží politiky pózujícími s puškami AR-15, jejichž jediným účelem je zabít co nejvíc lidí v co nejkratším čase. Samozřejmě „k sebeobraně“, že.
Nejméně 21 lidí zemřelo při střelbě na základní škole v Texasu. Agresora policisté zabili
Číst článek
Politizace klíčových opatření
Jako po každém masakru, tak i po texaském se lidé ptají, jestli se konečně něco změní. Zřejmě ne. Demokrati budou volat po přísnějších kontrolách prodeje a držení, republikáni se stáhnou do některé z variant obhajoby typu „zbraně nezabíjejí, zabíjejí zločinci.“
Existence druhého ústavního dodatku, který vznikl před více než dvěma sty let v úplně jiných společenských podmínkách, je dnes na obtíž jakékoliv domluvě na rozumných restrikcích, a byla by obtíží i v případě, kdyby existovala dobrá politická vůle se domluvit.
A tady se dostáváme k nejzásadnější překážce na cestě ke zlepšení situace. Americká politika je dysfunkční. Spojené státy právě překročily hranici jednoho milionu zemřelých na covid, což je otřesné fiasko a velká obžaloba současného amerického systému správy věcí veřejných. Příčinou tohoto selhání je politizace klíčových opatření, jako je nošení respirátorů, dodržování rozestupů a očkování. Zablokování politiky je vina hlavně republikánské strany, která se dnes v mnoha ohledech pohybuje mimo reálně existující svět.
Jsou před námi tedy dvě možnosti, jak současný problém začít řešit. Buď se obě strany domluví aspoň na nějakých společných krocích. Příkladem je vzácná shoda mezi demokraty a většinou republikánů na pomoci Ukrajině. Nebo demokraté prolomí současný politický pat, začnou republikány porážet ve volbách a prosadí vlastní opatření. Ani jedna z těchto dvou možností není moc pravděpodobná.
Autor působí na New York University Prague
Výročí ujgurské státnosti připomíná i probíhající nucenou asimilaci
Ondřej Klimeš
Amsterdamská lekce
Jan Fingerland
Rozpočtu na vzdělávání chybí nejen miliardy, ale hlavně srozumitelnost
Petr Šabata
Důchodová reforma? Plány jsou odvážné, realita skončí u země
Julie Hrstková