Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem jsme od jeho evropských kritiků slyšeli, že pokud lze najít v jeho nástupu do Bílého domu vůbec něco pozitivního, pak je to skutečnost, že pro Evropu to bude užitečný budíček.

Komentář Washington 6:30 14. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Trump se totiž už během volební kampaně netajil tím, že pokračující americké angažmá v Severoatlantické alianci bude záviset na ochotě ostatních členů aliance více přispívat na svoji obranu. A že plánuje uvalit cla na evropské zboží dovážené do USA.

Opakoval také, že pokud v prezidentském klání zvítězí, bude chtít vyjednat rychlé uzavření mírové dohody mezi Ruskem a Ukrajinou, přičemž Spojené státy mohou postupně omezit finanční pomoc i dodávky zbraní Ukrajině. Více budou muset naopak dělat evropské státy, protože konflikt se koneckonců odehrává na evropském kontinentu. 

Zastánci politického realismu argumentovali, že s Trumpem bude možné vyjednávat, a Evropská unie tak bude mít dostatek času připravit se na potřebně změny v euroatlantických vztazích. Málokdo kupříkladu věřil, že Trump by uvalil cla na evropské zboží téměř okamžitě. I o takovém jeho kroku se prý bude teprve jednat.

Evropa není partner

Jenže se rychle ukázalo, že Trump nemá v úmyslu s Evropskou unií příliš o čemkoliv vyjednávat. A že ji nevidí ani jako partnera při jednáních o mírovém urovnání konfliktu na Ukrajině. První kolo mírových rozhovorů se tak konalo jen mezi představiteli USA a Ruska. 

25:08

Trump chce po Západu všechno a po Putinovi nic, říká Gregorová. ‚Mír by byl výhodný i pro nás,‘ tvrdí Vondra

Číst článek

Aby špatných zpráv nebylo málo, Trump velmi rychle ukázal, že Ukrajinu chce k souhlasu s koncem války v podstatě donutit s pomocí vydírání, přičemž už dopředu přistupuje na mnohé z ruských požadavků. Evropa měla být přizvána k jednáním až později.

Co na tom, že v Trumpově plánu to měla být právě ona, kdo bude v podobě mírových sil na Ukrajině zajišťovat dodržování mírových dohod. 

Jedna z interpretací roztržky mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a Bílým domem zněla, že Trump a jeho viceprezident J. D. Vance roztržku zinscenovali. A to nejen proto, aby USA mohly případně úplně vycouvat z pomoci Ukrajině a nechat ji napospas Rusku, ale dokonce možná i proto, aby si Bílý dům připravil půdu i pro odchod USA z NATO. 

Budíček? Spíš šok

Pravdu se možná nikdy nedozvíme. Jisté je, že Trumpův pomyslný budíček pro Evropu se rychle začal měnit v šokové probuzení do zcela nové reality. Možná poněkud překvapivě ale nedošlo k tomu, co předvídali mnozí euroskeptici – tedy k paralýze Evropy, která by byla počátkem rozkladu Evropské unie. 

Evropští lídři se neobyčejně rychle aktivizovali. A to jak v podobě koalice ochotných, kterou začali organizovat britský premiér Keir Starmer a francouzský prezident Emmanuel Macron, ale také na půdě Evropské unie.

Ta velmi rychle našla řešení, jak podstatně zvýšit společné výdaje na obranu. A v rozhodování o další pomoci Ukrajině našla také způsob, jak obejít ruskou pátou kolonu v EU v podobě Maďarska. 

25:57

Trump se s Ruskem nespojí. Napadené Evropě by pomohl, tvrdí republikán vozící sanitky na Ukrajinu

Číst článek

Trump svými výpady proti EU, včetně hrozeb uvalení cel na evropské zboží, svým zpochybňováním NATO, i svým vydíráním Ukrajiny, probudil něco, co bychom mohli skoro nazvat evropským nacionalismem. Jeho kroky paradoxně nasměrovaly Evropu k vytvoření vlastní obrany i k další politické integraci. 

Jen USA, Rusko a Čína

Jak varují různí analytici, Trump v podstatě zamýšlí vytvořit nový mezinárodní pořádek, v němž má být svět rozdělen do sfér vlivu mezi USA, Ruskem a Čínou.

Jeho sbližování s Ruskem na úkor Ukrajiny a Evropy má dle těchto analytiků oslabit Čínu, které se skutečně obává.

Jenže jeho poněkud neomalené šlapání v ukrajinském a Evropském porcelánu, možná nastartovalo cosi, s čím Trump nepočítal: proces vedoucí k většímu sjednocení a posílení Evropy.

Ta už ví, že se bude muset v dohledné době bez USA obejít. A také si uvědomuje, že obrana liberální demokracie a obecně Západu, bude možná jen na ní.

Autor působí na New York University Prague 

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít