Vláda důvěru má i nemá, vládní koalice je ale jednotná
Vyslovení nedůvěry vládě České republiky se podle očekávání nekonalo. Poslanci vládní koalice ji i přes noční jednání jednotně podrželi. Po ústavní stránce tedy vláda důvěru má, druhá věc je její aktuální důvěra u veřejnosti, ale tím se formální procedury řídit nemohou. Řídí se tím zajisté opozice, která hlasování vyvolala a dobře ví, že to její podporovatelé budou vnímat pozitivně.
Dlouhou rozpravu tak můžeme hodnotit jako spíš edukační, a tak to pojaly obě strany. Opozici stačí 50 hlasů, aby to iniciovala, ale k vyslovení nedůvěry potřebuje 101 hlas, kterými disponuje zpravidla vládní strana.
Ta se překvapivě též chopila slova a jednotliví ministři ho využili k bilanci své dosavadní činnosti v polovině mandátu. Nutno ocenit, že se tak veřejnost mohla seznámit třeba i se spíše neviditelným ministrem pro legislativu Michalem Šalomounem.
Ostatní opakovali zpravidla už známé argumenty, je otázka, jestli to někdo ještě vnímal. I proto, že o výsledku bylo rozhodnuto předem. A to je vlastně hlavní poučení z tohoto hlasování, i když vládní politikové asi správně připomněli, že soudržnost koalice prověřila už dříve spíš debata nad konsolidačním balíčkem. Koalice je dále kompaktní.
Jen řečnická cvičení
A to se jí předpovídal brzký konec, nakolik politické programy pěti stran jsou občas nesourodé. Opozice tak může svými pokusy maximálně soudržnost prověřovat. Že by opravdu vládě mohla nedůvěru vyslovit, dobře ví, že nemůže.
Komentátor ke Sněmovně: Probíhá soutěž o to, kdo získá víc modrých políček v tabulce Karla Havlíčka
Číst článek
Už jen proto, že nemá žádnou jinou alternativu vládnutí a o případných předčasných volbách, které by ji jediné mohly přinést, ani nijak hlasitě nehovoří. Jde tedy opravdu jen o hru.
V minulosti přesto jeden takový případ známe: je to už dnes legendární vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka v době českého předsednictví Radě Evropské unie v roce 2009. Tehdejší lídr opozice Jiří Paroubek byl v podobné situaci jako Andrej Babiš dnes: alternativu vládnutí neměl a vůbec nepočítal s tím, že by mu nedůvěra mohla projít.
Měl ale proti sobě slabší a už dost rozklíženou koalici s řadou stranických nespokojenců. A ti se k opozici velmi zlomyslně přidali. Výsledkem byla mezinárodní blamáž a vznik podivné poloúřednické vlády.
Sněmovna po 16 hodinách přerušila schůzi. K hlasování o nedůvěře se zatím poslanci nedostali
Číst článek
Současná vládní koalice odpadlíky nemá, a to i přesto, že se do některých věcí pouští ne snad přímo odvážně, ale rozhodně odhodlaně. Důvody je možné hledat v dobré osobní chemii jejích lídrů, kteří třeba neváhají pochválit i vládní kolegy z jiných stran.
A zejména premiéra Petra Fialu, který svým konsensuálním a vstřícným způsobem politiky koalici drží, i když to dříve bylo považováno spíše za slabost. A samozřejmě na tom má zásluhu i Andrej Babiš, jehož možnost návratu také notně přispívá k jednotě koalice.
A dokud tomu tak bude, a zatím nic nesignalizuje opak, budou i případné další pokusy o vyslovení nedůvěry vládě jen řečnickým cvičením, ač založeným na skutečné nedůvěře vládě, vyplývající z průzkumů veřejného mínění.
Ty se ale mohou zhmotnit jen zase v dalších volbách. V těch minulých dostala tato vláda mandát na čtyři roky a případné volby předčasné, které jsou samozřejmě také možné a legitimní, jsou vždy selháním celé politické scény.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Kalouskův odchod jako signál?
Ondřej Konrád
Co je pravá ruská hodnota? Mít dítě s násilníkem
Alexandr Mitrofanov
Hodnotová politika v podání Lipavského
Kateřina Perknerová
Jaká asi bude vládní čtyřkoalice?
Jiří Pehe