Chce to souhlas! Jinak se postavení obětí sexuálního násilí v Česku nezlepší
Už několik měsíců probíhá mezi politiky a odbornou veřejností debata o změně definice znásilnění. Tu totiž Česko potřebuje a volá po ní i významná část laické veřejnosti. Současná definice totiž nepostihuje celou řadu situací, které oběti vnímají jako znásilnění - třeba i proto, že jednoduše zamrznou a nedokáží se bránit. Takových obětí je podle dat více než sedmdesát procent a dnes ze systému vlastně vypadávají.
Na nové definici pracuje především ministerstvo spravedlnosti a už před časem jeho legislativci představili nové úpravy v definici znásilnění. To nejdůležitější ale chybělo: definice souhlasu.
Apolena Rychlíková: Chce to souhlas! Jinak se postavení obětí sexuálního násilí v Česku nezlepší
I proto si zástupci a zástupkyně neziskových organizací přizvali na pomoc advokáta Daniela Bartoně, aby zpracoval novou analýzu o definici znásilnění a dopadech různých typů legislativy na úroveň nahlašování znásilnění i postavení obětí.
Definice
Analýza srovnala čtyři definice sexuálních trestných činů – současnou definici z roku 2010, novelu definice, kterou představilo ministerstvo letos v létě a která se nyní nachází v meziresortním připomínkovém řízení, a definici založenou na souhlasu, po které volají expertky a experti.
Novou definicí znásilnění si nepomůžeme. Nereflektuje mezinárodní úmluvy, míní právník
Číst článek
Závěr? Z analýzy jednoznačně vyplynulo, že definice znásilnění založená na souhlasu je nejúčinnější pro stíhání pachatelů sexuálních trestných činů. Z analýzy také vyplývá, že novela trestných činů v sexuální oblasti, kterou představilo ministerstvo spravedlnosti, obětem nepomůže. Naopak hrozí, že se situace zhorší.
Bartoň tak jen de facto potvrdil to, co ze stran odborníků na sexuální násilí zaznívá dlouhodobě: pokud se legislativa neposune směrem k souhlasné variantě, nic moc se nezmění.
Bez souhlasu by mělo být trestné
Ba co hůř: možná se situace a postavení obětí v řadě ohledů zhorší oproti stávající právní úpravě. Nejde totiž o to, aby se neustále pátralo po nesouhlasu - vysloveném nebo projeveném. Ale o to, aby za trestné jednání bylo považováno každé sexuální jednání bez souhlasu. Zní to možná podobně, ale není. V druhé variantě se totiž odpovědnost nepřenáší na oběť. A to je zásadní.
I proto se souhlasem, jak se laicky říká, operuje celá řada vyspělých zemí. Výsledky se už dostavily: počty nahlášených znásilnění rostou. To proto, že se oběti necítí pod tlakem. Nemají pocit, že veškeré dokazování je na nich. Že musí doložit, co všechno udělaly proto, aby ke znásilnění nedošlo.
V České republice dochází k více než deseti tisícům znásilnění ročně. Počty nahlášení jsou v řádech procent. Je to smutná vizitka a politici a političky mají teď možnost to změnit. Dokud ale zákonodárci budou ignorovat, že to chce v prvé řadě souhlas, obětem sexuálního násilí u nás se neuleví.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Spojené státy stojí na prahu ústavní krize
Jiří Pehe
Trumpův celní koktejl – ocel, Temu a slábnoucí dolar
Tereza Zavadilová
Rok nového velitele ukrajinské armády
Libor Dvořák
Stačilo Stačilo! Maláčová konečně dostala rozum
Apolena Rychlíková