Jeden příběh třemi způsoby. Režisér Viktor Tauš připravuje pro Jatka hru Amerikánka
Divadlo, film, kniha - všechny tyto podoby bude mít jeden příběh. Jeho název je Amerikánka. Podle skutečných událostí vypráví dramatický osud dívky Emy Černé. Divadelní představení v těchto dnech připravuje režisér Viktor Tauš v uměleckém prostoru Jatka 78 v pražských Holešovicích.
„Mám takový sen, vyprávět příběh dívky, kterou jsem poznal v čase, kdy jsem žil na ulici, před 20 lety. Narodila se v 80. letech v Americe v Sarasotě, což je město, kde zimují všechny americké cirkusy, do rodiny českých provazochodců – imigrantů. Její maminka, která se tam nikdy nedokázala cítit doma, nenaučila se anglicky, tuhle dívenku v roce 1984 vezme zpátky do komunistického Československa, kde jí pod vlivem okolností opustí, ona se dostane do dětského domova, následně pasťáku atakdále,“ popisuje pro Radiožurnál Viktor Tauš.
„Dvacet let mě ten příběh stále pronásleduje, tak jsem ho napsal do filmového scénáře, poté jsem na něm pracoval s několika autory.“ Příběh se dočkal úspěchu ještě před zfilmováním a z Cannes si odnesl cenu za nejlepší nerealizovaný scénář. Do tvaru minisérie ho nyní upravuje Petr Jarchovský, pro divadelní prkna jej zase zpracovali Evita Naušová a David Jařab.
„Ten jeden lidský osud budu vyprávět na třech platformách. Na každé z nich je úplně jiný, je nahlížený z jiné perspektivy – bude to film-minisérie, divadlo, kniha a já se v každém příběhu snažím jí nějak vzít za ruku a pomoct jí udělat taková rozhodnutí, která by jí pomohla překonat osud a dovedla její příběh k happy endu.“
Na Jatkách 78 v těchto dnech vzniká divadelní podoba a jevištní dialog s Terezou Voříškovou a Eliškou Křenkovou v hlavních rolích. „Obě hrají jednu figuru – jsou to takové schůzky sama se sebou, kdy prochází dětskými domovy a prožívá sama uvnitř sebe zápasy a hledá sílu, jak překonat osud. Což se jí daří díky tomu, že věří, že někde daleko - třeba v Americe – je někdo, kdo jí má opravdu rád.“
Náročné, ale krásné
Podle Touše je představení klasická činohra, nicméně na velké scéně Jatek, s dekorací hlubokou asi 25 metrů, širokou 10 metrů a vysokou tři metry. Ozvláštní ho projekce na všechny stěny velkého sálu. Promítat se budou reálné fotografie i záběry z kamer, které divákům nabídnou detail hereček ve vybraných scénách.
„Pro ty dvě dívky je to nesmírně náročný představení, protože je nesmírně emotivní. Během příběhu stárnou – jsou tam od 10 do 18 let – a musí v sobě z velkého psychického propadu vybudovat silnou ženu. Je to pro ně velmi náročné, ale je to krásné,“ říká režisér. „Jsem vděčný za to, že se do toho příběhu zamilovaly, že jim na tom tak záleží, investuji se do toho a je to pro mě nesmírně krásná, radostná zkušenost.“
První čtyři premiéry se odehrají od 11. do 14. září. Další představení budou následovat v listopadu, v únoru a v květnu. „Jatka jsou jedinou scénou v České republice, kde se hraje v blocích, americkým způsobem, což je požehnáním vzhledem k tomu, že mám tak úspěšné a zaměstnané herečky, takže jsme si rok dopředu už vyčlenili bloky, kde mají čas se dopředu věnovat jenom Amerikánce,“ pochvaluje si Tauš.
