Kdo toto zažije, může považovat Vánoce za vyřešené. Orchestr The Tap Tap zve na svůj vánoční koncert
Vrcholem roku pro kapelu The Tap Tap bude vánoční koncert na Nové scéně Národního divadla 23. prosince. „Zazní jedna správně budovatelská píseň, protože o co nám v kapele mimo muziky hodně jde, je téma zaměstnávání lidí s hendikepem,“ říká Ladislav Angelovič z kapely The Tap Tap. „Novinkou bude také písnička Zase poslední, kterou představíme v nové aranži,“ doplnil Šimon Ornest.
Proč StounVánoce s The Tap Tap?
Šimon: Protože v kapele máme Stonemana 29 a Jirku Holcmana, parťáky a kamarády, kteří si vzhledem ke svým diagnózám a k tomu, jak se jejich diagnózy projevují, říkají Skála a Bláto. Spolu točí krátká videa, hodně ostré skeče, kterými se jim podařilo oslovit spoustu mladých lidí. Na koncertech už lidé nevyžadují fotky mě a Ládi, jako tomu kdysi bylo, ale strkají mi do ruky foťák a chtějí vyfotit se Stounmeny.
Každému hendikepovanému je potřeba najít ideální místo a ideální míru nároků, aby mohl rozvinout svůj potenciál, shodují se Šimon Ornest a Ladislav Angelovič z kapely The Tap Tap
Jaký chystáte repertoár? Soudě podle seznamu hostů asi nebude typicky vánoční...
Láďa: Koledy tam tentokrát nemáme, ale musím říct, že se moc těšíme, protože jsme dlouho pracovali na nových písničkách. Nechci příliš prozrazovat, ale bude tam jeden nový duet. Věřím, že jediné oko nezůstane suché.
Zazní také jedna správně budovatelská píseň, protože o co nám v kapele mimo muziky hodně jde, je téma zaměstnávání lidí s hendikepem. Písnička ale není o tom, že my lidi s hendikepem potřebujeme lítost, ale že chceme pracovat, jenom k tomu potřebujeme tu správnou příležitost a pokud možno žádné zbytečné překážky v práci. A proto se písnička jmenuje Retardér.
Šimon: A já jen doplním, že třetí novinkou bude písnička Zase poslední, kterou představíme v nové aranži.
Jak intenzivně teď cvičíte?
Šimon: Zatím se držíme jedné zkoušky týdně, ale jak se to blíží, budeme muset malinko přidat. Souvisí to i s tím, že s námi vystoupí spousta hostů. Vystoupí s námi například dívčí pěvecký sbor z Litoměřic Puellae cantantes anebo celý Lovesong Orchestra. Bude tam i Rudolf Branžovský nebo Petr Čtvrtníček a další, takže budeme muset přípravě věnovat času víc.
35:00
Kapelník The Tap Tap Ornest: Menšiny nejsou upřednostňované. Korektní je, aby nebyly přehlíženy
Číst článek
Zahrál si s vámi i můj kamarád, vozíčkář Jiří Kříž, pozounista, před úrazem klavírista. Tvrdil mi, že kapelník vás na zkouškách trápí, až týrá. Je to pravda?
Láďa: Já jsem zakládající člen kapely a musím říct, že s věkem se všichni uklidnili. Platí to i o Šimonovi. V kapele teď máme nové členy, z nichž někteří jsou trošičku přidrzlí. Před dvaceti lety by jim to ale rozhodně neprošlo. Dneska už je Šimon mnohem shovívavější, než býval k nám.
Kde hledáte, Šimone, balanc, aby i hraní na zkouškách zůstalo radostí a zároveň jste nemusel slevovat ze svých muzikantských nároků?
V tom je ten klíč. Atmosféra mírného pozitivního stresu většinou bývá tvůrčí. A já myslím, že nikdo, kdo chce něco dělat s větším počtem lidí, se jí ve větší nebo menší míře nevyhne. Každý má jiné metody práce, když ale potřebujete celek koordinovat v nějakém časovém úseku, holt někdo musí občas dostat nějakou ťafku a někdo musí občas být konfrontovaný s tím, že by mohl třeba pracovat líp nebo rychleji.
Spoustu věcí jsme v The Tap Tap vypilovali. Všichni noví uchazeči jsou s tím seznámeni striktně a jasně hned na začátku, a nejenom tím, že jim to řekneme, ale i tím, že vidí, že i lidi s daleko závažnějším hendikepem, než mají oni sami, toto zvládají a stíhají.
Souvisí to i se zaměstnatelností a s možností najít nějakou normální práci, třeba ušitou podle individuálních možností, ale na normálním trhu práce.
Takže svým způsobem je to trénink na běžný život. Daří se vám tedy ve společenství různých hendikepů udržovat disciplínu?
Láďa: Ano, je to tak. Důležité je najít každému to ideální místo a tu ideální míru nároků, aby naplnil svůj potenciál, ale zároveň aby to zvládal, nebyl z toho smutný a nebrzdilo to kapelu. Kdybyste po mě chtěli zpívat, tak se ničeho nedobereme. Takže je potřeba každému najít to správné místo. Ale když už se na něčem domluvíme, že toto je jeho zodpovědnost, tak to musí platit.
2:47
Založil ústav pro hendikepované děti a experimentoval s rentgenem. Před 150 lety se narodil Jedlička
Číst článek
Šimon: Koneckonců takto je to v kterémkoli jiném týmu. My nabízíme klíčové sociální dovednosti, které jsou důležité pro jakýkoli tým, jakoukoli práci, aby mohla vzniknout atmosféra důvěry a aby člověk s hendikepem mohl tým plnohodnotně doplnit.
Jaké byly nedávné ústecké Vánoce? Kromě toho, že byla velká zima?
Láďa: Já jsem se do Ústí docela těšil, protože to vypadalo, že se možná potkám s rodinou, jelikož jsem původně z Litvínova. Bohužel to nedopadlo. Důležité bylo nepodcenit tepelnou přípravu, protože u vozíčkářů je mnohem snazší prochladnou než u zdravého člověka. Když se hlásí počasí, oznamuje se vedle teploty i pocitová teplota. Podle mě by ale měli hlásit ještě pocitovou teplotu pro vozíčkáře, která je tak o deset stupňů nižší v podstatě kdykoli. Koncert byl ale dobře zorganizovaný, ze zázemí jsme nemuseli zajíždět příliš daleko, takže jsme to odehráli v pohodě. Atmosféra byla vánoční.
Ověřili jste si tedy, že ačkoli nehrajete koledy, dokážete navodit tu správnou vánoční atmosféru.
Ano. A jak Láďa říká, u vozíčkářů, stejně jako u raketoplánů při vstupu do atmosféry, je důležitý tepelný štít...
Co čeká kapelu po vánočních svátcích? Co by mohlo lidem s hendikepem pomoct v lepším uplatnění na trhu práce? Poslechněte si celý rozhovor výše.
